Šakib sedí ve svém malém domě v Kábulu a sklesle sleduje, jak jeho děti dojídají poslední kousky chleba. Jeho bratr, který pracuje pro jednu z předních institucí Tálibánu jako řidič, nedostal výplatu už několik měsíců. A Šakib sám? Dříve měl stabilní práci, dnes přežívá doslova ze dne na den.

„Před třemi lety sice byla válka, měli jsme ale aspoň co jíst. Teď nemáme nic,“ říká hořce v rozhovoru pro perskou BBC. A jeho příběh není ojedinělý — je symbolem hluboké ekonomické a humanitární krize, která zachvátila Afghánistán po návratu Tálibánu k moci v roce 2021.

Podpora za zbraně

Když se spojenecké síly v létě roku 2021 stáhly z Afghánistánu a nad zemí převzal kontrolu Tálibán, většina zahraniční pomoci se zastavila. Stalo se tak přitom na základě dohody mezi Spojenými státy a představiteli Tálibánu v katarském Dauhá, jejímž klíčovým aktérem nebyl nikdo jiný než Donald Trump.

A teď? Svou finanční pomoc po rozhodnutí Trumpova kabinetu na konci ledna letošního roku výrazně omezily i Spojené státy. V důsledku toho ukončilo činnost více než pět desítek humanitárních organizací. To způsobilo mimo jiného kritický výpadek potravinové pomoci a zdravotní péče.

Rozhodnutí zablokovalo mzdy pro tisíce zaměstnanců ve státní správě, školství, a především v neziskových organizacích, které působí po celé zemi, často také v místech, kde se jiná pomoc a jiné příležitosti prostě nevyskytují.

Rozhodnutí Trumpovy administrativy pozastavit financování zahraničních projektů, včetně těch afghánských, tak způsobilo další ekonomické otřesy. Americká vláda zpochybnila efektivitu miliard dolarů, které do Afghánistánu v minulých letech proudily, a tvrdí, že nevedly k žádným zásadním změnám v oblasti lidských práv ani v boji proti terorismu.

Spojené státy navíc argumentují tím, že Tálibán USA dluží vojenské vybavení, které v zemi zůstalo po odchodu amerických jednotek. Hodnota techniky, včetně tanků a nákladních automobilů, se odhaduje na sedm miliard dolarů. Trumpova administrativa obnovení pomoci podmínila právě tímto krokem. Experti se shodují, že takový požadavek je v praxi neproveditelný.

Afghánská ekonomika, která byla po dvě desetiletí silně závislá na zahraniční pomoci, se pochopitelně propadla do těžké recese. Tálibán sice tvrdí, že mzdy budou brzy vyplaceny a že rozpočet stane na domácích zdrojích, odborníci a ekonomičtí experti však upozorňují, že bez mezinárodní podpory se hospodářství země bude propadat dál. Organizace spojených národů dokonce varuje, že situace v Afghánistánu by se mohla přeměnit v jednu z nejhorších humanitárních katastrof současnosti.

Proti mezinárodnímu právu

Trumpova politika se však kromě samotného zmrazení pomoci dotýká i afghánských uprchlíků. Spojené státy začaly ve velkém deportovat migranty bez dokladů do Kostariky a také Panamy, která se zavázala fungovat jako „přestupní stanice“. Jen v posledních týdnech bylo do Panamy přemístěno několik stovek osob včetně lidí z Íránu a Afghánistánu. Mnozí z nich teď čelí hrozbě návratu do země ovládané Tálibánem.

Organizace na ochranu lidských práv varují, že toto jednání je nejen porušením mezinárodního humanitárního práva, ale přispívá také k eskalaci krize v Afghánistánu i v tranzitních zemích. Deportace lidí, kteří uprchli před válkou a perzekucí, zpět do nebezpečného prostředí, znamená pro mnoho z nich přímé ohrožení života. Mezi nejohroženější přitom patří ženy.

Afghánistán se totiž po třech letech vlády Tálibánu proměnil v zemi, kde jsou ženy systematicky vytlačovány z veřejného života. Zákazy vzdělávání, práce, a dokonce i omezení pohybu bez mužského doprovodu se staly každodenní realitou. Tato drastická opatření nejenže porušují základní lidská práva, ale také výrazně přispívají právě k ekonomickému kolapsu země.

Policejní síly Tálibánu se hrdě chlubí svým nejnovějším úspěchem v přeplněném řídicím středisku, kde desítky monitorů zobrazují záběry z rozsáhlé sítě 90 tisíc kamer. Tento kamerový systém sleduje každodenní život milionů obyvatel Kábulu, hlavního města Afghánistánu.

Podle policie hustý kamerový systém pomáhá v boji proti kriminalitě, kritici však varují, že jeho skutečným účelem může být potlačování nesouhlasu a vynucování přísných mravnostních norem, které Tálibán již v zemi uplatňuje.

Pomůže někdo jiný

Současná situace v Afghánistánu je přímým důsledkem dlouhodobých geopolitických rozhodnutí. I proto je zřejmé, že bez mezinárodní podpory zemi hrozí nejen sociální a ekonomická destabilizace, ale i další vysidlování, které může mít dopad na celý region.

Pokud Spojené státy svou politiku nezmění, Afghánistán se na vlastní nohy nepostaví. Bude se jen muset mnohem více obrátit na jiné mocnosti, jako je Čína či Rusko. Což koneckonců dělá již dnes.