↗

Vše, co Si Ťin-pching svým postkomunistickým spojencům slibuje jako bonus, by Čína měla dávno plnit jako člen Světové obchodní organizace a jako signatář řady bilaterálních a multilaterálních dohod. Politici, kteří mají soudnost, by podobné nabídky neměli brát vážně. Tím spíš, že jsou jim velkopansky předkládané jako by byli shromážděním vazalů. Screenshot News.cn

V úterý 9. února se v nezvyklém utajení konala videokonference „leaderů platformy zemí střední a východní Evropy 17 + 1“. Akce se konala z iniciativy ČLR a do poslední chvíle, navzdory tomu, že se jí účastnil osobně generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching, o ní čínská média mlčela. Neoficiální informace a dohady v průběhu ledna prosakovaly prostřednictvím tisku na Taiwanu, čínskojazyčných západních médií (Deutsche Welle a Radio Free Asia) a v některých evropských novinách (Handelsblatt, Politico).

Summit byl původně plánován na jaro minulého roku, ale musel být odložen kvůli pandemii a nebylo jasné, kdy se uskuteční a za jakých podmínek. V lednu se v čínském tisku objevily zprávy velebící úspěchy projektu údajně prý multilaterální spolupráce mezi ČLR a šestnácti evropskými postkomunistickými zeměmi, k nimž se roku 2019 připojilo Řecko, aniž by však byla řeč o plánované schůzce. Mlčení o summitu je netypické, mezinárodní vystoupení generálního tajemníka oznamují v čínském tisku fanfáry obvykle již několik dnů předem.

Důvodem mohou být komplikace kolem přípravy summitu. Na přelomu ledna a února se v neoficiálních zprávách mimo ČLR objevily spekulace, že hlavy tří pobaltských států nejsou ochotné účastnit se jednání a vyšlou pouze nižší šarže. Některé zdroje uvedly, že čínští velvyslanci v zemích sedmnáctky osobně intervenovali za účast místních představitelů na summitu. Jako kontroverzní se podle těchto zpráv některým zemím také jevila účast zástupce Běloruska v roli pozorovatele.

Blahosklonná nabídka velkého vůdce

Summit se nakonec uskutečnil, Slovinsko a tři pobaltské státy však vyslaly zástupce pouze na úrovni ministrů a podle čínského tisku se jednání účastnil v postavení pozorovatele blíže nejmenovaný zástupce Běloruska (ale také Rakouska, Evropské unie, Švýcarska a Evropské banky pro obnovu a rozvoj).

Pokud klasický summit vnímáme jako jednání nejvyšších představitelů států, pak to, co se odehrálo formou videokonference v úterý ráno, vlastně summit nebyl. Nejen, že některé státy nevyslaly prezidenta nebo premiéra, ale hlavně proto, že se vlastně neodehrála žádná rovnocenná výměna názorů.