Po téměř celé 19. století byl Afghánistán hlavním dějištěm toho, co historikové nazývají Velkou hrou velmocí. Jednalo se o strategický konflikt mezi největší světovou mocností té doby, britským impériem, a stále ambicióznějším carským Ruskem. Ve hře byl severní přístup k britské Indii, „perle v koruně impéria“.

Britové, nervózní z možného postupu obávaného rivala, se pokusili Afghánistán ovládnout, a to dokonce dvakrát během jediného století. Napoprvé utrpěli citelné ztráty a museli se stáhnout, až napodruhé se jim podařilo ustavit režim, který po zahraničněpolitické linii podléhal Londýnu.

Dvacáté století přineslo pokračování velmocenského střetu odehrávajícího se ve středoasijském prostoru, tentokrát mezi dědici obou mocností předcházejícího století — Sovětským svazem a Spojenými státy. Dnes už je možné říci, že obě velmoci ve snaze Afghánistán ovládnout postupně neuspěly. Středoasijská země se stala vítězem druhého i třetího kola Velké hry.

Ale je tomu tak doopravdy? Kdo je vlastně vítězem ve velmocenské hře, kde se nehraje pouze o samotnou zemi, která se stala pro onu hru šachovnicí, ale jde i o takové věci jako získání si domácího, potažmo světového veřejného mínění, image silného politického lídra a „bojovníka proti terorismu“ nebo o ideologický úspěch v podobě úspěšného exportu vlastního politického zřízení?

Vítězové se hledají těžko, zato poražených je mnoho. Dnes ponese politické náklady afghánského fiaska, amerického „nového Vietnamu“, Bidenova demokratická administrativa, i když reálně vzato nemá na situaci přímý podíl. Psychologický efekt bude podobný jako mělo stažení sovětských vojsk těsně před rozpadem SSSR. Tohle jako politický úspěch prodat nepůjde.

Poraženými v mnohem drastičtějším smyslu jsou samozřejmě Afghánci, přesněji řečeno ta část obyvatel země, která se nechce a nebude chtít přizpůsobit tálibánskému islamistickému středověku. Zejména ženy, kterým se podařilo uniknout z okovů sociálního uspořádání, ženy rozvedené nebo takové, které chtějí studovat či pracovat. A obecně vzato všichni obyvatelé země, kteří nesdílejí ideový svět Tálibů.

Tlumočníci a spoluviníci

Tlumočníci, kteří pracovali pro vojáky okupačních armád (z důvodů věrnosti realitě bude lepší používat tento výraz), jsou mezi afghánskými poraženými ve zvláštní pozici. Protože dějiny odjakživa píší vítězové, jsou nyní tito lidé v Afghánistánu v roli kolaborantů s nepřáteli. A takové nikdy nikde nečekalo nic dobrého.