Náš afghánský dluh

Ivan Štampach

Hnutí Tálibán, které v Afghánistánu nikdy zcela nepozbylo moci, nyní, po odchodu vojsk Spojených států a NATO, opět ovládlo celou zemi. Výjimkou je kábulské letiště. Autor se zamýšlí nad tím, co tamní situace znamená pro Českou republiku.

České úřady se v současné dramatické situaci chovají nepřehledně. Na jedné straně je tu dluh Afgháncům za jejich pomoc a náš morální závazek vůči nim. Na druhé straně jsou za dveřmi volby do sněmovny. Foto Wakil Kohsar, AFP

Brzy po tragickém útoku na americké cíle, jehož dvacáté výročí si za necelý měsíc připomeneme, vyslaly Spojené státy vojáky do Afghánistánu, který se na útoku nijak nepodílel a není jisté, zda vůbec kryl inspirátora teroristického útoku Usámu bin Ládina. Odezva na vojenskou misi v cílové zemi a u světové veřejnosti proto byla nejednoznačná.

Režim nábožensky nacionalistického hnutí Tálibán (Studenti), které se pod vlivem Al Kaídy postupně radikalizovalo, se v Afghánistánu ustavoval od poloviny devadesátých let. Úspěšným útokem USA a jejich spojenců byl Tálibán zatlačen a od prosince 2001 se formálně vlády v zemi ujala místní administrativa, která ovšem vzhledem k předpokládaným korupčním vazbám na export opia nevyvolávala příliš důvěry.

Tálibán po celou dobu až doposud nadále ovládal části afghánského území. Jeho režim byl totalitní. Závazné bylo náboženské právo a kmenové zvyklosti Paštunů, tedy většinového obyvatelstva země. Byly zavedeny tradiční tresty, veřejné popravy, bičování, kamenování a utínání rukou. Muži se nesměli holit, byla zakázána hudba, televize a sportovní zápasy. Ženy se směly na veřejnosti pohybovat jen zcela zahalené a nesměly mít zaměstnání. Lidé přistižení při deliktech proti přísně pojaté partnerské etice byli někdy rovnou na místě bez soudu trestáni smrtí.

×