Brzy po tragickém útoku na americké cíle, jehož dvacáté výročí si za necelý měsíc připomeneme, vyslaly Spojené státy vojáky do Afghánistánu, který se na útoku nijak nepodílel a není jisté, zda vůbec kryl inspirátora teroristického útoku Usámu bin Ládina. Odezva na vojenskou misi v cílové zemi a u světové veřejnosti proto byla nejednoznačná.

Režim nábožensky nacionalistického hnutí Tálibán (Studenti), které se pod vlivem Al Kaídy postupně radikalizovalo, se v Afghánistánu ustavoval od poloviny devadesátých let. Úspěšným útokem USA a jejich spojenců byl Tálibán zatlačen a od prosince 2001 se formálně vlády v zemi ujala místní administrativa, která ovšem vzhledem k předpokládaným korupčním vazbám na export opia nevyvolávala příliš důvěry.

Tálibán po celou dobu až doposud nadále ovládal části afghánského území. Jeho režim byl totalitní. Závazné bylo náboženské právo a kmenové zvyklosti Paštunů, tedy většinového obyvatelstva země. Byly zavedeny tradiční tresty, veřejné popravy, bičování, kamenování a utínání rukou. Muži se nesměli holit, byla zakázána hudba, televize a sportovní zápasy. Ženy se směly na veřejnosti pohybovat jen zcela zahalené a nesměly mít zaměstnání. Lidé přistižení při deliktech proti přísně pojaté partnerské etice byli někdy rovnou na místě bez soudu trestáni smrtí.

Na místech, kde Tálibán vládl, byly vzácné památky minulosti prohlášeny za modly, které musí být zničeny. Celosvětový ohlas vyvolalo zničení monumentálních soch Buddhů z 5. až 6. století v Bámjánském údolí, které byly rozbity dynamitovými náložemi nebo podle jiných zdrojů rozstříleny dělostřeleckou palbou.

Se vztahy k jiným náboženstvím to měl Tálibán celkem snadné, protože se přes 99 % Afghánců hlásí k islámu, z toho jen malá část k šíitskému. Nepatrné skupiny zoroastrijců, hinduistů a buddhistů nebyly ve státní politice reálně zastoupeny.

Tálibové západní misi v Afghánistánu hodnotili jako pokus o násilné pokřesťanštění země. Také proto je nejistá pozice místní nepatrné komunity křesťanů po odchodu západních spojenců.

Spolupráce

Česká armáda se od roku 2002 podílela na udržování prozápadní politické moci v Afghánistánu a podporovala pomocné české a ostatní spojenecké civilní aktivity, např. budování a provoz škol, hloubení studní, zavlažování. Rekonstrukční týmy dokončily 141 takových projektů. Je pochopitelné, že k takové aktivitě potřebovala pomocníky z řad domácího obyvatelstva. Mluví se o tlumočnících a lze si představit i informátory vojenského zpravodajství.

Důvody spolupráce ze strany Afghánců mohly být různé. Někteří snad měli možnost poznat české a obecně západní poměry a stali se z nich stoupenci demokracie. Spolupracovali tedy z dobrého přesvědčení. O jiných je reálné předpokládat, že spolupracovali z důvodů zištných nebo na základě osobní kalkulace v měnící se bezpečnostní situaci v Kábulu a na různých místech českého působení.