↗

Islámský stát a Tálibán sice spojuje srovnatelně přísné chápání islámu, vztahy mezi nimi jsou však nepřátelské. Podle Islámského státu je Tálibán heretickou skupinou, která spolupracovala se Spojenými státy a Západem a která se spoléhá předně na etnicky a nacionalisticky definovanou základnu. Islámský stát naproti tomu požaduje globální univerzalistický džihád. Foto Ahmad Al-Rubaye, AFP

Od doby, kdy se Tálibán chopil vlády nad Afghánistánem, uplynulo zhruba půl roku. Úředníci a úřednice, učitelky a učitelé či zdravotní personál často nadále nedostávají mzdu. V zemi roste bída, hlad, nezaměstnanost, nedostatek základních potravin a nejistota. A zima všechno ještě komplikuje. Mnoho dívek stále nemůže pokračovat ve školní docházce. Mnoho žen přišlo o možnost pracovat. Afghánská společnost má dost palčivých problémů a Islámský stát provincie Chorásán patří mezi ně.

Kdo tvoří Islámský stát provincie Chorásán

Islámský stát provincie Chorásán (ISKP) je regionální odnoží mezinárodní teroristické skupiny samozvaného Islámského státu. Organizace známá také jako Dáeš představuje podle některých analytiků jednu z nejextrémnějších a nejnásilnějších džihádistických skupin v Afghánistánu.

Dáeš získal v zemi vliv již v roce 2015, kdy působil v provincii Nangarhár a Kunar, které leží v blízkosti pákistánských hranic. Některé místní skupiny Tálibánu využily mezinárodního ohlasu tehdejšího Chalífátu v Sýrii a slíbily mu věrnost. Během rozpadu Chalífátu pak do Afghánistánu utekly desítky bojovníků ze Sýrie a Iráku.

Jádro ISKP v Afghánistánu údajně tvoří především tito příchozí a bývalí členové Tálibánu, jimž povstalecké hnutí přišlo nedostatečně radikální. V době největšího rozmachu mělo prý ISKP zhruba 3000 bojovníků. Vůdce Tálibánu se později od Dáeš distancoval a vyhlásil mu válku. V důsledku toho se v některých částech Afghánistánu mezi skupinami rozhořel boj.

Řady ISKP posílil podle afghánských analytiků nucený návrat afghánských uprchlíků z Pákistánu. Tehdejší afghánská centrální vláda Ašrafa Ghaního začala před spoluprací s Pákistánem upřednostňovat partnerství s Indií, na což pákistánská vláda odpověděla v roce 2016 vyhoštěním statisíců lidí. Během posledních desetiletí totiž poskytl Pákistán útočiště milionům Afghánců, kteří ze země začali masově odcházet po propuknutí války se Sovětským svazem po roce 1979.

Jedním z důvodů úspěšného rekrutování bojovníků ISKP je chudoba a nezaměstnanost místních obyvatel. Bojovníci ISKP údajně dostávali až 400 amerických dolarů měsíčně. Dáeš v Afghánistánu ale také úspěšně lákal městskou střední třídu a konkrétně učitele a studenty i studentky univerzit, často i z technických oborů. Podle pozorovatelů jsou členy ISKP také jiná afghánská etnika, předně pak Tádžikové a Uzbekové. Po převzetí Kábulu Tálibánem na konci srpna 2021 se k ISKP navíc přidalo také několik členů afghánské zpravodajské služby a armády.

V neposlední řadě se k ISKP přidali zahraniční bojovníci především z Pákistánu či Indie. Tálibán také tvrdí, že za ISKP bojují Malajci či Bangladéšané. Podle svědectví Mohammada Dawara, bývalého oblastního policejního velitele provincie Džuzdžán na severu země při hranici s Turkmenistánem, byli někteří bojovnici ISKP také z Čečenska či Číny.

Proti komu ISKP bojuje?

Terčem útoků ISKP byla v minulosti afghánská centrální vláda, Tálibán a také náboženské menšiny Sikhů a šiítů. Mezi šíity přitom patří naprostá většina Hazárů, což je po Paštúnech a Tádžicích největší etnická menšina v zemi.

Současná vláda tálibů slíbila Hazárům, že je před ISKP ochrání, přestože v devadesátých letech byli Tálibánem diskriminováni a utlačováni. Podle Human Right Watch popravil Tálibán v Mazár-e-Šaríf v roce 1998 nejméně 2000 civilistů, většinou právě Hazárů. Současný vstřícný postoj k Hazárům zapříčinil přechod některých členů Tálibánu k ISKP. Konzervativnější a extremističtější část Tálibánu totiž Hazáry stále považuje za nepravé muslimy nebo rovnou za heretiky.

Prozatímní premiér Tálibánu Mohammad Hasan Akhúnd ve svém prohlášení uvedl, že nová afghánská vláda je „dostatečně všeobjímající a zaručuje práva všem.“ Současná vláda je nicméně složena téměř výhradně z příslušníků Tálibánu, z nichž většinu tvoří Paštuni a sunnité, a nezahrnuje žádné ženy.

Vztahy ISKP a Tálibánu

ISKP a Tálibán sice spojuje srovnatelně přísné chápání islámu a v průběhu posledních sedmi let i podobné bojové taktiky, zejména útoky na civilisty a sebevražedné atentáty, vztahy mezi nimi jsou však nepřátelské. ISKP neuznává Tálibán jako legitimní islámskou vládu. Podle něj je totiž heretickou skupinou, která spolupracovala se Spojenými státy a Západem a která se spoléhá předně na etnicky a nacionalisticky definovanou základnu. ISKP naproti tomu požaduje globální univerzalistický džihád.

Podle Tálibánu je ISKP jen bezvýznamnou skupinou, jež nemá v Afghánistánu šanci se prosadit. Bilal Karimi, zástupce mluvčího Tálibánu, sdělil nezávislým vnitroafghánským novinám Hašt Sobh, že ISPK „neexistuje“ a  „v Afghánistánu nemá žádnou fyzickou přítomnost.“ V říjnu pak jeden z mluvčích Tálibánu Zabihulláh Mudžáhid vydal prohlášení, v němž ISKP označil za „problém, který není skutečným problémem.“ Dodal, že ISKP bude brzy vymýcen, protože — na rozdíl od Tálibánu — postrádá podporu místních.

Přesto bojovníci ISKP provedli v posledních měsících řadu bombových a střeleckých útoků, jimiž se zřejmě snažili zpochybnit tvrzení Tálibánu, že v Afghánistánu obnoví bezpečnost. Od srpnového pádu republiky udeřili teroristé několikrát na civilisty. V záři útočili na kábulském letišti. V říjnu došlo ke dvěma velkým útokům na šíitské mešity během pátečních modliteb, zahynuly desítky lidí.

Druhý ze zmíněných útoků se odehrál v Kandaháru. Jednalo se o první útok, který ISKP provedl na místě považovaném za baštu Tálibánu. Tálibové na násilí ISKP reagovali uvězněním a likvidací členů skupiny v Nangarháru, Kábulu a dalších provinciích.

Tichá tolerance Tálibánu?

Západ, který Dáeš zná hlavně ze Sýrie a Iráku, má obavy a bude zřejmě chování džihádistů pečlivě sledovat. Z aktivit ISKP jsou však nervózni i okolní státy. To by mohlo Rusko, středoasijské republiky, Čínu, Indii, Pákistán či Írán vést k aktivitě a dohodě nad společným strategickým plánem boje proti ISKP. Je také možné, že v boji proti ISKP do budoucna dojte k nějaké tiché podpoře Tálibánu ze strany regionálních mocnosti.

Navzdory prohlášením a snahám Tálibánu potlačit (na veřejnosti i na bojišti) aktivity ISKP, byla džihádistická skupina schopna provádět malé i velké útoky. Je proto pravděpodobné, že v tomto trendu bude pokračovat, a to s cílem prokázat svou důvěryhodnost a získat tak mezinárodní uznání. Aktivity ISKP mohou pokazit reputaci Tálibánu také u místních obyvatel a získat je na svou stranu.