Malé pohraniční městečko Islam Ghala v Afghánistánu se stalo epicentrem jedné z nejvážnějších humanitárních krizí posledních let. V důsledku masových deportací afghánských uprchlíků toto zhruba šestnáctitisícové město přijalo během několika měsíců statisíce lidí. Organizace spojených národů odhaduje, že z Íránu se v posledních měsících vrátilo až milion Afghánců. Jen během dvou týdnů na začátku července bylo z Íránu deportováno 410 tisíc osob.

Tak masivní a rychlý návrat lidí nikdo nečekal. Zaskočené je nejen městečko Islam Ghala a celá provincie Herát, která s Íránem sousedí, ale i celé afghánské vnitrozemí.

Deportace z Íránu a Pákistánu se odehrávají v extrémně náročných, často nelidských podmínkách. OSN upozorňuje na případy mučení, svévolného zadržování a dalších závažných porušení lidských práv, přičemž nejzranitelnějšími oběťmi jsou ženy a dívky. Íránská vláda i část veřejnosti jsou dlouhodobě obviňovány ze zneužívání, násilí, diskriminace a rasismu vůči Afgháncům.

Nedávná dvanáctidenní bombardovací kampaň Izraele pak napětí a protiafghánské nálady v Íránu dále prohloubila. Teherán, který již léta deportuje statisíce Afghánců, je nově obviňuje ze špionáže pro Izrael. Lidem napojeným na bývalou vládu, novinářům a aktivistům občanské společnosti, kteří uprchli do sousedního Íránu nebo Pákistánu, však v Afghánistánu hrozí po návratu msta ze strany Tálibánu.

Amnesty International vyzvala k ukončení „násilných deportací“, které se po vypuknutí války mezi Izraelem a Íránem zintenzivnily až na dvacet tisíc lidí denně. Podmínky v pohraničních táborech jsou podle svědectví navrátilců nevyhovující — lidé čekají bez jídla, v nevyhovujících hygienických podmínkách a často čelí násilí ze strany úředníků.

Rusko jako první země uznala Tálibán

Masové návraty se odehrávají v zemi, která sama čelí hluboké krizi. Tálibán od svého nástupu k moci v srpnu 2021 zavedl sérii přísných omezení, která citelně zasáhla ženy i celé komunity. Nejtvrdší opatření mají ženy a dívky vytlačit z veřejného prostoru: zákaz studia na středních a vysokých školách, zákaz cestování bez doprovodu mužského příbuzného a zákaz vstupu do parků či na sportoviště. Uzavřeny byly i kosmetické salony a Tálibán dokonce prohlásil, že ženy by na veřejnosti neměly používat chytré telefony.

Vládu Tálibánu — až na jednu výjimku — dosud žádný stát oficiálně neuznal. Prvním státem, který 3. července 2025 vládu Tálibánu v Afghánistánu oficiálně uznal, se stalo Rusko. Podle ruského ministerstva zahraničí má tento krok urychlit rozvoj bilaterální spolupráce. Ruský parlament již loni zrušil zařazení afghánského hnutí na seznam teroristických organizací, čímž otevřel cestu k oficiálnímu uznání.

Západní diplomaté mezitím zdůrazňují, že uznání Tálibánu je podmíněno respektováním práv žen. Tálibánská politika, kterou lidskoprávní organizace označují za genderový apartheid, výrazně oslabila nezávislost žen a narušila rodinné i komunitní vazby. Muži se navíc stali plně zodpovědnými za „své“ ženské příbuzné. V kombinaci s ekonomickým kolapsem, nedostatkem potravin a nedostupností zdravotní péče se Afghánistán propadá do hluboké humanitární krize, která nutí další lidi k odchodu. Právě Írán a Pákistán jsou historicky největšími útočišti afghánských uprchlíků.

Írán zpřísňuje migrační politiku

V současné době čelí Írán rekordnímu počtu afghánských migrantů — podle oficiálních údajů jich v zemi žije přes šest milionů, z toho pouze třetina disponuje platnými doklady. Íránská vláda dlouhodobě tvrdí, že takový počet není země schopna zvládnout. Po dvanáctidenní válce s Izraelem rozsáhlé deportace ještě zintenzivnila. Pozorovatelé tento krok iránského režimu vnímají především jako snahu odvést pozornost od ekonomických a bezpečnostních problémů, kterými Írán aktuálně prochází.

Vedoucí Centra pro záležitosti cizinců Náder Jarahmadí oznámil, že cílem vlády je snížit počet Afghánců v zemi na tři miliony. Do konce roku 2025 chce vyřešit status všech migrantů s takzvanými sčítacími dokumenty — tedy více než dvou milionů lidí — a dosáhnout tak stanovené cílové hranice.

Íránský parlament v červenci tohoto roku schválil vznik Národní migrační organizace, která má sjednotit dosud roztříštěnou správu cizinců. Podle článku 85 ústavy mohli poslanci pravomoc schválit zákon předat vnitřní komisi a urychlit tak jeho platnost. Zastánci tohoto kroku tvrdí, že současné zákony jsou zastaralé a nová organizace pomůže lépe řídit hranice, digitalizovat procesy a omezit korupci. Odpůrci naopak varují před netransparentností a upozorňují, že veřejnost nemá dostatečnou možnost sledovat přijímání takto zásadních zákonů.

Pouze manuální práce a úklid

Afghánci, kteří tvoří až 95 procent všech cizinců v Íránu, se podle Amnesty International potýkají s rozsáhlou diskriminací v přístupu k práci, vzdělání, bydlení i veřejným službám. Vládní představitelé navíc často svými výroky přispívají k nenávisti vůči nim. Írán však kritiku odmítá a tvrdí, že hostí jednu z největších komunit uprchlíků na světě.

Na íránském trhu práce působí několik milionů Afghánců, z nichž pouze 433 tisíc má platné doklady. Afghánci tvoří největší skupinu cizinců a většina z nich vykonává nízkokvalifikované práce v oblastech jako stavebnictví, úklid nebo zemědělství. Více než šedesát procent migrantů je soustředěno v okolí Teheránu, Mašhadu, Isfahánu a Karadžu.

Život afghánských migrantů v Íránu dlouhodobě komplikují restriktivní zákony a nařízení. Ve 21 z 31 provincií je jejich přítomnost buď zakázána, nebo výrazně omezena, přičemž plán projednávaný v parlamentu počítá s každoročním snížením počtu cizinců o deset procent. Děti narozené v Íránu afghánským otcům a íránským matkám automaticky nezískávají občanství a přístup k vzdělání je pro afghánské děti i nadále komplikovaný.

Na trhu práce jsou Afghánci odkázáni téměř výhradně na těžké manuální profese a nesmí vlastnit nemovitost, nově ani auta. Mají omezený přístup k bankovním účtům, SIM kartám či internetovým službám, a to i v případě, že v zemi pobývají legálně. Podle lidskoprávních organizací s nimi policie a soudy jednají nezákonně — čelí svévolnému zatýkání a rozsudky nad nimi bývají založeny na přiznáních vynucených mučením. V roce 2024 bylo v Íránu popraveno 503 osob, z toho 80 Afghánců, většinou za drogové delikty.

Afghánistán směřuje k bezprecedentní humanitární katastrofě. Každý den se do země vracejí tisíce lidí — vyčerpaných, bez prostředků a často hluboce traumatizovaných. Vracejí se do státu, který systematicky vyhání ženy a dívky z veřejného prostoru, potýká se s ekonomickým kolapsem a čelí akutnímu nedostatku základních životních potřeb. V takové situaci dodává ruské uznání tálibánské vládě legitimitu.

Osudy navrátilců, především žen a dětí, odhalují křehkost rovnováhy v regionu dlouhodobě zmítaném násilím a politickými otřesy. Pro Afghánce, kteří se snaží přežít v troskách státu, znamená tato situace jediné: jejich budoucnost je čím dál víc závislá na rozhodnutích přijímaných daleko od jejich domovů.