„Ochrana cudnosti, důstojnosti a náboženských práv žen je pro Islámský emirát prioritou. Afghánské ženy žijí v naprostém fyzickém i psychickém bezpečí. Jakékoli násilí na ženách je zcela eliminováno,“ uvedl na svém profilu na X při příležitosti Mezinárodního dne žen Zabihulláh Mudžáhed, mluvčí hnutí Tálibán v Afghánistánu. A já se ptám: opravdu emirátu na ženách tak záleží?

Svět afghánských žen se smrskl na několik metrů mezi zdmi. Jejich kroky už nezní po chodbách škol, které kdysi naplňovaly smíchem i pláčem. Jejich pracovní příležitosti byly vymazány jediným rozhodnutím. To je realita mnoha afghánských žen a dívek, zhruba tři a půl roku poté, co zemi znovu ovládlo povstalecké hnutí.

Na vzdělání žen nezáleží

Jsou to ženy, kterým zakázali učit. Jsou to dívky, které nesmějí studovat. „Až do odvolání,“ zaznělo tehdy. Žádné odvolání však nepřišlo — místo toho se jejich podmínky života stále více zpřísňují. Slova ale nelze umlčet. Myšlenky nelze vymazat. Když jsem minulý týden hovořila s kamarádkou, bývalou učitelkou perštiny, právě četla Korán. Je ramadán, měsíc, kdy je čtení svatého písma považováno za povinnost. Na stole má ale připraveny i další knihy v perštině. Čte a čte — „aby se nezbláznila“.