Na konci minulého roku během videokonference za přítomnosti Si Ťin-pchinga, Ursuly von der Leyenové, Charlese Michela, Angely Merkelové a Emmanuela Macrona bylo po sedmi letech jednání potvrzeno přijetí investiční dohody mezi Evropskou unií a Čínskou lidovou republikou. Stalo se tak bez ohledu na události minulého roku, které potvrzují, že Čína je systémovým rivalem Evropy, který nedodržuje uzavřené smlouvy a mezinárodní úmluvy a ohrožuje stávající pravidla mezinárodního řádu i samy hodnoty, na nichž je založená Evropa.

Optimistická prohlášení

Když na konci minulého roku Evropská komise po letech jednání uzavřela s Čínskou lidovou republikou dohodu o investicích (Comprehensive investment agreement), Ursula von der Leyenová prohlásila, že dohoda je „milníkem ve vztazích s Čínou a v naší obchodní agendě založené na hodnotách“. Vyjádřila také přesvědčení, že dohoda otevírá dveře evropským firmám do Číny a Čínu přiměje k tomu, aby se přihlásila k „principům udržitelnosti, transparentnosti a rovného přístupu“.

Připustila pouze, že zde jako citlivý bod zůstávají lidská práva s poukazem na skutečnost, že ČLR odmítá přijmout dvě základní úmluvy Mezinárodní organizace práce proti nucené práci. Nicméně představitelé ČLR prý souhlasili, že jejich země bude v tomto směru „vynakládat soustavné úsilí“ ke zlepšení situace.

Čínský tisk ohlašoval uzavření dohody triumfalisticky s titulkem „Splněno podle plánu!“ a s obrázkem čínské a evropské vlajky, jak se prolínají na modrorudém pozadí. Média citovala adorovaného vůdce strany Si Ťin-pchinga, který sice také slíbil otevřené tržní prostředí, na prvním místě však jako přínos dohody jmenoval společný boj proti koronaviru a hovořil o oboustranně prospěšné spolupráci, multilateralismu a společném úsilí zachovat světový mír.

Na okraj generální tajemník sice připustil, že mezi ČLR a EU existují jisté odlišné názory, ale ty se prý v dialogu, a hlavně s respektem k odlišnostem, jistě vyřeší. O příslibu zrušit nucenou práci nepadlo ani slovo — stejně jako na straně Evropské komise nezaznělo, že pokud by Komunistická strana Číny skutečně chtěla zakázat nucenou práci, mohla by tak učinit lusknutím prstů bez plýtvání časem a „vynakládání soustavného úsilí“.

Událostem navzdory