Debata o Konfuciových institutech (KI) jako o jednom z nástrojů čínské soft power a potenciální vlivové hrozbě, před níž varují i tajné služby od FBI až po BIS, se v USA a západní Evropě vede již více než deset let. Tyto organizace, zaštítěné přímo čínským státem v rámci systému propagandy, ohrožují akademické svobody na západních univerzitách, jak v minulých letech ukázala řada incidentů, a umožňují pronikání čínského vlivu skrze zavedené a respektované vzdělávací instituce.

Diskuze o prorůstání čínského vlivu mezi politické, ekonomické a také akademické elity, v němž hrají určitou roli právě i KI, probíhá v posledních deseti letech i v ČR. Zatímco v roce 2007, kdy byl při Univerzitě Palackého (UP) v Olomouci založen první KI u nás, se o kontroverzi spojené se spoluprací univerzit s čínským komunistickým režimem hovořilo zatím spíše v akademických kuloárech, začátkem roku 2020, kdy vznikl druhý český KI při Vysoké škole finanční a správní (VŠFS) v Praze, již debata běžela naplno.

První Konfuciův institut zahájil svou činnost v korejském Soulu v roce 2004 a do roku 2013 jich po celém světě vzniklo více než čtyři sta. Jen v USA bylo v době největšího rozkvětu kolem stovky těchto institucí. Od roku 2013 však začaly mnohé univerzity v Severní Americe i západní Evropě své KI zavírat. Jako první neprodloužily smlouvy s čínským zřizovatelem KI dvě univerzity v roce 2013 v Kanadě.

O rok později k tomuto kroku po různých tlacích a mediálních přestřelkách, v nichž figurovala ředitelka centrály KI Sü Lin, přistoupily první dvě americké univerzity, University of Chicago a Pennsylvania State University. Do loňského roku takto skončilo téměř sedmdesát KI od USA přes Velkou Británii, Francii, Německo a Švédsko až po Austrálii.

V Evropě byl důležitým mezníkem incident na konferenci Evropské asociace čínských studií (EACS) v portugalské Braze v roce 2014, kde již zmiňovaná ředitelka centrály KI Sü Lin nařídila vytrhnout několik stran z programu konference, na nichž byla mezi sponzory kromě místního KI uvedena také tchajwanská Ťiang Ťing-kuoova nadace (CCK-F). V roce 2019 byl ředitel belgického Konfuciova institutu Sung Sin-ning obviněn ze špionáže a s organizací tak rozvázala spolupráci Svobodná univerzita v Bruselu.

V reakci na tento vývoj a v souvislosti s čínskými represemi v Hongkongu a Sin-ťiangu inicioval Velký akademický senát UP v Olomouci a fakultní senát FF již před dvěma lety debatu o fungování KI pod tamní filozofickou fakultou a letos 22. června rektor univerzity Martin Procházka oznámil, že v příštím roce nebude institutu obnovena končící smlouva.

Nemusí to znamenat úplný konec spolupráce, ale KI již s největší pravděpodobností nebude součástí univerzitních struktur. Necelý týden nato navíc rektor UP podepsal Memorandum of Understanding s ředitelem Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v ČR Liang-Ruey Kem, díky čemuž při univerzitě vznikne v prostorách knihovny Katedry asijských studií „tchajwanský koutek“.

Navzdory tomuto vývoji a množícím se incidentům kolem KI se jednání o založení nového institutu v Praze v roce 2019 účastnil dokonce tehdejší člen vlády Karel Havlíček (za ANO) a základní desku pak místopředsedkyni čínské vlády Sun Čchun-lan pomáhal odhalovat mimo jiné vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Vratislav Mynář.

Problematický „servis” univerzitám

Čínské Konfuciovy instituty jsou na rozdíl od zdánlivě podobných kulturních institucí západních zemí jako je Německo nebo Francie zřizovány při hostitelských univerzitách a v partnerství s konkrétní čínskou univerzitou. Nadřazenou organizací je však pekingská centrála. Tou byl dříve tzv. Chan-pan, po celosvětové kritice, která se na něj snesla kvůli pokusům o cenzuru, se organizace přejmenovala na Středisko pro jazykovou výuku a spolupráci, spadající stejně jako Chan-pan pod ministerstvo školství. Hlavním zdrojem financování je nicméně podle výzkumů Oddělení propagandy ÚV KS Číny.

Způsobem integrace do systému terciárního vzdělávání a napojením na programy nabízející studium jazyka a kultury jsou KI srovnatelné s instituty některých jiných asijských zemí, mezi nimiž jsou v současnosti nejúspěšnější korejské Instituty krále Sedžonga (King Sejong Institute). Jejich počet začal od roku 2007 rychle stoupat v souvislosti s rostoucí oblibou korejské populární kultury (tzv. hallyu, korejská vlna) a v současnosti tvoří celosvětovou síť s 230 pobočkami v 82 zemích.

U nás byl první korejský institut založen na Univerzitě Karlově v Praze v roce 2013 a Univerzita Palackého v Olomouci následovala v roce 2018. Stejně jako KI deklarují i Instituty krále Sedžonga zaměření hlavně na výuku jazyka a propagaci kultury.

Na rozdíl od germanistiky nebo romanistiky jsou programy asijských studií na univerzitách většinou relativně malé, a není proto výjimkou (nikoli však pravidlem), že lektoři z těchto zahraničních institutů jsou přímo zapojováni do oborové výuky na univerzitách. Například podle Susan Welch, děkanky fakulty humanitních studií již zmíněné univerzity v Pennsylvánii, mohla tato univerzita, která předtím nabízela asijská studia pouze jako mezioborový program, díky zásadní podpoře KI a spolupráci s čínskou Technologickou univerzitou v Ta-lienu během pěti let vybudovat vlastní katedru asijských studií.

Zahraniční instituce asijských zemí také pořádají nejrůznější studentské akce a soutěže, zajišťují certifikaci jazykové úrovně daného jazyka a studenti vyšších ročníků asijských oborů či čerství absolventi mohou v těchto institucích nalézt snadné uplatnění.

Provázání s výukou na univerzitách je tedy u asijských studií obecně výraznější. Určitá míra podpory a spolupráce ze strany nejen univerzit, ale i vládních institucí asijských zemí, kromě ČLR také Jižní Koreje, Japonska, Tchaj-wanu, ale i zemí jižní a jihovýchodní Asie, je poměrně běžná. Peking však na tuto formu „propagace čínského jazyka a kultury“ vydává každoročně enormní finanční prostředky, jejichž výše je nesrovnatelná s jakoukoli jinou zemí včetně USA.

Netransparentnost a kontroverze

Jak již v roce 2010 upozorňovali kritici KI, které v té době rostly jako houby po dešti, nejednalo se o „kulturní výměnu“ na reciproční bázi. Zatímco Peking v té době založil v USA během pěti let přes šedesát KI, na domácí půdě povolil celkově pouze čtyři americká kulturní centra, jejichž činnost je pečlivě hlídána kvůli možnému šíření „západních vlivů“. Zatímco si tedy Čína své prostředí přísně střeží, západní země vznikajícím KI zpočátku příliš pozornosti nevěnovaly.

Právě po roce 2010 se však objevily první kontroverze, o nichž se začalo veřejně debatovat. Týkaly se primárně možného omezování akademických svobod v souvislosti s čínským financováním personálu a akcí při univerzitách, jednalo se však vesměs o lokální incidenty a slovní přestřelky mezi jednotlivci na obou stranách. Přímé zásahy do akademických svobod nebyly — až na výjimky, jako byl incident v Braze — zaznamenány, přesto se na univerzitách kolem KI vytvořila poněkud dusná atmosféra, v níž je všem angažovaným zaměstnancům jasné, že některá témata jsou tabu.

Postupně také vyšlo najevo, že smlouvy, které univerzity s centrálou KI uzavírají, nejsou veřejně přístupné, a navíc mají tyto organizace vždy dvojí vedení — místního ředitele či ředitelku vždy doplňuje čínský protějšek. Lze tak předpokládat, že zásadní rozhodnutí probíhají v Číně či jsou s ní přinejmenším konzultována.

Nakolik zde hrají roli ideologické vlivy dobře ukázal experiment, který v roce 2018 provedl student historie na státní univerzitě v americkém Novém Mexiku a zároveň zaměstnanec místního KI Peter Mattox, o němž nedávno přinesl obsáhlou reportáž server Politico. Mattox se rozhodl vyzkoušet případné čínské zásahy do akademických svobod na území USA a pozval v rámci aktivit místního KI jednoho z nejostřejších dlouhodobých kritiků čínské politiky v Sin-ťiangu Jamese Millwarda.