„Vím, že máte obavy o svou přítomnost i budoucnost,“ uvedl v sobotu ve video-prohlášení dnes už exprezident Afghánistánu Ašraf Ghaní. Dodal, že se bude snažit vést dialog se svými zahraničními partnery a připravovat afghánské bezpečnostní síly k ochraně Kábulu.

Den poté už i se svou rodinou Afghánistán opustil. Ve středu odpoledne se podle BBC Persian ukázalo, že je s rodinou ve Spojených arabských emirátech. V novém video-prohlášení zopakoval, že z Afghánistánu musel odejít, aby zabránil krveprolití a katastrofě.

Kábul mezitím bez větších konfliktů dobyli povstalci, a zabrali tak i Arg — prezidentský palác. Členové Tálibánu tu v přenosu, který odvysílala arabská Al-Džazíra, pouštěli verše z Koránu. V záběrech bylo dokonce vidět, jak dva z bojovníků dojetím roní slzy.

Jejich cesta k cíli je u konce. My se ale vraťme časem a podívejme se, co pádu Kábulu předcházelo.

Rychlý postup Tálibánu napříč Afghánistánem

Minulý týden povstalci bez velkých obtíží dobyli dvě velká strategická města — Herát a Kandahár. Jejich vítězství napověděla, že další části Afghánistánu padnou zanedlouho. Netrvalo ani týden, co si Tálibán bez válečného úsilí podrobil také další centrum, Mazáre Šeríf.

V nedělí ráno se vzdal jak Džalálábád, tak i Bámján. Podle výzkumníků z Afghánské sítě analytiků (AAN) se ukazuje, že rychlý postup Tálibánu, rozpad afghánských bezpečnostních sil a kolaps provinčních civilních i vojenských vedení nepadá na vrub pouze nízké morálce vojáků, chybějící jasné vojenské strategii vlády, faktické absenci řízení země a kolosálně velké korupci. Velkou roli v tom podle všeho hrála i zdárná informační kampaň Tálibánu.

Podle řady analytiků buduje Tálibán svůj obraz na internetu a různých sociálních sítích obratně, a to již po dlouhou dobu. Zručně zde prezentuje svá „vítězství“ a „oddanost“ Afghánistánu.

Na první tiskové konferenci pro mezinárodní média jeden z mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid mimo jiné řekl, že členové Tálibánu během „dvaceti let také hodně ztratili“ a „nebáli se položit za Afghánistán svůj život, někteří dokonce na sebe připevnili bomby a zabili se.“

Vstup Tálibánu do Kábulu

V Kábulu se už před příchodem Tálibánu šířily domněnky, že povstalci dorazili na okraj města a pravděpodobně do něj vstoupí. Už to vyvolalo jistou paniku.

Lidé se pokoušeli získat pasy, nechat si ověřit doklady nebo se dostat na letiště a utéct ze země. Klidu jim nepřidalo, že jim nad hlavami nepřetržitě létaly helikoptéry, které transportovaly lidi z různých velvyslanectví na letiště.

Jak se blížil večer, podle zpráv z místa panika ve městě ustupovala — vyjma letiště. Mluvčí Tálibánu i úřadující ministr vnitra ve zdánlivě zkoordinovaných zprávách ujišťovali veřejnost, že město nebude napadeno zbraněmi a že se žádný větší konflikt se ztrátami na životech civilistů nestrhne.

Díky tomu, že se afghánské bezpečnostní síly v Kábulu během dne z velké části rozpadly a na vládní straně nezůstal nikdo, kdo by mohl město bránit, se Tálibán začal přesouvat hlouběji do města. V noci na neděli pak povstalci oznámili obyvatelům Kábulu, že opuštěná bezpečnostní stanoviště ve městě převezmou, a ujišťovali je, že se nemají čeho bát.

Podle fotek a videí však kábulské ulice zely prázdnotou. Lidé, především ženy, se ze strachu před Tálibánem schovávaly ve svých domovech. Tálibán během pondělí převzal v Kábulu moc do svých rukou, což ještě stvrdil svou přítomností v prezidentském paláci.

Největší chaos panoval na už zmíněném mezinárodnímu letišti Hámida Karzaje v Kábulu. V neděli zrušili komerční letecký provoz. Personál odešel a letiště zůstalo de facto bez kontroly. Zaplnili ho lidé, kteří čekali na svůj let nebo doufali, že se dostanou do některého z letadel, jež poletí pryč.

Přes se noc se dav rozrůstal. Následovaly dramatické scény, kdy se tisíce lidí na přistávací dráze pokoušely dostat za každou cenu do letadel. Několik lidí bylo ušlapáno nebo zastřeleno. Někteří se zavěsili na letadlo a po jeho startu se zřítili na zem. Minimálně sedm lidí tak přišlo o život.

Den poté

Podle místních novin bylo v úterý, den po dobytí Kábulu, město opuštěné a pochmurné. Ačkoliv někteří lidé přišli do práce, otevřeli své obchody a vycházeli ven, zdá se, že obyvatelé Kábulu vesměs čekají, jak se situace vyvine. Lidé zkrátka nevědí, jaký nový „normální“ život na ně čeká.

Po městě si ozbrojení členové Tálibánu zřídili kontrolní stanoviště a hlídají pořádek. Působí to mrazivě. Hodně lidí si samozřejmě pamatuje vládu Tálibánu v devadesátých letech a oprávněně má strach, co nyní nastane.

Důležité je také uvést, že pro část obyvatel velkých měst v Afghánistánu jsou členové Tálibánu už svým typickým vzhledem — dlouhé vousy, tradiční oblečení, černé linky na očích — cizí. A vzbuzují pocit ohrožení.

Někteří lidé mají strach, že je Tálibán bude chtít potrestat za to, že mají „extravagantní domy v bohatších částech města, nebo za příliš liberální chování,“ uvedl pro BBC Persian jeden posluchač. Jiní se bojí o svůj život kvůli svému „působení před příchodem Tálibánu“, popsal další.

Lidé ze strachu pálí doklady, diplomy a certifikáty. Zbavují se věcí, na které by měli být pyšní, dokladů svého těžkého a mnoholetého úsilí. V posledních dvou dnech se objevily také zprávy o tom, že Tálibán na nově získaných územích hledá zbraně a snaží se obyvatelstvo odzbrojit. Hlídky obcházejí od dveří ke dveřím.

Přestože mluvčí Talibánu Mudžáhid na tiskové konferenci několikrát zdůraznil, že odplaty se nikdo nemusí bát, zprávy z místa mluví jinak. Podle řady svědectví z různých afghánských zdrojů i mezinárodních médií, byli už někteří lidé Tálibánem odvezeni ze svých domovů a jejich další osud zatím není znám.

V ohrožení jsou ženy i kultura

I když Tálibán zatím nevyhlásil omezení nebo zákazy, které by se přímo dotýkaly žen, mnohé se neodvažují vyjít ze svých domovů. V kábulských ulicích tak mnoho žen nyní neuvidíte. A ty, které se vyjít z domova odvážily, mají na sobě modré burky.

Podle místních novin, od doby, co začal Tálibán kvapně postupovat napříč Afghánistánem, prodej burek prudce stoupl. Ženy se také obávají, že změna vlády změní náladu ve společnosti a zhorší se pouliční obtěžování, se kterým se setkávaly často už dříve.

Největší obavy mají z toho, zda se vůbec otevřou univerzity a střední školy. A pokud ano, za jakých podmínek. Tálibán již několikrát slíbil, že ženy ve vzdělání budou moci pokračovat, nikdy však neuvedl, za jakých podmínek.

Ani úterní tisková konference mluvčího Tálibánu Mudžáhida mnoho neupřesnila. Mluvil velice obecně a neustále zdůrazňoval, že ženy budou mít otevřené příležitosti; ovšem v rámci islámského práva a islámských pravidel.

Co to ale v praxi znamená, neupřesnil. Uvedl, že konkrétní kroky záleží na budoucí vládě, která bude zákony psát. Je otázkou, zda obory jako dějiny umění, literatura, hudba nebo humanitní obory a žurnalistika jsou podle Tálibánu dosti „islámské“.