Největší porážku v Tokiu utrpěly olympijské hodnoty. Chystá se Čína
Anna LazorováV neděli skončily třicáté druhé letní olympijské hry. Jakou zprávu tato událost s mimořádným politickým dopadem letos světu předala? A kam se celé olympijské hnutí ubírá? Směrem k legitimizaci vykořisťování lidských i přírodních zdrojů.
Den před zahajovacím ceremoniálem právě skončených olympijských her v Tokiu se uskutečnila celosvětová premiéra animovaného filmu Listy zítřků, který je inspirovaný právě touto událostí. Charakteristickou japonskou animací nám film slovy Angelity Teo, ředitelky organizace Foundation for Culture and Heritage, vypráví „příběh olympijských hodnot výjimečnosti, přátelství a respektu a nese poselství o solidaritě, spolupráci a životním prostředí.“
Jestli však animovaný snímek ve svých osmi minutách něco koncentruje, je to pokrytectví.
Ať už totiž hoříte olympijským ohněm, nebo vás sport moc nebere, našli byste dost důvodů, proč se nad významem her v dnešní době zamýšlet. Plní svou proklamovanou hlavní myšlenku přispívat k míru a budování lepšího světa? A najdeme ony hodnoty „výjimečnosti, přátelství a respektu“ i jinde než v propagačních materiálech?
V Japonsku se letos rozdávaly medaile z kovů ze starých mobilů, olympijská pochodeň planula vodíkem. To všechno je jistě chvályhodné. Zároveň se ovšem stavěla nová sportoviště a vůbec celá infrastruktura, a na místo se slétali sportovci a fanoušci z celého světa. Pojednání o udržitelnosti na webu Mezinárodního olympijského výboru je tedy hlavně ultimátním příkladem lakování na zeleno. A nikdo příčetný snad nemůže říct o partnerstvích s firmami, jako jsou Coca-cola nebo agrochemie Dow Chemicals, že nějak „přispívají k budování lepšího světa.“
Že je organizování olympiády náročná a nákladná akce, nikdo nezpochybňuje. V posledních letech se proto o tuto kdysi velikou poctu již nepřebíjejí velmoci, a ke slovu se tak mohou dostat země, které neváhají do megalomanské akce investovat i to, co nemají. Dobrým příkladem byla olympiáda v ruském Soči, ověnčená organizovaným dopingovým podvodem. Dnes ji připomíná pohřebiště ad hoc postavených areálů, město duchů, za které ruští daňoví poplatníci splácí miliardu dolarů ročně.