Narodila jsem se s tenkou kůží. Možná ji máte také — kůži, která nechá všechno proniknout hluboko. Slova. Pohledy. Ticho. Snad také slýcháváte věty jako: „Neber si to tak osobně.“ „Jsi moc citlivá.“ „Musíš být tvrdší.“ Naposled jsem to slyšela tento týden a to hned dvakrát.

Jako dítě jsem neustále slýchávala perské přísloví, které se dá do češtiny přeložit takto: „Stačí říct, že rozinky mají stopku, a ty se hned rozbrečíš.“ Často a lehce jsem propukala v pláč. Když jste dítě, nerozumíte tomu, proč vám dávají najevo, že je to špatně. Že brečet znamená být slabý. Stydíte se, schováváte slzy a potlačujete je. A tak se snažíte obrnit. Vytvořit si pevnou skořápku. Jenže co když taková skořápka nic neřeší?

Za svůj zatím ne tak dlouhý život jsem na tomto světě zažila opravdu těžké okamžiky. Skořápku bych mohla mít opravdu tvrdou. Citlivá jsem však zůstala pořád. A dospěla jsem nakonec až k tomu, že se za svou citlivost nestydím.

Naopak. Vnímám ji jako něco, co mě odlišuje, co mě dělá silnější, nikoli slabší. A čím víc se dívám kolem sebe, tím víc si uvědomuji, že citlivost a empatie je něco, bez čeho se svět a lidé neobejdou.

Vidíme to v každém projevu soucitu, v každém laskavém gestu, v každé ochotě naslouchat, v solidaritě. Citliví lidé jsou ti, kteří nemohou projít kolem bolesti jiných, aniž by ji necítili s nimi.

Ti, kteří milují tak hluboce, že to někdy bolí. Ano, někdy to znamená, že svět bolí víc a rány jdou hlouběji. Ale díky tomu také vidíme krásu tam, kde jiní jen s odvráceným pohledem spěchají kolem. Díky tomu slyšíme melodie v tichu. A dojímá nás laskavost, i když snazší by bylo stát se cynickými.

Psychologické studie naznačují, že citlivost a empatie nejsou jen osobnostní rysy, ale jsou zásadně důležité pro lidské přežití. Výzkum publikovaný v časopise Personality and Individual Differences ukazuje, že vysoce citliví lidé mají aktivnější části mozku spojené s vnímáním emocí druhých a se zpracováním sociálních podnětů. To znamená, že jsou nejen vnímavější, ale také schopní se efektivněji orientovat v sociálních interakcích a reagovat s větší mírou porozumění.

Další studie z Harvardu potvrzuje, že empatičtí lidé mají často lepší mezilidské vztahy, jsou spokojenější, a dokonce i jejich očekávaná délka života je vyšší. Laskavost a soucit totiž snižují hladinu stresových hormonů, což prospívá nejen duševnímu zdraví, ale i celkové fyzické kondici. Jinými slovy, „být moc hodný“ může doslova znamenat žít spokojený život — a to přesto, že brečíte mnohem častěji než ostatní.

Výzkumy navíc naznačují, že společnost, která podporuje laskavost a empatii, je odolnější vůči krizím. Když lidé cítí, že jejich emoce nejsou zlehčovány, ale naopak respektovány, jsou ochotnější spolupracovat, být solidární a tvořit pevnější komunity. Ve světě plném individualismu právě citlivost může posilovat a prohlubovat lidskost.

A tak pokud jste někdy pochybovali, jestli je vaše citlivost dar, nebo prokletí, věřte mi — je to dar. Jeden z nejcennějších, jaké můžete mít. Svět nepotřebuje víc tvrdosti. Potřebuje víc lidí, kteří jsou citliví.