Ujguři jsou turkický národ obývající značnou část severozápadu Číny. V posledních letech se vůči nim stupňují brutální represe, jejichž symbolem se staly nechvalně proslulé převýchovné tábory pro miliony nečínských nebo „nedostatečně loajálních“ obyvatel regionu zvaného Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang; část Ujgurů preferuje termín Východní Turkestán.

Mezi 10. a 18. listopadem se budou v Praze a dalších českých a moravských městech konat Ujgurské dny, jejichž hlavní událostí je zasedání Světového ujgurského kongresu, největší demokratické instituce ujgurské diaspory. Ujgurské dny jsou volně přístupné široké veřejnosti a kladou si za cíl představit současnou situaci v Sin-ťiangu.

Událost, na kterou se do Prahy sjedou představitelé ujgurské diaspory, politici, akademici, lidskoprávní advokáti a aktivisté z Evropy, USA, Kanady nebo Turecka, bychom měli brát jako čest. Jak uvedl přední český sinolog a ujgurista z Akademie věd Ondřej Klimeš v rozhovoru pro pořad Small Talk, mezi důvody, proč si Světový ujgurský kongres sídlící v Německu vybral pro své valné shromáždění právě Českou republiku, patří relativně silné povědomí české společnosti o situaci nečínských etnik v ČLR a také reputace ČR jako země, „která považuje demokracii a dodržování lidských práv za důležité“.

Měli bychom tedy ujgurskou volbu Prahy považovat za čest, jelikož zde proběhne vrcholný demokratický akt jinak poměrně roztříštěné ujgurské diaspory roztroušené napříč kontinenty. Je to obzvláště osvěžující po období neúspěšné zemanovsko-kellnerovské ekonomické diplomacie, která skrze sociálně-demokratické ministry zahraničí takzvanou „Havlovu“ lidskoprávní diplomacii odvrhla jako nepraktickou zátěž.

Demokratické zastoupení Ujgurů nebo teroristická organizace

Světový ujgurský kongres (WUC, دۇنيا ئۇيغۇر قۇرۇلتىيى) byl založen v roce 2004 v Mnichově po sloučení dvou předchozích organizací zastupujících ujgurské zájmy ve světě. Německo nebylo vybráno náhodně, naši západní sousedé dlouhodobě poskytují azyl příslušníkům utlačovaných skupin.

Hlavním cílem organizace, která udržuje styky s „většinou ujgurských organizací ve světě“, je podle jejího oficiálního webu „podporovat právo ujgurského lidu na využívání mírových, nenásilných a demokratických prostředků k rozhodování o politické budoucnosti Východního Turkestánu“. Vedení organizace je voleno valným shromážděním na tříleté volební období a v současné době se skládá z Ujgurů a Ujgurek žijících v Německu, Turecku, USA, Norsku, Kazachstánu, Švédsku, Nizozemsku, Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Kyrgyzstánu a Japonsku. Zasedání v Praze se koná proto, že současnému vedení kongresu tento mandát brzy vyprší.

Čínským orgánům je demokratická ujgurská instituce trnem v oku a současný prezident kongresu Dolkun Isa (دولقۇن ئەيسا) byl jako terorista na žádost ČLR veden do roku 2018 na seznamu Interpolu. Pravidelně se tak dostával do problémů při cestování a v roce 2017 byl zadržen italskou policií a předveden na stanici k identifikaci.

Tento incident poukazuje na problematiku zvyšujícího se vlivu autoritářských států v mezinárodních institucích, které jsou skrze manipulaci následně používány k útokům na ty, jež mají chránit. Vloni Spojené státy také odebraly ze seznamu teroristických organizací Islámské hnutí Východního Turkestánu, jehož údajné členy přes deset let věznily a následně propustily z neblaze proslulé věznice na Guantanámu. U žádného se neprokázalo spáchání teroristického činu.

Genocida 21. století

Situace nečínských etnik nejen ve Východním Turkestánu se dlouhodobě zhoršuje. Na stránky světových médií se ale Ujguři dostali více až po roce 2016, kdy zde nastalo rapidní utužování represivního a asimilačního přístupu ČLR doprovázeného masivním zapojením digitálních technologií jako vystřižených z Orwellova románu 1984, který čínskému režimu posloužil spíše jako manuál než jako varování.

Převýchovné tábory, údajný nástroj pro „deradikalizaci“ převážně muslimské populace, se brzy ukázaly být koncentračními tábory pro likvidaci nečínské identity místního obyvatelstva. Ujguři jako turkické etnikum mají nejblíže k Uzbekům nebo Kazachům, samotný region byl připojen jako vzdálená kolonie — odtud název Sin-ťiang čili Nová hranice — až v 17. století a pevně kontrolován z Pekingu je teprve po vyhlášení ČLR.

Následně začaly čínské úřady využívat ujgurských vězňů, které drží v detenčních zařízeních na základě absurdně vysokých trestů (viz stránky organizace Xinjiang Victims Database, s jejímž zakladatelem jsme v roce 2019 udělali rozhovor), k nuceným pracem. To vedlo k protestům proti korporacím, které ve svých dodavatelských řetězcích ujgurské nucené práce využívají.

Finálním produktem politiky ústředního vedení KS Číny, které Sin-ťiang ovládá, ačkoliv je formálně guvernérem regionu etnický Ujgur, je pak turisticko-etnografický kýč v podobě tančících Ujgurů a Ujgurek v tradičních krojích, kterým čínské orgány externí propagandy bombardují celý svět. Ujguři se tak stali obětí sociálního inženýrství komunistického státu, který ze své podstaty nemůže tolerovat odchylky od normy.

Ujgurské represi se začalo dostávat prostoru až po roce 2018, kdy se zhoršily vztahy mezi Západem a ČLR. Do té doby se velká část světa snažila problém ignorovat, i s ohledem na umné čínské přeznačení Ujgurů na islámské teroristy, což se v klimatu světového boje proti terorismu nikdo neodvážil příliš zpochybňovat. Nyní jsme však v éře, kdy hlasy obyvatel Východního Turkestánu zaznívají na předních světových fórech.

Ujgurské dny budou probíhat i na několika místech České republiky mimo Prahu. Součástí bude i promítání filmu In search of my sister — Hledání mé sestry a následné debaty s experty.

• 16. 11. (od 13:15) - Olomouc, Univerzita Palackého, Filosofická fakulta, Křížkovského 10, učebna 2.40 (debata s Rushan Abbas a Ondřejem Klimešem, Orientální ústav AV ČR)
• 17.11. (od 17:11) - Plzeň, Moving Station, Koperníkova 574/56 (debata s Rushan Abbas a Filipem Jiroušem, Sinopsis)
• 18. 11. (od 17:00) Ústí nad Labem, Severočeská vědecká knihovna, Velká Hradební 49, (debata s Rushan Abbas a Filipem Jiroušem, Sinopsis)