„Ochrana cudnosti, důstojnosti a náboženských práv žen je pro Islámský emirát prioritou. Afghánské ženy žijí v naprostém fyzickém i psychickém bezpečí. Jakékoli násilí na ženách je zcela eliminováno,“ uvedl na svém profilu na X při příležitosti Mezinárodního dne žen Zabihulláh Mudžáhed, mluvčí hnutí Tálibán v Afghánistánu. A já se ptám: opravdu emirátu na ženách tak záleží?

Svět afghánských žen se smrskl na několik metrů mezi zdmi. Jejich kroky už nezní po chodbách škol, které kdysi naplňovaly smíchem i pláčem. Jejich pracovní příležitosti byly vymazány jediným rozhodnutím. To je realita mnoha afghánských žen a dívek, zhruba tři a půl roku poté, co zemi znovu ovládlo povstalecké hnutí.

Na vzdělání žen nezáleží

Jsou to ženy, kterým zakázali učit. Jsou to dívky, které nesmějí studovat. „Až do odvolání,“ zaznělo tehdy. Žádné odvolání však nepřišlo — místo toho se jejich podmínky života stále více zpřísňují. Slova ale nelze umlčet. Myšlenky nelze vymazat. Když jsem minulý týden hovořila s kamarádkou, bývalou učitelkou perštiny, právě četla Korán. Je ramadán, měsíc, kdy je čtení svatého písma považováno za povinnost. Na stole má ale připraveny i další knihy v perštině. Čte a čte — „aby se nezbláznila“.

Počet učitelek v Afghánistánu prudce klesl od chvíle, kdy Tálibán převzal moc. V roce 2018 tvořily ženy 36 procent učitelského sboru ve státních školách — téměř 81 000 z celkových 226 000. Jen během prvního roku vlády Tálibánu, do srpna 2022, bylo z práce propuštěno přes 11 500 z nich, a to zejména učitelky středních škol a univerzit. Dnes smí ženy vyučovat pouze na základních školách.

Vzdělávání žen a dívek prakticky skončilo. Školní lavice od šesté třídy zůstávají prázdné. Lékařské fakulty zavřely ženám a dívkám své dveře. Rozhodnutí Islámského emirátu zabránit ženám a dívkám studovat má přímé důsledky na životy žen. „Afghánské ženy žijí v naprostém fyzickém i psychickém bezpečí,“ tvrdí Tálibán. Přesto v Afghánistánu každé dvě hodiny zemře žena při porodu.

Mateřská mortalita v této zemi je jednou z nejvyšších na světě a situace se pod nadvládou Tálibánu dále zhoršuje. Podle dat Organizace spojených národů z roku 2024 připadá nejméně 638 úmrtí matek na 100 tisíc porodů. Skutečné číslo však může být mnohem vyšší, jelikož mnoho případů, zejména v odlehlých oblastech, zůstává nenahlášených.

Mnoho žen umírá kvůli komplikacím, kterým by bylo možné předejít, pokud by zdravotnictví nebylo v kritickém stavu. Tálibán situaci ještě zhoršil zákazem vysokoškolského vzdělávání žen a výrazným omezením jejich pracovních možností ve zdravotnictví. Jeden z členů hnutí dokonce veřejně uvedl, že afghánské ženy odjakživa rodily bez pomoci odborníků a nepotřebují ho ani dnes. Muži tedy opět rozhodli, co ženy potřebují a co ne.

Zdravotnictvím to nekončí. Podle analýzy projektu Afghan Witness bylo mezi lednem 2022 a červnem 2024 vystaveno genderově podmíněnému násilí 840 žen a dívek, z toho 332 jich bylo zavražděno. To představuje téměř jeden případ denně.

Fyzické násilí i znásilnění hlásí také ženy, které byly nuceny na ulicích žebrat. Podle loňského zákona totiž zdravý člověk nesmí na ulicích žebrat, zároveň ale vláda není schopná lidem finančně pomáhat.

Na psychickém zdraví žen nezáleží

„Je mi jedno, co čtu, nechci se zbláznit,“ říká Aršída. Ta se teď učí sama. Byla v jedenácté třídě, když se vše změnilo. Zbyly jí knihy. Svobodu nachází právě v nich. V otevřených knihovnách a knihkupectvích potkává další dívky, které stejně jako ona utíkají do příběhů. Vidí se v literárních hrdinkách, hledají v nich sebe sama a odvahu.

„Dnešní každodenní život je plný bolesti a utrpení, které většina žen snáší,“ říká Šába, další, která nachází útěchu v knihách. „Čtení oblíbeného románu působí jako lék proti bolesti,“ říká.

Afghánské ženy, které umí číst a mají možnost si knihy koupit nebo půjčovat, samy sebe formují podle literárních hrdinek. Chtějí být jako silné, nezávislé ženy s vůlí, která je nepodlomí. Tálibán jim vzal školy. Vzal jim práci. Pokusil se jim vzít i hlas. Ale myšlenky nelze umlčet, příběhy nelze vymazat. A v knihovnách, v tichu stránek, se rodí tichá vzpoura.

Na knihách také nezáleží

I samotné vydávání knih v Afghánistánu stagnuje. Nakladatelé bojují s chudobou, vysokými náklady i nízkou poptávkou. Někteří spisovatelé museli opustit svou vášeň a vydělávají si jako taxikáři nebo podomní obchodníci. Přesto i v této krizi se některé knihy prodávají lépe než jiné — náboženské knihy. Podle místních knihkupců je prodej náboženských textů historicky nejvyšší. Část z nich také přemýšlí, že se zaměří pouze na náboženské texty.

Vláda Tálibánu se také rozhodla, že některé knihy do rukou lidí vůbec nepatří. Zakázala přibližně 400 titulů. Podle nich jsou „v rozporu s národními zájmy, kulturou a přesvědčením afghánského lidu“. Mezi zakázanými se ocitly historické a politické texty, díla, která především kritizovala myšlení Tálibánu.

Na čem tedy záleží?

Tálibánský režim, který tvrdí, že ženám poskytuje bezpečí a úctu, ve skutečnosti prokázal pravý opak. Životy žen jsou dnes zcela v područí mužských rozhodnutí, jejich svoboda je potlačena a jejich hlas umlčen. Ženy jsou jen položkami na seznamu omezení, jejichž jediným cílem je upevnit moc a image Islámského emirátu. Jen na tom totiž vládcům země záleží. Životy žen jsou mu zcela lhostejné.