„Ať žije džihád,“ křičeli mladí muži na motocyklech uprostřed Kábulu a v rukou jim vlály bílé vlajky Afghánského islámského emirátu. Jsou to už tři roky od doby, kdy islamistické hnutí Tálibán nedlouho po stažení amerických vojáků ze země vyhlásilo jeho vznik.

Nejdelší válka v americké historii, započatá leteckými útoky Spojených států a Spojeného království na Afghánistán 7. října 2001 v rámci operace Trvalá svoboda, skončila 15. srpna 2021, kdy Tálibán bez jediného výstřelu dobyl Kábul.

V těchto dnech lze v kábulských ulicích zaslechnout zvuky střelby. Je to ale oslavná střelba. A nejen Tálibán slaví Dny nezávislosti — pro mnoho obyčejných Afghánců, kteří trpěli během okupace a za vlády Afghánské islámské republiky, nepředstavuje současné výročí ani tak vděčnost současné vládě, jako spíše oslavu konce dvou desetiletí války.

O svém vítězství dnes představitelé Tálibánu hovoří ve vnitrostátních televizích, twítují a rozdávají rozhovory. Svou dosavadní vládu hodnotí kladně, a o to pozitivněji vidí budoucnost Afghánistánu. Chlubí se zajištěním větší bezpečnosti v zemi, snahou o zlepšení vztahu se sousedními zeměmi, pomocí potřebným a znovuoživením ekonomiky.

Jednu věc se totiž představitelé Tálibánu naučili velmi dobře: mají precizní PR a vědí, jak odpovídat na kritiku — jejím obrácením. Nejvíce kritických otázek přitom dostávají k situaci afghánských žen. Jejich postavení se totiž evidentně za poslední tři roky rapidně zhoršilo.