Největší porážku v Tokiu utrpěly olympijské hodnoty. Chystá se Čína

Anna Lazorová

V neděli skončily třicáté druhé letní olympijské hry. Jakou zprávu tato událost s mimořádným politickým dopadem letos světu předala? A kam se celé olympijské hnutí ubírá? Směrem k legitimizaci vykořisťování lidských i přírodních zdrojů.

Po bojkotu Olympijských her v Číně volá více než 180 lidskoprávních organizací. Kvůli způsobu, jakým se Čína chová vůči etnickým minoritám, zejména Ujgurům. Organizace World Uyghur Congress nazvala hry „Olympiádou genocidy“. Nucenou práci Ujgurů, zejména při zpracování bavlny, přitom najdeme v celém oděvním a sportovním průmyslu. Foto International Olympic Committee, flickr.com

Den před zahajovacím ceremoniálem právě skončených olympijských her v Tokiu se uskutečnila celosvětová premiéra animovaného filmu Listy zítřků, který je inspirovaný právě touto událostí. Charakteristickou japonskou animací nám film slovy Angelity Teo, ředitelky organizace Foundation for Culture and Heritage, vypráví „příběh olympijských hodnot výjimečnosti, přátelství a respektu a nese poselství o solidaritě, spolupráci a životním prostředí.“

Jestli však animovaný snímek ve svých osmi minutách něco koncentruje, je to pokrytectví.

Ať už totiž hoříte olympijským ohněm, nebo vás sport moc nebere, našli byste dost důvodů, proč se nad významem her v dnešní době zamýšlet. Plní svou proklamovanou hlavní myšlenku přispívat k míru a budování lepšího světa? A najdeme ony hodnoty „výjimečnosti, přátelství a respektu“ i jinde než v propagačních materiálech?

V Japonsku se letos rozdávaly medaile z kovů ze starých mobilů, olympijská pochodeň planula vodíkem. To všechno je jistě chvályhodné. Zároveň se ovšem stavěla nová sportoviště a vůbec celá infrastruktura, a na místo se slétali sportovci a fanoušci z celého světa. Pojednání o udržitelnosti na webu Mezinárodního olympijského výboru je tedy hlavně ultimátním příkladem lakování na zeleno. A nikdo příčetný snad nemůže říct o partnerstvích s firmami, jako jsou Coca-cola nebo agrochemie Dow Chemicals, že nějak „přispívají k budování lepšího světa.“

Že je organizování olympiády náročná a nákladná akce, nikdo nezpochybňuje. V posledních letech se proto o tuto kdysi velikou poctu již nepřebíjejí velmoci, a ke slovu se tak mohou dostat země, které neváhají do megalomanské akce investovat i to, co nemají. Dobrým příkladem byla olympiáda v ruském Soči, ověnčená organizovaným dopingovým podvodem. Dnes ji připomíná pohřebiště ad hoc postavených areálů, město duchů, za které ruští daňoví poplatníci splácí miliardu dolarů ročně.

Olympiáda genocidy

A vyplatí se sledovat přípravy zimních olympijských her, které se mají uskutečnit v roce 2022 v Číně. Je to vskutku znepokojivý pohled. Více než 180 lidskoprávních organizací volá po bojkotu her kvůli způsobu, jakým se Čína chová vůči etnickým minoritám, zejména Ujgurům. Organizace World Uyghur Congress popsala hry jako „Olympiádu genocidy“. Nucenou práci Ujgurů, zejména při zpracování bavlny, přitom najdeme v celém oděvním a sportovním průmyslu.

Tím ovšem seznam obav a kontroverzí provázejících čínské hry nekončí. Jejich výčet dokonce vydá na samostatnou položku ve Wikipedii. Tak předně, v Číně dost možná vůbec nenasněží. Ve finálovém souboji o organizování her na tento paradox odkazoval i soupeřící Kazachstán se sloganem „Keeping it real“. V hlasování přesto uspěl Peking, a může tak organizovat zimní hry de facto v podmínkách pouště.

Jak říká antropoložka Susan Brownell, která se vývoji čínského sportu věnuje: „Konceptu konání zimních her na místě, kde nesněží, se musíte smát. Myslím si ale, že oni na to mají technologii, peníze a pracovní sílu. Oni to vyřeší.“ Zdá se, že odpovědí bude umělý sníh, který je environmentálně devastující a ekonomicky astronomicky nákladný. Ale možná to Čína zvládne i přes svůj program modulace počasí, kterým chce poručit dešti i sněhu do roku 2025. Už jste klidní?

Umělý sníh, cenzura, potlačování lidských práv. K zakrývání všech problémů tady slouží tzv. sportwashing, marketingová metoda, která lidské utrpení přehluší rekordy, dramatickými sportovními příběhy a medailemi.

Člověk si u takových výčtů musí klást otázku, před čím se Mezinárodní olympijský výbor zastaví, pokud dokáže přiřknout hostitelskou úlohu zemi, která páchá genocidu. Jak je to vůbec možné? Do hlav nejvyšších představitelů výboru nám svým výrokem umožnil trochu nahlédnout viceprezident MOV Dick Pound: „A kde bychom olympijské hry slavili, kdybychom takto změnili přístup?“

advertisment