Peking a Tálibán — nové spojenectví v Afghánistánu?
David GardášJeště než Tálibán získal kontrolu nad Afghánistánem, zasedla jeho politická delegace k jednání s čínským ministrem zahraničí. Důvodů strategického partnerství může má Čína hned několik.
V souvislosti s odchodem jednotek americké armády a NATO z Afghánistánu po dvou dekádách vojenské intervence vzniklo v této jihoasijské zemi mocenské vakuum. S jeho zaplněním neotálel Tálibán, který se v posledních týdnech stal hlavním vojenským a politickým aktérem v zemi.
S vidinou převzetí moci současně jeho zástupci pracovali i na vyjednání podpory ze zahraničí. To mimo jiné dalo prostor k nečekaným kontaktům mezi tímto radikálním islamistickým hnutím a Pekingem. Otázka je, co obě strany touto spoluprací sledují a jak jejich sbližování zapadá do rostoucích geopolitických ambicí Číny.
Tálibán v roli dobyvatelské a diplomatické
Čínský ministr zahraničí Wang I se 28. července v Tchien-ťinu setkal s devítičlennou delegací, v jejímž čele stanul zástupce politického výboru afghánského Tálibánu, Abdul Ghaní Baradar. Delegaci dále doprovázeli například vedoucí tálibánské náboženské rady či výboru pro vztahy s veřejností. Wang I během schůzky označil Tálibán za „důležitou vojenskou a politickou sílu v Afghánistánu,“ od níž očekává, že bude hrát „důležitou roli v procesu zklidnění, usmíření a obnovy země“.
Současně však Wang zdůraznil, že Tálibán se musí jasně distancovat od všech teroristických organizací, včetně Islámského hnutí Východního Turkestánu (ETIM) s napojením na Ujgury v Číně. Terorismus, spolu s extremismem a separatismem, tvoří takzvaná „tři zla“, proti kterým Peking bojuje uplatňováním represivní etnické politiky a budováním všudypřítomného státního dohledu v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Mluvčí Tálibánu se již dříve nechal slyšet, že hnutí sice „řeší utlačování muslimů“ v jiných zemích, nicméně nehodlá zasahovat do vnitřních záležitostí Číny.