„Vím, že máte obavy o svou přítomnost i budoucnost,“ uvedl v sobotu ve video-prohlášení dnes už exprezident Afghánistánu Ašraf Ghaní. Dodal, že se bude snažit vést dialog se svými zahraničními partnery a připravovat afghánské bezpečnostní síly k ochraně Kábulu.

Den poté už i se svou rodinou Afghánistán opustil. Ve středu odpoledne se podle BBC Persian ukázalo, že je s rodinou ve Spojených arabských emirátech. V novém video-prohlášení zopakoval, že z Afghánistánu musel odejít, aby zabránil krveprolití a katastrofě.

Kábul mezitím bez větších konfliktů dobyli povstalci, a zabrali tak i Arg — prezidentský palác. Členové Tálibánu tu v přenosu, který odvysílala arabská Al-Džazíra, pouštěli verše z Koránu. V záběrech bylo dokonce vidět, jak dva z bojovníků dojetím roní slzy.

Jejich cesta k cíli je u konce. My se ale vraťme časem a podívejme se, co pádu Kábulu předcházelo.

Rychlý postup Tálibánu napříč Afghánistánem

Minulý týden povstalci bez velkých obtíží dobyli dvě velká strategická města — Herát a Kandahár. Jejich vítězství napověděla, že další části Afghánistánu padnou zanedlouho. Netrvalo ani týden, co si Tálibán bez válečného úsilí podrobil také další centrum, Mazáre Šeríf.

V nedělí ráno se vzdal jak Džalálábád, tak i Bámján. Podle výzkumníků z Afghánské sítě analytiků (AAN) se ukazuje, že rychlý postup Tálibánu, rozpad afghánských bezpečnostních sil a kolaps provinčních civilních i vojenských vedení nepadá na vrub pouze nízké morálce vojáků, chybějící jasné vojenské strategii vlády, faktické absenci řízení země a kolosálně velké korupci. Velkou roli v tom podle všeho hrála i zdárná informační kampaň Tálibánu.

Podle řady analytiků buduje Tálibán svůj obraz na internetu a různých sociálních sítích obratně, a to již po dlouhou dobu. Zručně zde prezentuje svá „vítězství“ a „oddanost“ Afghánistánu.

Na první tiskové konferenci pro mezinárodní média jeden z mluvčí Tálibánu Zabiulláh Mudžáhid mimo jiné řekl, že členové Tálibánu během „dvaceti let také hodně ztratili“ a „nebáli se položit za Afghánistán svůj život, někteří dokonce na sebe připevnili bomby a zabili se.“

Vstup Tálibánu do Kábulu

V Kábulu se už před příchodem Tálibánu šířily domněnky, že povstalci dorazili na okraj města a pravděpodobně do něj vstoupí. Už to vyvolalo jistou paniku.

Lidé se pokoušeli získat pasy, nechat si ověřit doklady nebo se dostat na letiště a utéct ze země. Klidu jim nepřidalo, že jim nad hlavami nepřetržitě létaly helikoptéry, které transportovaly lidi z různých velvyslanectví na letiště.

Jak se blížil večer, podle zpráv z místa panika ve městě ustupovala — vyjma letiště. Mluvčí Tálibánu i úřadující ministr vnitra ve zdánlivě zkoordinovaných zprávách ujišťovali veřejnost, že město nebude napadeno zbraněmi a že se žádný větší konflikt se ztrátami na životech civilistů nestrhne.

Díky tomu, že se afghánské bezpečnostní síly v Kábulu během dne z velké části rozpadly a na vládní straně nezůstal nikdo, kdo by mohl město bránit, se Tálibán začal přesouvat hlouběji do města. V noci na neděli pak povstalci oznámili obyvatelům Kábulu, že opuštěná bezpečnostní stanoviště ve městě převezmou, a ujišťovali je, že se nemají čeho bát.

Podle fotek a videí však kábulské ulice zely prázdnotou. Lidé, především ženy, se ze strachu před Tálibánem schovávaly ve svých domovech. Tálibán během pondělí převzal v Kábulu moc do svých rukou, což ještě stvrdil svou přítomností v prezidentském paláci.

Největší chaos panoval na už zmíněném mezinárodnímu letišti Hámida Karzaje v Kábulu. V neděli zrušili komerční letecký provoz. Personál odešel a letiště zůstalo de facto bez kontroly. Zaplnili ho lidé, kteří čekali na svůj let nebo doufali, že se dostanou do některého z letadel, jež poletí pryč.

Přes se noc se dav rozrůstal. Následovaly dramatické scény, kdy se tisíce lidí na přistávací dráze pokoušely dostat za každou cenu do letadel. Několik lidí bylo ušlapáno nebo zastřeleno. Někteří se zavěsili na letadlo a po jeho startu se zřítili na zem. Minimálně sedm lidí tak přišlo o život.

Den poté

Podle místních novin bylo v úterý, den po dobytí Kábulu, město opuštěné a pochmurné. Ačkoliv někteří lidé přišli do práce, otevřeli své obchody a vycházeli ven, zdá se, že obyvatelé Kábulu vesměs čekají, jak se situace vyvine. Lidé zkrátka nevědí, jaký nový „normální“ život na ně čeká.

Po městě si ozbrojení členové Tálibánu zřídili kontrolní stanoviště a hlídají pořádek. Působí to mrazivě. Hodně lidí si samozřejmě pamatuje vládu Tálibánu v devadesátých letech a oprávněně má strach, co nyní nastane.

Důležité je také uvést, že pro část obyvatel velkých měst v Afghánistánu jsou členové Tálibánu už svým typickým vzhledem — dlouhé vousy, tradiční oblečení, černé linky na očích — cizí. A vzbuzují pocit ohrožení.

Někteří lidé mají strach, že je Tálibán bude chtít potrestat za to, že mají „extravagantní domy v bohatších částech města, nebo za příliš liberální chování,“ uvedl pro BBC Persian jeden posluchač. Jiní se bojí o svůj život kvůli svému „působení před příchodem Tálibánu“, popsal další.

Lidé ze strachu pálí doklady, diplomy a certifikáty. Zbavují se věcí, na které by měli být pyšní, dokladů svého těžkého a mnoholetého úsilí. V posledních dvou dnech se objevily také zprávy o tom, že Tálibán na nově získaných územích hledá zbraně a snaží se obyvatelstvo odzbrojit. Hlídky obcházejí od dveří ke dveřím.

Přestože mluvčí Talibánu Mudžáhid na tiskové konferenci několikrát zdůraznil, že odplaty se nikdo nemusí bát, zprávy z místa mluví jinak. Podle řady svědectví z různých afghánských zdrojů i mezinárodních médií, byli už někteří lidé Tálibánem odvezeni ze svých domovů a jejich další osud zatím není znám.

V ohrožení jsou ženy i kultura

I když Tálibán zatím nevyhlásil omezení nebo zákazy, které by se přímo dotýkaly žen, mnohé se neodvažují vyjít ze svých domovů. V kábulských ulicích tak mnoho žen nyní neuvidíte. A ty, které se vyjít z domova odvážily, mají na sobě modré burky.

Podle místních novin, od doby, co začal Tálibán kvapně postupovat napříč Afghánistánem, prodej burek prudce stoupl. Ženy se také obávají, že změna vlády změní náladu ve společnosti a zhorší se pouliční obtěžování, se kterým se setkávaly často už dříve.

Největší obavy mají z toho, zda se vůbec otevřou univerzity a střední školy. A pokud ano, za jakých podmínek. Tálibán již několikrát slíbil, že ženy ve vzdělání budou moci pokračovat, nikdy však neuvedl, za jakých podmínek.

Ani úterní tisková konference mluvčího Tálibánu Mudžáhida mnoho neupřesnila. Mluvil velice obecně a neustále zdůrazňoval, že ženy budou mít otevřené příležitosti; ovšem v rámci islámského práva a islámských pravidel.

Co to ale v praxi znamená, neupřesnil. Uvedl, že konkrétní kroky záleží na budoucí vládě, která bude zákony psát. Je otázkou, zda obory jako dějiny umění, literatura, hudba nebo humanitní obory a žurnalistika jsou podle Tálibánu dosti „islámské“.

„Jako žena mám pocit, že jsem se stala obětí politické války, kterou začali muži,“ píše žena z Kábulu pro Guardian. Není sama, podobné pocity mají stovky veřejně působících žen. Ze sociálních sítí, na nichž jsou afghánské ženy aktivní, bylo zřejmé, jaké zoufalství a smutek nyní cítí. A také křivdu a zklamání.

Byly právem naštvané. Naštvané na svět, který o ně projevuje zájem pouze tehdy, vede-li se jim špatně. „Nedávejte západním novinářům rozhovory,“ psaly některé z žen na Twitteru. Vyjadřovaly mínění, že novináři mají zájem vidět pouze „jejích pláč a zoufalství“.

V ohrožení je také afghánská kultura a svobodná média, jež v posledním období zažívaly jisté obrození. Úterní ranní zprávy v největší a nesledovanější soukromé televizi v Afghánistánu moderovala žena. Hostem ve studiu byl představitel Tálibánu. Budou i nadále moci ženy působit na televizních obrazovkách a jako reportérky na ulicích a na veřejnosti?

Na úterní tiskové konference se také začaly ukazovat obrysy toho, jak bude vypadat budoucnost nezávislých a svobodných médií. Ačkoliv mluvčí Tálibánu Mudžáhid uvedl, že v zemi budou moci nadále působit soukromá i veřejná média, dodal, že některé pořady moci pokračovat nebudou, a podotkl, že média by neměla mluvit a psát proti „zájmů země a hodnotám islámu“. Asi je jasné, že například příští řada pěvecké soutěže „Afghan Star“ se už konat nebude.

V Afghánistánu jsou dnes velmi oblíbené turecké a indické seriály. Většinou v nich hraje důležitou roli milostná zápletka, a je tak pravděpodobné, že všechny skončí. Nově se v Afghánistánu také vysílaly některé íránské filmy, jejichž pokračování je nyní nejisté. Je otázkou, jak vůbec bude televizní vysílání vypadat.

Úvahy o prozatímní vládě

Po odchodu Ašrafa Ghaního se v průběhu nedělního odpoledne objevily také zprávy o možném nástupu prozatímní vlády, kterou by možná mohl vést bývalý ministr vnitra Ali Ahmad Džaláli, nyní profesor na Univerzitě národní obrany ve Washingtonu a občan USA. Ten to ovšem popřel. Vůdce Tálibánu Mulla Abdul Ghaní Baradar nakonec podle místních zpráv údajně prohlásil, že se nemají zájem o vládu s nikým dělit a prostě by měli vládnout sami.

Na odchod Ghaního postupně reagovali různí vysoce postavení představitelé končícího afghánského vedení. Vlivný ministr Abdulláh Abdulláh v živém video-vystoupení například řekl, že „bývalého prezidenta“ bude soudit Bůh.

Viceprezident Amrulláh Sáleh, který byl celý první den potichu, se v neděli večer znovu objevil na Twitteru a napsal, že nikdy nebude „pod jednou střechou s Tálibánem“. Sáleh se podle všeho spolu se synem legendárního tádžického velitele Ahmada Šáha Masúda a dalšími lidmi stáhl do hornatého Pandžšíru, jedné z menších provincií, kterou Tálibán nemá stále pod kontrolou — a připravují se tam k případnému odporu.

Sáleh dále v úterý uvedl, že podle afghánské ústavy se odchodem Ghaního stal prezidentem Afghánské islámské republiky právě on sám jako jeho viceprezident. Že by mu Tálibán hodlal ponechat moc, se ovšem jako pravděpodobné nejeví.

Bývalý prezident Afghánistánu Hámid Karzaj představil tříčlennou koordinační radu, kterou tvoří on sám, Abdulláh Abdulláh a vůdce Islámské strany (Hezbe eslámí) Gulbuddín Hekmatjár. Ta by nyní měla pokračovat v rozhovorech s Tálibánem.

V rozhovoru pro BBC Persian Karzaj uvedl, že je v kontaktu s vysoce postavenými představiteli Tálibánu a v příštích dnech se budou bavit o budoucí podobě afghánské vlády. Nechtěl však odpovědět, zda on sám v ní bude mít nějakou pozici.

Podobně se v rozhovoru pro BBC Persian vyjadřoval Hekmatjár. Nepopřel, že s Tálibánem v současné době „spolupracuje“, zároveň nepotvrdil, zda přijme vznik afghánského emirátu či zda bude mít v budoucí vládě nějaké slovo.

Je jasné, že hlavní slovo bude míz Tálibán. Jeho vedení v současné době v Dauhá diskutuje o tom, jak jeho vláda bude vypadat, kdo ji povede a jakou formu bude mít. Neustále ovšem mluví o emirátu.

Nadcházející dny a týdny by měly vyjasnit více. Čeká na to svět, afghánský lid, ale také Tálibán sám. Působí tak, že není nepřipraven jako v devadesátých letech minulého století. Jeho lidé nějakým způsobem spravovali některé oblasti už delší dobu a mají tedy určité zkušenosti. Ale Afghánistán má okolo osmatřiceti milionů obyvatel a řídit tak velký a rozsáhlý stát nebude jednoduché.

Jen Kábul sám má okolo šesti milionů obyvatel. A v současné době se tu nacházejí také desetitisíce uprchlíků z jiných částí Afghánistánu.

Zemi také tíží pandemie koronaviru, nedostupná zdravotní péče, sucho, nedostatek pitné vody a dalších životně důležitých zdrojů, korupce, drogy, chudoba. Jen čas ukáže, zda a jak hodlá praktické problémy Afghánistánu Tálibán řešit.