Miliony lidí si dnes po celém světě připomínají svátek s více než stoletou tradici. Málokdo však ví, že u zrodu mezinárodního dne žen stály ženy z chudších společenských vrstev, které bojovaly za rovnoprávnost a zlepšení pracovních podmínek, a to nejenom pro ženy. V roce 1908 pochodovalo New Yorkem bezmála patnáct tisíc žen, který požadovaly kratší pracovní dobu, lepší plat a volební právo. Toho dne neuspěly, ale nevzdaly to. I díky jejich odvaze žijeme v rovnoprávnější a spravedlivější společnosti.

Mezinárodní den žen vyšel z dělnického hnutí. Myšlenka mezinárodního dne určeného všem ženám na světě se zrodila v hlavě německé političky, novinářky, učitelky a bojovnice za ženská práva Kláry Zetkinové. V roce 1910 jej představila na mezinárodní konferenci pracujících žen v Kodani a ta jej přijala. O rok později se již tento den připomínal v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. V roce 1975 ho uznala i OSN.

Mezinárodní den žen je oficiálním svátkem v mnoha zemích, včetně například Afghánistánu, kde životní podmínky žen jsou často mizerné. I na Západě máme však ještě co zlepšovat. Místní ženy nedostávají stejnou odměnu za práci jako muži, stále nejsou rovnoprávně zastoupeny například v politice, často se rovněž setkávají s násilím.

V některých částech světa bojují ženy i za dosažení základních práv. Přežívají v nepředstavitelných podmínkách, jsou pod neustálou kontrolou mužů, nemají možnost svobodné volby, právo na vzdělání, právo na práci. Ani tyto ženy se nevzdávají. Jsou slyšet a vidět, přestože jim jde často o život. Jednou z těchto zemí je i Afghánistán.

Afghánistán má nejedno nešťastné prvenství. Kromě problémů souvisejících s drogami je to právě špatné postavení žen ve společnosti. Veřejně činné ženy jsou často pronásledovány, stávají se obětí násilí a v jeho důsledku někdy i umírají.

Server BBC Persian si v návaznosti na Mezinárodní den žen a Cenu ministerstva zahraničí Spojených státu pro odvážné ženy připomněl sedm odvážných žen, kterým se snaha o společenskou reformu stala osudnou. Byly brutálně zavražděny, často na ulici islámskými fundamentalisty nebo „neznámými“ muži. Byly to policistky, novinářky, aktivistky, lékařky či porodní asistentky.

Generálka Šarmilah Foroughová byla vedoucí genderové jednotky afghánské Národní bezpečnostní agentury. Dříve také působila jako vedoucí jednotky proti únosu a tajná agentka proti zločineckým sítím. Zabita byla v březnu 2020 v Kábulu výbuchem bomby umístěné v jejím osobním autě. Jednalo se o jednu z nejvýše postaveních žen v zemi.

Porodní asistentka Marjám Nourzádová dříve sloužila u nevládní organizace Lékaři bez hranic v odlehlých oblastech provincií Vardak a Bámiján. V květnu zaútočili tři ozbrojenci na porodnici v západním Kábulu. Marjám odmítla opustit čerstvé narozené dítě a jeho matku. Zabiti byli všichni tři.

Mluvčí Nezávislé afghánské komise pro lidská práva Fatemeh Chalilová byla zavražděna loni v červnu při cestě do své kábulské kanceláře. Vrazi opět nainstalovali výbušninu do auta.

Třiadvacetiletá Fatemeh Radžabíová sloužila jako policistka v provincii Ghazni. Byla členkou protidrogové jednotky. Když se v červenci vracela domů běžným autobusem, zastavili jej stoupenci Tálibán a Radžabíovou vzali do zajetí. Podle oficiálního vyjádření byla zabita o dva týdny později, její ostatky poslali fundamentalisté její rodině. Na těle byly patrné známky mučení.

Ferešteh pracovala jako vězeňská dozorkyně v Kandaháru. Zastřelili ji neznámí muži, když se vracela domů z práce.

Malala Mejvandová, rozhlasová a televizní novinářka, byla zabita v prosinci společně se svým řidičem v Džalálábádu. V její rodině to nebylo první násilné úmrtí. Před pěti lety zavraždili neznámí ozbrojenci její matku.

Devětadvacetiletá aktivistka za práva žen a demokracii Ferešteh Kouhestáníová skonala na konci prosince. Pravidelně organizovala programy na podporu práv žen v Afghánistánu a využívala k tomu sociální média, především pak Facebook. Zastřelili ji poblíž jejího domu.