Čínská komunistická strana tvrdě potlačuje kritiku z vlastních řad. V úterý 22. září byl v Pekingu odsouzen k osmnácti letům vězení „disident“ z řad stranické elity Žen Č‘-čchiang (任志强). Trest padl oficiálně za korupci a zneužívání postavení ve vedení developerské firmy Chua-jüan, napojené na státní správu v Pekingu.

Faktem však zůstává, že Žen zmizel začátkem letošního března, krátce poté, co po čínském internetu začal kolovat jeho esej, v němž kritizoval Si Ťin-pchinga a jeho roli v rozšíření epidemie Covid-19. Pro devětašedesátiletého bývalého realitního magnáta, který byl již v únoru 2016 pro kritiku vůdce podmínečně vyloučen ze Strany, se takový trest v podstatě rovná doživotí.

Podle South China Morning Post Žen „nežádal“ obhájce a proti rozsudku, k němuž soud dospěl s nezvyklou rychlostí, se neodvolal. Za Žen Č‘-čchianga se opakovaně postavila také nedávno ze Strany vyloučená profesorka Ústřední stranické školy Cchaj Sia, která sama, už po Ženově zmizení, označila Komunistickou stranu Číny za „politickou zombie“ a Si Ťin-pchinga za „mafiánského bosse.“

Padlý člen Rudé šlechty

Žen byl přitom, podobně, jako předseda Si Ťin-pching, příslušníkem tzv. „rudé šlechty.“ Podle New York Times býval jeho otec náměstkem na ministerstvu obchodu a jeho matka byla spolužačkou severokorejského vůdce Kim Ir-sena, takže se Žen mohl chlubit fotografií, na které ho diktátor KLDR coby batole drží v náruči.

Podle stejného zdroje měl Žen konexe na nejvyšších místech: jeho dlouholetým přítelem byl i člen stálého výboru Politbyra, generální tajemník protikorupčního Ústředního výboru pro disciplinární inspekci a viceprezident ČLR Wang Čchi-šan.

Komentátorka New York Times Li Jüan poznamenala: že jeho zmizení dále posiluje obavy, že Čína sklouzává zpět a opouští cestu reforem, které ji kdysi zachránily před chudobou a mezinárodní izolací. Žen, jemuž přezdívali „kanón,“ protože byl známý tím, že se nezdráhal „vypálit“, co si opravdu myslí, byl v čínských stranických a podnikatelských kruzích výraznou osobností.

Patřil mezi tzv. „Big V“ — vlivné osobnosti s ověřenou identitou publikující své názory na Weibo pro desítky milionů sledujících. Čínské úřady si na tyto politické influencery výrazněji posvítily už v roce 2013, kdy byl zatčen čínsko-americký podnikatel Charles Xue, jenž byl ve státní televizi demonstrativně obviněn z obcování s prostitutkami.

Sám Žen měl mezi lety 2013—2016 také několik skandálů, například nazval čínskou státní televizi „tupou sviní“. Významněji na sebe upozornil začátkem roku 2016 v reakci na Si Ťin-pchingovo vyjádření, že veškerá státní média se „musí jmenovat Strana.“

Poprvé od Mao Ce-tungových dob tak vedení Strany otevřeně požadovalo, aby média byla stoprocentně ve službách Strany. Žen Č‘-čchinag 19. února 2016 v příspěvku na svém mikroblogovém účtu na Weibo, kde měl v té době na 38 milionů sledujících, napsal, že média nemají sloužit Straně, ale lidu: „Jmenují-li se všechna média Strana a není-li zde již nikdo, kdo by zastupoval zájmy lidu, lid zůstane opuštěn a zapomenut v koutě.“

Ve stylu Kulturní revoluce

Tento post pak rozpoutal to, co sám Žen označil za „desetidenní online kritiku ve stylu Kulturní revoluce“. Situace tehdy skončila zrušením jeho účtu na Weibo, disciplinárním řízením a podmínečným vyloučením ze Strany. Po tomto odstřižení žil v sociální izolaci a jeho počínání bylo pečlivě monitorováno.

I proto již neměl v jistém smyslu příliš co ztratit, když letos v únoru, jako připomenutí čtvrtého „výročí“ svého sesazení, sepsal nový ostře kritický esej útočící na samotného Si Ťin-pchinga. Aniž by vůdce čínské komunistické strany jmenovitě zmiňoval, opakovaně hovoří o „císaři“ honosícím se svými „novými šaty“ v podobě „vítězství nad koronavirem“.

K sepsání uvedeného eseje (archivovaný čínský originál zde, plný anglický překlad zde) Žena inspiroval Si Ťin-pchingův projev pronesený 23. února na zasedání věnovaném prevenci a kontrole v rámci epidemie Covid-19, na němž vůdce před 170 tisíci straníků, částečně přítomných v sále a částečně připojených online, triumfálně ohlásil svůj osobní přínos k tomu, že Čína úspěšně bojuje s epidemií „wuchanského zápalu plic“. Žen Č‘-čchiang tento okamžik přirovnal k době Velkého skoku (1958-62), jednoho z nejtragičtějších Maových omylů, který stál nakonec život desítky milionů chudých Číňanů, kteří následkem chybné politiky a zakrývání skutečného stavu věcí přišli o život při uměle vyvolaném hladomoru.

Žen píše: „...vypuknutí čínské epidemie wuchanského koronaviru potvrdilo pravdivost [mého] tvrzení, že ‚jmenují-li se média Strana... lid je zapomenut‘. Pokud média nereprezentují lid a neinformují pravdivě, nemůže to skončit jinak, než že lidé budou na virus umírat a společnost jako celek bude trpět vinou těžce nemocného politickému systému.“