↗

Vše, co Si Ťin-pching svým postkomunistickým spojencům slibuje jako bonus, by Čína měla dávno plnit jako člen Světové obchodní organizace a jako signatář řady bilaterálních a multilaterálních dohod. Politici, kteří mají soudnost, by podobné nabídky neměli brát vážně. Tím spíš, že jsou jim velkopansky předkládané jako by byli shromážděním vazalů. Screenshot News.cn

V úterý 9. února se v nezvyklém utajení konala videokonference „leaderů platformy zemí střední a východní Evropy 17 + 1“. Akce se konala z iniciativy ČLR a do poslední chvíle, navzdory tomu, že se jí účastnil osobně generální tajemník ÚV KS Číny Si Ťin-pching, o ní čínská média mlčela. Neoficiální informace a dohady v průběhu ledna prosakovaly prostřednictvím tisku na Taiwanu, čínskojazyčných západních médií (Deutsche Welle a Radio Free Asia) a v některých evropských novinách (Handelsblatt, Politico).

Summit byl původně plánován na jaro minulého roku, ale musel být odložen kvůli pandemii a nebylo jasné, kdy se uskuteční a za jakých podmínek. V lednu se v čínském tisku objevily zprávy velebící úspěchy projektu údajně prý multilaterální spolupráce mezi ČLR a šestnácti evropskými postkomunistickými zeměmi, k nimž se roku 2019 připojilo Řecko, aniž by však byla řeč o plánované schůzce. Mlčení o summitu je netypické, mezinárodní vystoupení generálního tajemníka oznamují v čínském tisku fanfáry obvykle již několik dnů předem.

Důvodem mohou být komplikace kolem přípravy summitu. Na přelomu ledna a února se v neoficiálních zprávách mimo ČLR objevily spekulace, že hlavy tří pobaltských států nejsou ochotné účastnit se jednání a vyšlou pouze nižší šarže. Některé zdroje uvedly, že čínští velvyslanci v zemích sedmnáctky osobně intervenovali za účast místních představitelů na summitu. Jako kontroverzní se podle těchto zpráv některým zemím také jevila účast zástupce Běloruska v roli pozorovatele.

Blahosklonná nabídka velkého vůdce

Summit se nakonec uskutečnil, Slovinsko a tři pobaltské státy však vyslaly zástupce pouze na úrovni ministrů a podle čínského tisku se jednání účastnil v postavení pozorovatele blíže nejmenovaný zástupce Běloruska (ale také Rakouska, Evropské unie, Švýcarska a Evropské banky pro obnovu a rozvoj).

Pokud klasický summit vnímáme jako jednání nejvyšších představitelů států, pak to, co se odehrálo formou videokonference v úterý ráno, vlastně summit nebyl. Nejen, že některé státy nevyslaly prezidenta nebo premiéra, ale hlavně proto, že se vlastně neodehrála žádná rovnocenná výměna názorů.

Hlavním řečníkem byl Si Ťin-pching a podle kusých zpráv pak zástupci jednotlivých zemí přednesli nicneříkající slova chvály a díků na adresu čínského projektu (krátký projev prezidenta Zemana viz zde). Jednostrannost „summitu“ ve jménu „oboustranně výhodné spolupráce“ dobře vystihl titulek jednoho z čínských článků, který referoval o události takto: „V předvečer nového roku Si Ťin-pching načrtl nový plán spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy“.

Si Ťin-pching nejprve v superlativech vyjmenoval údajné úspěchy platformy 17+1 za posledních devět let. Za pozornost stojí důraz, který kladl na vytvoření mechanismů pravidelných setkání na nejvyšší úrovni, a na to, co označil jako „vybudování solidní infrastruktury“ pro spolupráci ve více než dvaceti oblastech.

Zájem o vytváření institucí odpovídá čínské strategii vytváření vlastních netransparentních struktur, které obcházejí existující mezinárodní úmluvy a platná spojenectví. Za zády veřejnosti tak vznikají instituce umožňující rozhodovací procesy, které nejsou výsledkem otevřené politické debaty, ale výsledkem pokoutního vyjednávání, jak jsme to v Praze viděli v době, kdy se na Hradě procházel Zemanův ztracený poradce Jie Ťien-ming s lobbistou Jaroslavem Tvrdíkem.

Vedle institucionálního ukotvení platformy pro spolupráci s Čínou Si ve svém projevu obligátně pochválil zvyšující se obrat zahraničního obchodu, rozvoj turistického ruchu a růst investic (aniž by zmínil, že vyšší obrat přinesl hlavně zvýšení čínského exportu a s ním ještě vyšší deficit zahraničního obchodu evropských partnerů) a samozřejmě vše propojil s Novou Hedvábnou cestou.

Jádro Siova projevu spočívalo v nových návrzích, na prvním místě v oblasti boje s pandemií a zdravotnictví. Neopomněl ani posilování konektivity, dovoz potravin do Číny, mihl se na pohled poněkud bizarní „program výměny mladých rolnických talentů“, mluvil o odbourávání bariér ve vzájemném obchodu a projevil přání prohlubovat spolupráci v kultuře, sportu a vzdělání, včetně plánovaného „dialogu o nové vzdělávací politice“. Došlo i na společný postup v oblasti „zeleného rozvoje“, ochrany biodiverzity, a spolupráce ve vědě a technologii. O všech těchto tématech mluvil v modalitě přání a ochoty a snad desetkrát v nepříliš dlouhém projevu zopakoval „wo-men jüan“ („přejeme si“, „chceme“).

Čínské zpravodajství mluvilo pouze o projevu generálního tajemníka, který byl hojně v úplnosti citován. Na oficiálních webových stránkách platformy 17+1 se však objevil dokument s názvem „Pekingský plán spolupráce mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy“. V celkem třiceti osmi bodech jsou zde vypočítaná společná jednání a další akce plánované na rok 2021.

Co to všechno znamená?

Si Ťin-pching své návrhy rámoval konstatováním, že se nacházíme před velkými výzvami, „v nichž se prolíná pandemie a velké změny, jaké přicházejí jednou za sto let“. Je to doba, která podle něj žádá semknout se kolem Číny a spolupracovat s ní. Fráze o velkých změnách přicházejících jednou za sto let se v poslední době objevuje v čínském politickém diskurzu ve zcela konkrétním významu. Označuje geopolitické změny, v nichž podle názoru čínských ideologů upadá moc Spojených států a na jejich místo nastupuje Čína.