České reflexe pádu Kábulu: adekvátně kriticky mluví bohužel jenom komunisté
Jan GruberTuzemská debata o opětovném nástupu Talibánu k moci v Afghánistánu je provinčně mělká. Jak čeští politikové zpětně hodnotí vojenskou intervenci? Jaké ponaučení by si z ní měla vzít naše zahraniční politika? A jak zmírnit dopady škod?
Domácí veřejná rozprava o důsledcích stažení vojsk Severoatlantické aliance z Afghánistánu a opětovném uchopení moci v zemi hnutím Tálibán je prozatím výrazně omezena na téma pomoci lidem, kteří v posledních bezmála dvaceti letech spolupracovali s Armádou České republiky a dalšími českými institucemi. Reflexe hlubších příčin nynější krize, která má potenciál destabilizovat velkou část jihozápadní Asie chybí.
Jak čeští politikové zpětně hodnotí vojenskou intervenci? Jaké ponaučení by si z ní měla vzít naše zahraniční politika? A jaké kroky by měla Česká republika učinit, aby zmírnila dopady škod?
Vláda Andreje Babiše (ANO) v prvních dnech po pádu Kábulu do rukou Tálibánu čelila kritice opozice kvůli pozdní, chaotické a nepřipravené reakci, a to zejména v otázce záchrany afghánských spolupracovníků české armády, ale i evakuace českých diplomatů. „Vláda ví roky o závazku, který byl za Českou republiku spojencům v Afghánistánu dán. Stejně jako ví měsíce o zhoršující se situaci. Co pro lidi, kterým byla slíbena pomoc udělala? Nic! Až pod tlakem a pozdě to dohání. A zatím tragicky,“ uvedl před šesti dny Marian Jurečka (KDU-ČSL). „Lidsky se mi hnusí, že se vláda z obavy o hlasy otáčí k Afgháncům v nouzi zády,“ dodala Markéta Pekarová Adamová (TOP 09).
V posledních dnech nicméně Babišův kabinet do Kábulu vyslal tři evakuační lety, které do České republiky mezi pondělím a středou přivezly sto pětadevadesát lidí. Vedle vojáků a zaměstnanců české ambasády v Kábulu — včetně tamějšího velvyslance Jiřího Balouna — se jednalo rovněž o afghánské tlumočníky s rodinami, nebo Afghánce s trvalým pobytem v České republice.
„I v evropském kontextu lze říct, že se nám podařilo v krátké době provést evakuaci včetně kompletního zastupitelského úřadu velmi rychle a efektivně, a to i v extrémně vyhrocených podmínkách, které v Kábulu panují,“ konstatoval v oficiálním prohlášení Černínský palác. Ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek (ČSSD) k tomu doplnil, že vláda původně pracovala se scénářem, který jí dával na evakuaci podstatně více času.
„Podle všech dostupných informací, včetně údajů zpravodajských služeb, jsme počítali s koncem září. [Minulou] sobotu se hovořilo i o konci září, kdy by se mohl Talibán dostat do Kábulu. To, že tam nakonec vpadnul již v pondělí, je jasným důkazem toho, jak dynamicky se situace vyvíjela. Nikdo na takový vývoj nebyl připraven,“ uvedl.
Poznamenal, že krizový štáb se věci v minulých dnech věnoval prakticky nepřetržitě. A ocenil práci, kterou čeští vojáci v Afghánistánu odvedli.
České organizace, jež se systematicky věnují pomoci uprchlíkům, nicméně opakovaně upozorňovaly, že na kábulském letišti stálé zůstávají lidé s vazbami na Českou republiky, kteří rovněž usilují o odchod z Afghánistánu, a vyzývaly Babišův kabinet, aby do Kábulu vypravil čtvrtý evakuační let. Premiér spolu s ministrem zahraničních věcí ovšem ve čtvrtek na společné tiskové konferenci oznámili, že další letadla do Afghánistu vláda vyslat neplánuje, ačkoli se nepodařilo kontaktovat všechny české spolupracovníky.
"adekvátně kriticky mluví bohužel jenom komunisté"
- to už se opravdu zcela zapomnělo na to, že veškerou tragédii Afghánistánu odstartovala agrese Sovětského svazu vůči této zemi? Kdy pak naši komunisté "adekvátně kriticky" odsoudili tento násilný akt svých sovětských soudruhů?!...
Komunisté mají bohužel s bratrskou pomocí autentickou zkušenost, proto o ní bohužel mohou mluvit adekvátně kriticky. I u nás po ukončení vojenské pomoci (v roce 1991) totiž prý došlo ke zbídačení části obyvatelstva, k oslabení ženských práv a ke vzestupu konzervatismu. Stejná situace se tedy, pane Poláčku, s jistotou dala dopředu očekávat i v tom Afghánistánu.
Někdy počátkem října 2001, podoben bláznivému teroristovi, volal jsem z telefonní budky na pražském Jižním Městě na Americké velvyslanectví.
Prostě jsem jim to musel říct, oni to totiž nevěděli. Pamatuju si to jako dnes, jak do sluchátka říkám: „Nechoďte tam, vůbec ničeho nedosáhnete, bude následovat katastrofa...“ Drony ve výzbroji tehdy ještě nebyly (byla to doba telefonních budek), ani protiteroristické komando se náhle neobjevilo - vklidu jsem dokončil svůj telefonát, odešel z budky bez pout a naprosto živý, spokojen, že Američani už konečně vědí, jak to v tom Afghánistánu nakonec dopadne. Petra Procházková, (které si vážím) říká, že to byla i naše válka - snad tam tedy PRT postavil (v Lógaru ve spolupráci s provinční vládou) třeba nějakou tu školu, aby se talibanci měli kde učit rozbor kalašnikova (to nebyl spisovatel). Však tam za to padli i naši vojáci.
No nedá se nic dělat, konzervativní bílí páprdové se sklony k fašismu po dvaceti letech odcházejí a Afghánistán bude opět zemí, kde zítra již znamená včera (o tom komunisté také něco vědí).
Ale co - stejně nakonec s tím Afghánistánem asi šlo jen o jinou formu kolonialismu. (Co když je ten Tálibán národně osvobozenecké hnutí bojující proti západnímu imperialismu? A co na to Oliver Frljić?)
Jak to jen ti křesťanští misionáři pro-Boha dělali? Proč se ten vývoz západní kultury a demokracie nedaří, když se to předtím - s tím křesťanstvím - dařilo? Nechybí v tom vyváženém (vyváženém) produktu nějaká zásadní ingredience - třeba nějaká důležitá myšlenka?
Trh idejí je nyní ve značné nerovnováze - globální poptávka po západním humanismu zdaleka nedosahuje možností jeho masové produkce, což je pravděpodobně asi tou příčinou vysoké nestability tradičních hodnot kulturních komodit.
Křesťané v Americe šířili svou víru jednoduše. Životnost otroka dovezeného de Ameriky byla dlouho (než se během šestnáctihodinových i delších fyzicky vyčerpávajících šichet upracoval k smrti) několik let, do přístavů vozili stále další a bůh do toho neměl co mluvit. Občas to nějaký jezuita zkusil, ale nedopadlo to s ním moc dobře. Původní obyvatelé Ameriky byli často určeni k vyhlazení, rovněž zotročení a následnému zahnání do rezervací.
Časem američtí křesťané přišli na to, že je lepší vykořisťovat "svobodnou" námezdní sílu a poskytnout jí nějaký ten prostor pro zábavu, nežli platit dozorce a bát se vzpoury otroků. Pak se jim do toho přimotal nějaký Marx, Lenin a další, ale i s nimi si všichni ti ctihodní křesťané poradili. A je tom tak dodnes.
Euroatlantičtí intelektuálové a křesťané ze střední třídy sloužící kapitálu vždy našli moře důvodů, proč by někdo (ať už je to národ, jednotlivec či společenská třída) měl být vykořisťován, zotročen, upadnout do dluhového otroctví (jako dnes) atd. Někteří z nich, i když tvrdí, že to myslí s tou chudinou lépe (a říkají si liberální levičáci, což je zatím ta nejrafinovanější verze jak se nad někoho povyšovat a vykořisťovat ho), o tom dnes píšou články pro Deník Referendum.
Možná i proto se se Afghánci našich "pokrokových demokratických a křesťanských" amerických přátel bojí a rozhodli se zůstat raději u toho svého "středověkého" klanového/kmenového (či co to tam mají) systému.
A zdá se, že komunisté, jejichž předchůdci pochopili to, co Američanům trvalo 20 let už za 10 let, si ze svých starých dobrých socialistických a internacionalistických zásad alespoň něco pamatují.
K samochvále premiéra: Vláda Andreje Babiše zkrátka dokáže účinně jednat v krizi, problém je v tom, že tak zpravidla činí až pod tlakem veřejného mínění. Až když bylo jasné, že že na Facebooku a Twitteru nikdo moc neřešil nebezpečné potenciální Afghýnské migranty, ale převládalo zděšení, že necháme na holičkách ty, kteří pomáhali armádě ČR (jež se dlouhodobě těší respektu veřejnosti), stala se pomoc prioritou.
Komunisté: jako obvykle nikoli adekvátně kriticky, ale nesmyslně kriticky, NATO jim ostatně leží v žaludku trvale. Al-Káida státy NATO reálně ohrožovala, Tálibán ji odmítl vydat nebo přestat podporovat i přes rezoluce OSN, to byla jasná "hybridní válka" dnes známá třeba z Ukrajiny.