Ujguři jsou turkický národ obývající značnou část severozápadu Číny. V posledních letech se vůči nim stupňují brutální represe, jejichž symbolem se staly nechvalně proslulé převýchovné tábory pro miliony nečínských nebo „nedostatečně loajálních“ obyvatel regionu zvaného Ujgurská autonomní oblast Sin-ťiang; část Ujgurů preferuje termín Východní Turkestán.

Mezi 10. a 18. listopadem se budou v Praze a dalších českých a moravských městech konat Ujgurské dny, jejichž hlavní událostí je zasedání Světového ujgurského kongresu, největší demokratické instituce ujgurské diaspory. Ujgurské dny jsou volně přístupné široké veřejnosti a kladou si za cíl představit současnou situaci v Sin-ťiangu.

Událost, na kterou se do Prahy sjedou představitelé ujgurské diaspory, politici, akademici, lidskoprávní advokáti a aktivisté z Evropy, USA, Kanady nebo Turecka, bychom měli brát jako čest. Jak uvedl přední český sinolog a ujgurista z Akademie věd Ondřej Klimeš v rozhovoru pro pořad Small Talk, mezi důvody, proč si Světový ujgurský kongres sídlící v Německu vybral pro své valné shromáždění právě Českou republiku, patří relativně silné povědomí české společnosti o situaci nečínských etnik v ČLR a také reputace ČR jako země, „která považuje demokracii a dodržování lidských práv za důležité“.

Měli bychom tedy ujgurskou volbu Prahy považovat za čest, jelikož zde proběhne vrcholný demokratický akt jinak poměrně roztříštěné ujgurské diaspory roztroušené napříč kontinenty. Je to obzvláště osvěžující po období neúspěšné zemanovsko-kellnerovské ekonomické diplomacie, která skrze sociálně-demokratické ministry zahraničí takzvanou „Havlovu“ lidskoprávní diplomacii odvrhla jako nepraktickou zátěž.