„Ochrana cudnosti, důstojnosti a náboženských práv žen je pro Islámský emirát prioritou. Afghánské ženy žijí v naprostém fyzickém i psychickém bezpečí. Jakékoli násilí na ženách je zcela eliminováno,“ uvedl na svém profilu na X při příležitosti Mezinárodního dne žen Zabihulláh Mudžáhed, mluvčí hnutí Tálibán v Afghánistánu. A já se ptám: opravdu emirátu na ženách tak záleží?

Svět afghánských žen se smrskl na několik metrů mezi zdmi. Jejich kroky už nezní po chodbách škol, které kdysi naplňovaly smíchem i pláčem. Jejich pracovní příležitosti byly vymazány jediným rozhodnutím. To je realita mnoha afghánských žen a dívek, zhruba tři a půl roku poté, co zemi znovu ovládlo povstalecké hnutí.

Na vzdělání žen nezáleží

Jsou to ženy, kterým zakázali učit. Jsou to dívky, které nesmějí studovat. „Až do odvolání,“ zaznělo tehdy. Žádné odvolání však nepřišlo — místo toho se jejich podmínky života stále více zpřísňují. Slova ale nelze umlčet. Myšlenky nelze vymazat. Když jsem minulý týden hovořila s kamarádkou, bývalou učitelkou perštiny, právě četla Korán. Je ramadán, měsíc, kdy je čtení svatého písma považováno za povinnost. Na stole má ale připraveny i další knihy v perštině. Čte a čte — „aby se nezbláznila“.

Počet učitelek v Afghánistánu prudce klesl od chvíle, kdy Tálibán převzal moc. V roce 2018 tvořily ženy 36 procent učitelského sboru ve státních školách — téměř 81 000 z celkových 226 000. Jen během prvního roku vlády Tálibánu, do srpna 2022, bylo z práce propuštěno přes 11 500 z nich, a to zejména učitelky středních škol a univerzit. Dnes smí ženy vyučovat pouze na základních školách.