Čína — slovy oficiálních stranických médií — momentálně prochází „hlubokou transformací“, jež by ji měla nasměrovat ke „společné prosperitě“ (kung-tchung fu-jü). Termín, který na srpnovém zasedání Ústřední finanční a hospodářské komise představil prezident Si Ťin-pching, se tak znovu po několika desetiletích stal aktuálním. Ke „společné prosperitě“ měla socialistickou zemi dovést již kolektivizace v 50. letech 20. století a poté Teng Siao-pchingovy reformy a otevírání se světu.

Zatímco kolektivizace se později ukázala jako slepá ulička, ekonomické reformy a přechod na čínskou variantu tržního hospodářství spolu s otevřením se zahraniční spolupráci, investicím a vlivům zajistily Číně současnou pozici ekonomické velmoci a jednoho z nejvýznamnějších geopolitických hráčů.

Společnost směřující k ideálu socialistického zřízení však zároveň svedly na scestí kapitalismu i se všemi jeho nešvary, jako je sociální nerovnost nebo „dekadentní životní styl“ hýření a luxusu, dráždící masy, které na něj nedosáhnou. Zahraniční analytici by se nejspíš alespoň v základu s těmi čínskými shodli na tom, že „astronomicky vyšroubované ceny nemovitostí, narůstající nerovnost a stoupající náklady na vzdělání ohrožují lesk ekonomických úspěchů čínské komunistické strany.“

Vedení komunistické strany již krátce po nástupu současného předsedy Si Ťin-pchinga začalo intenzivně pracovat na posílení státní bezpečnosti, součástí jejíhož tzv. „komplexního pojetí“ (cung-tchi kuo-ťia an-čchüan kuan) je vedle tradičních oblastí zájmu bezpečnostního aparátu, jako je územní, vojenská či energetická bezpečnost, i několik méně tradičních oblastí, například bezpečnost technologická, informační, ekologická, a v neposlední řadě také kulturní (wen-chua an-čchüan).

Podle spolupracovníka Sinopsis Matthewa Johnsona je jedním z fundamentálních institucionálních rysů čínské státostrany obrana jejích „základních hodnot“ s cílem udržet si vlastní legitimitu tváří v tvář jak vnějším, tak i vnitřním hrozbám, o což usiluje „vytrvalou konfrontací a eliminací rizik pomocí přetváření mezinárodního prostředí tak, aby odráželo domácí čínský model vlády.“ Důležitou součástí takového úsilí je právě „kulturní bezpečnost“ úzce související s hodnotami, které čínská společnost jako celek vyznává.

O vztahu mezi popkulturou a ovládáním lidu

V zájmu udržení společenské stability a v rámci směřování ke „společné prosperitě“ hodlá nyní čínská komunistická strana přistoupit k politicky řízeným ekonomickým reformám, jež by měly zajistit rovnější distribuci statků mezi masy pracujících a posílit růst střední třídy primárně tím, že si systematicky došlápnou na ty nejbohatší ze soukromého sektoru.

V ideologické rovině má však ona „hluboká transformace“ — podobně jako kdysi transformace směrem k modernitě v době Hnutí 4. května 1919 nebo k socialismu v letech 40. a 50. — mít základ ve sféře kultury v tom nejobecnějším slova smyslu. Tak jako byli reformátoři na sklonku poslední čínské dynastie Čching přesvědčeni, že jedině skrze „revoluci v literatuře“ se může Čína oprostit od starého konfuciánského myšlení a pověr a modernizovat se, věří komunističtí ideologové, že i nyní je klíčem ke společenské transformaci kultura.

Právě kulturní provoz od „otevření se světu“ v 80. letech začal do Číny zavlékat „západní hodnoty“ od myšlenky liberální demokracie až po kult celebrit a trendy značek, jež propagují. Řeč je o literatuře, filmu, moderních médiích, internetu a samozřejmě popkultuře.

Reformátor Liang Čchi-čchao na začátku 20. století navrhoval jako vhodný nástroj k „ovládání mas“ (čchün-č‘) populární román, ideologové 21. století museli přibrat médií víc, nicméně je zřejmé, že o čím masovější kulturu se jedná, tím větší dopad mají myšlenky a trendy, jež, záměrně či nezáměrně, šíří. V tomto smyslu je současným ekvivalentem Liang Čchi-čchaova románu právě popkultura. Stejně jako byl román podle konfuciánského vzdělance začátku minulého století „zdrojem veškeré dekadence v čínské společnosti“ a zároveň nástrojem ke změně, vidí komunističtí ideologové kořeny současné dekadence v populární kultuře — a „kulturní hegemonii Západu“, jež ji pomáhala od 80. let formovat.

Stejně jako román se popkultura jeví jako dobrý sluha, ale zlý pán. Dobrá popkultura, podobně jako dobrá literatura či dobrý film, šíří dobré myšlenky a hodnoty — ty, které jsou v souladu se socialismem s čínskými rysy.

To, jak souvisí kampaň za „společnou prosperitu“, vládou prezentovaná coby svého druhu daňová reforma, se zaváděním regulačních mechanismů v mnoha oblastech od velkých technologických firem přes popkulturu, celebrity a jejich fandomy až po aktivity jednotlivců na sociálních sítích, nemusí být na první pohled zřejmé. Tyto kroky jsou však součástí oné zamýšlené rozsáhlé, státem a komunistickou stranou řízené transformace čínské společnosti.

Palladium Magazine nedávno přinesl krátkou historickou analýzu dlouholetého úsilí Komunistické strany Číny o „společnou prosperitu“ na pozadí momentálně probíhající kampaně a jako jednoho z klíčových ideologů stojících za současným směřováním strany představil dlouholetou „šedou eminenci“ Pekingu, politologa a odborníka na mezinárodní vztahy Wang Chu-ninga. Na jeho význam již dříve upozornil ve své obsáhlé studii čínského komplexního pojetí státní bezpečnosti i výše zmíněný Matthew Johnson, který o Wang Chu-ningovi nedávno diskutoval s dalšími hosty v Sinica podcastu.

Jak Johnsonova studie, tak i analýza v Palladiu dobře ukazují, že současná „hluboká transformace“ založená jak na radikálním zásahu do soukromého podnikání, tak i na „širším moralistním úsilí o redesign čínské kultury shora dolů,“ je ve skutečnosti „kulminací desítek let uvažování a plánování“ mocných mužů určujících ideologický směr komunistické strany. Nenápadný a na veřejnosti málo známý člen nejužšího vedení politbyra komunistické strany Wang Chu-ning, s nímž se mimochodem v roce 2019 setkal i český prezident Miloš Zeman, je jedním z nich.

Muž v pozadí

Absolvent mezinárodních vztahů na prestižní šanghajské univerzitě Fu-tan, který byl v roce 1985 ve svých třiceti letech jmenován profesorem práva, je již od 90. let jedním z nejvlivnějších stranických ideologů. Od roku 2002 byl členem ústředního výboru strany a mezi lety 2002-2020 zastával post ředitele Výzkumné kanceláře pro politické plánování.

Má se za to, že právě on je jednou z klíčových postav stojících za třemi velkými politickými ideologiemi posledních tří čínských vůdců — tzv. teorií „trojího zastoupení“ (san ke taj-piao) prezidenta Ťiang Ce-mina, koncepcí „vědeckého rozvoje“ (kche-süe fa-čan) prezidenta Chu Ťin-tchaa a „Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“ (Si Ťin-pching sin š‘-taj Čung-kuo tche-se še-chuej-ču-i s‘-siang). Na prvním plenárním zasedání 19. ústředního výboru strany v říjnu 2017 byl Wang zvolen jedním ze sedmi členů stálého výboru politbyra a byl pověřen vedením Ústřední řídící komise pro budování duchovní civilizace, která je jedním z nejdůležitějších ideologických orgánů strany.

Wang Chu-ning vystudoval těsně po kulturní revoluci, v době Teng Siao-pchingových „reforem a otevírání se světu“, a v roce 1988, těsně před tím, než mnohými vyhlížený proces liberalizace Číny rázně ukončil masakr studentů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu, pobýval coby akademik několik měsíců v USA. Na základě této zkušenosti sepsal knihu, která se nyní třicet let po svém vydání stala hitem. Dílo nazvané Amerika proti Americe se v ČLR stalo žádanou četbou zvlášť poté, co na začátku roku 2021 dav podporující odcházejícího prezidenta Trumpa ve Washingtonu zaútočil na Kapitol.

Wang od roku 1988 do roku 1995, kdy coby politik vstoupil do služeb Komunistické strany Číny, vydal celkem třináct knih a bezpočet článků srovnávajících západní a čínské politické, filozofické a společenské koncepty. Všechny jeho texty se točí kolem tématu budování státu a staví na významu kultury, tradice a hodnotového systému pro politickou stabilitu.

Zároveň v duchu Huntingtonova „střetu civilizací“ zdůrazňuje myšlenku „kulturní suverenity“ (wen-chua ču-čchüan) a potřebu vytvoření systému „základních hodnot“ (che-sin ťia-č‘) odrážejících specifika čínské civilizace od nejstarších dob po současnost. (Systém socialistických základních hodnot, še-chuej-ču-i ťia-č’ tchi-si nakonec vznikl mnohem později, až za éry prezidenta Chu Ťin-tchaa v souvislosti s budováním „harmonické společnosti“, che-sie še-chuej).

Liberální demokracie není cesta