Jiří Pasz: Válka naučila Ukrajince, že duševní nemoc není stigma
Fatima RahimiO dopadech vleklé války na duševní zdraví občanů Ukrajiny, individuálních traumatech i celospolečenském vyčerpání jsme hovořili s humanitárním pracovníkem a dokumentaristou Jiřím Paszem, spoluautorem reportu Neviditelné rány.
Report Neviditelné rány přináší komplexní vhled do krize duševního zdraví na Ukrajině, jak ji vnímají místní experti. Opírá se o jednadevadesát kvalitativních rozhovorů s psychology, psychiatry, dobrovolníky i příjemci pomoci a zasazuje je do kontextu dostupných dat a studií. Autoři kladou důraz na to, že válka má dlouhodobé psychické dopady nejen na vojáky a přímé oběti, ale i na odborníky v pomáhajících profesích a celou ukrajinskou společnost.
Jedním z klíčových poznatků je, že současná válka akcelerovala proces destigmatizace psychické péče. Zároveň však ukázala limity kapacit — jak systémových, tak lidských. Vysoká poptávka po psychologické podpoře kontrastuje s výrazným nedostatkem odborníků, zejména v přifrontových oblastech. Ukrajina se tak dostává do bodu, kdy bez koordinované mezinárodní pomoci hrozí nejen prohlubování individuálních traumat, ale i celospolečenské vyčerpání.
Report rovněž upozorňuje na to, že duševní zdraví se stává nejen humanitárním, ale i bezpečnostním tématem. Autoři otevřeně hovoří o tom, že schopnost společnosti čelit dlouhodobému konfliktu přímo souvisí s mírou psychické odolnosti.
Je možné spojovat narůstající krizi duševního zdraví na Ukrajině výhradně s ruskou invazí v roce 2022, nebo má hlubší kořeny?
Logicky jsou to všechny fyzické i psychické důsledky konfliktu, ale také dědictví postsovětského systému, který se Ukrajinci snaží reformovat. Vzhledem k válce však není dostatek zdrojů a kapacit. Psychiatrie je navíc stále hodně stigmatizovaná, přestože psychologie a psychoterapie už zdaleka tolik ne.
Chápu to správně, že právě válka ovlivnila tento posun ve vnímání psychologické pomoci?
Ano. Podobně jako covid částečně destigmatizoval téma duševního zdraví, válka přiměla lidi se o tato témata více zajímat, protože nemají na výběr. Vzhledem k brutalitě, s jakou Rusko válku vede — útoky na jakékoliv místo a kdykoliv, bez rozdílu cílů včetně dětí, seniorů či nemocných, kdy civilisty doslova nahánějí drony — je tlak a vnitřní mobilizace obrovská. Lidé na Ukrajině žijí s každodenní představou smrti sebe nebo svých blízkých. Vícekrát se mi stalo, že při rozhovorech v kavárnách byli respondenti na otázku, jak se vyrovnávají se smrtelností, vždy připraveni.
Takže jste vnímal, že Ukrajinci už o smrti intenzivně přemýšlejí, zatímco většina z nás se podobným úvahám spíš vyhýbá?
Určitě. Přemýšlejí o tom denně, všichni měli přesně spočítané, jak rychle mohou zemřít. Setkal jsem se s tím v Oděse, Charkově i Kyjevě. Často reagovali tak, že se podívali na hodinky a řekli: „Sedíme v kavárně, za patnáct minut sem může dopadnout raketa, za půl hodiny dron. V tomto časovém horizontu můžeme být oba mrtví.“ Musejí se s tímto pocitem naučit pracovat.
