Od doby, kdy Tálibán opět ovládl Afghánistán, uplynuly dva roky. Povstalecké hnutí dvacet let bojovalo proti předchozí afghánské republikánské vládě a zahraničním silám, aby se 15. srpna 2021 znovu chopilo moci.

Samotný Tálibán hodnotí uplynulé dva roky pozitivně a veřejně mluví o svých úspěších. Podle předních příslušníků Tálibánu se v Afghánistánu podařilo nastolit celostátní bezpečí a zlepšit ekonomickou situaci. Vláda Tálibánu údajně zdárně bojuje s korupcí i obchodem s drogami, zvláště opiem.

Drogy a korupce

Zhruba půl roku po návratu k moci Tálibán zakázal pěstování opia. Podobně postupoval i v devadesátých letech, kdy se mu opravdu povedlo omezit pěstování na minimum. Podle zjištění BBC nejnovější zákaz způsobil prudký pokles pěstování máku v hlavních provinciích produkujících opium.

Omezování výroby ovšem neznamená konec opiového byzysu. Obchod mimo Afghánistán se nezastavil a zemědělci dál prodávali svoje zásoby. To podle zprávy Úřadu Spojených národů pro drogy a kriminalitu (UNODC) dokonce způsobilo nárůst prodeje ‒ v roce 2022 prodej vzrostl ve srovnání s rokem 2021 o 32 procent. Zajímavější budou tedy letošní čísla ve vztahu k loňskému roku, kdy se lépe ukáže reálný dopad zákazu pěstování. V zemi se však šíří pervitin a prozatím není zřejmé, jak Tálibán uchopí tento boj.

A jak je to s korupcí? Podle organizace Transparency International, jež monitoruje korupci ve světě, se Afghánistán v roce 2022 umístil na 150. místě ze 180 zemí, což je o něco lepší než v roce 2021, kdy země byla na 174. místě. Podle odborníků však zlepšení může být způsobeno tím, že se zastavily obrovské toky vojenské a zahraniční pomoci.

Dochází potraviny, antibiotika i inzulin

Podle mezinárodních institucí a expertů na problematiku Afghánistánu se v posledních dvou letech bídná situace v zemi nejen nezlepšila, ale naopak zhoršila. Ekonomická situace je hrozivá a míra podvýživy roste. Úmrtnost matek při porodu a kojenců je vyšší než v předchozích letech, roste nezaměstnanost, a mnoho lidí je tak nuceno opustit Afghánistán, aby si hledali práci v sousedních zemích, především v Íránu a Pákistánu. Vzrůstá také vnitřní vysídlování, hodně lidí se stěhuje do větších měst a systém zdravotní péče se doslova hroutí. Země trpí nedostatkem základních potravin, jako je rýže nebo mouka, a velmi rychle docházejí důležité léky, zvláště antibiotika či inzulin.

Daniel Anders, náměstek generálního tajemníka a koordinátor humanitární pomoci Spojených národů, upozornil, že se snižuje rozpočet pomoci na řešení humanitární krize v Afghánistánu. Podle Anderse v polovině září bude také vyčerpán rozpočet asi pětadvaceti velkých nemocnic po celé zemi. Týká se to i nemocnice Mirwajs v Kábulu, která denně ošetřuje zhruba devět tisíc nemocných.

Pašují čaj, aby uživili rodinu

Přibývá dětské práce a ubývá možností vzdělání. Mladí chlapci denně riskují životy, aby uživili celou rodinu. Pašují cukr, mouku nebo čaj. Podobné případy jsou známé především z hranic s Íránem a Pákistánem.

Z pákistánských měst mladí náctiletý chlapci pašují na vlastním těle zelený čaj, který za zlomek ceny prodávají v Afghánistánu. Čtrnáctiletý Zar Alam byl jedním z nich. Vytvořil si dlouhý pytel, který naplňoval čajem a zavazoval okolo hrudníku. Sám se pak zavěšoval pod nákladní auta, aby ho nechytil řidič nebo pohraniční kontrola. Jednou ale měl smůlu: nejenže si ho řidič všiml, ale také mu přejel nohy, takže chlapec skončil v nemocnici. Přežil, ale neví, jak dál užit rodinu.

O podobné osudy není v Afghánistánu nouze. Podle UNICEF je asi 47 procent ze zhruba 40 milionů obyvatel Afghánistánu mladších patnácti let. Více než 15 milionů dětí potřebuje humanitární pomoc, polovinu z nich tvoří dívky. Ty v současné době nemají ani nárok na rovnocenné vzdělání.

Situace dětí nebyla dobrá ani během minulého režimu. Za dvacet let republiky se ale ledacos zlepšilo, byť dětská práce nevymizela. Tisíce dětí denně žebraly v kábulských ulicích, prodávaly plastové nádobí, zeleninu, ovoce nebo čistily a barvily boty, aby udržely při životě starší rodiče a sourozence. Část afghánské ekonomiky prostě stojí na dětské práci.

Čína v Afghánistánu

Současná situace je také ovlivněna sankcemi, které jsou na Tálibán uvalené. Afghánský emirát se proto snaží navázat zahraniční styky tam, kde je možné ‒ v Íránu, středoasijských republikách, ale především v Číně. Vládu Afghánského emirátu sice žádná země neuznává, zahraniční styky přesto fungují.

Humajun Afghan, mluvčí afghánského ministra pro hornictví a ropu pro BBC Persian prohlásil, že Čína projevila zájem investovat v různých sektorech. Čína má totiž ekonomické problémy, ze kterých se snaží dostat mimo jiné s pomocí Afghánistánu, s nímž má 92 kilometrů dlouhou hranici. Druhá největší ekonomika světa potřebuje suroviny a sousední země skýtá dosud nedotčené přírodní zdroje.

V posledním roce čínští investoři podnikli několik cest do Kábulu. Zájem mají zejména o ropu, která se má těžit v povodí řeky Amudarji na severu Afghánistánu, a o měděné doly v provincií Lógar jihovýchodně od hlavního města. Smlouva o těžbě mědi s čínskou společností MCC byla podepsána už během vlády prezidenta Hámida Karzaje, ale dosud nebyla realizována. Těžbu mimo jiné pozastavily archeologické vykopávky, při nichž bylo nalezeno starobylé město. Do Číny se z Afghánistánu vyváží také různé ovoce a zelenina, naopak z Číny se importuje oblečení, elektronika a domácí potřeby.

Populace Afghánistánu stále roste tempem 2,5 % ročně. Dnešní afghánské děti snad nevyrůstají ve stínu války, nemají ale přístup ke vzdělání a běžným životním potřebám. Pokud se věci nezmění, budoucí generace vyroste v zemi, kde jsou základní zdroje stále vzácnější a vyhlídky na budoucnost temnější než kdy jindy.