Zaorálek na zahraničí, Birke na kulturu — triumfální návrat česko-čínské lobby?
Olga LomováPřipravované vládní změny ukazují, jak Hrad a lidé kolem něj vytrvale manipulují zahraniční politiku a obracejí Českou republiku k Číně. Jan Birke a bohužel i Lubomír Zaorálek jsou lidmi, kteří mají k Číně vztah odporující českým zájmům.
Nejnovější rošádu v české vládě rozehrál předseda ČSSD Jan Hamáček podle přání Hradu a se silnými čínskými podtóny. Hamáček odvolal proevropského ministra zahraničí Tomáše Petříčka a na jeho místo chce vrátit současného ministra kultury Lubomír Zaorálka. Ten již ministerstvo zahraničních věcí vedl v letech 2014—2017 a do dějin naší diplomacie se zapsal mimo jiné nechvalně proslulým prohlášením popírajícím českou politiku lidských práv s cílem „restartovat“ česko-čínské vztahy.
Tehdejší česká vláda si od obratu k ČLR slibovala nové ekonomické příležitosti a čínské investice do českého průmyslu. Výsledkem bylo zvýšení deficitu zahraničního obchodu s ČLR a fraška s čínskou firmou CEFC, jejíž předseda se stal poradcem prezidenta Zemana.
Zeman pak uzavřel strategické partnerství s generálním tajemníkem KS Číny a sliboval, že Česká republika se stane nepotopitelnou lodí čínských investic v Evropě. Ukázalo se skutečně, že CEFC funguje na obchodním modelu „letadlo“ a zkrachovalo. Nicméně, než se tak stalo, firma splnila své politické úkoly a vtáhla Českou republiku do projektu Pás a stezka, 16+1, a do orbitu čínského vlivu.
CEFC působila v celém světě a jeden z jejích význačných představitelů uplácel africké politiky na půdě OSN. Když to prasklo, odseděl si za to pár let ve vězení v USA, CEFC zkrachovala a Jie Ťien-ming i jeho pravá ruka Chan Chau-to pak zmizeli, nejspíš v propadlišti systému vnitrostranického vyšetřování šuang-kuej.
Ale Kdoví, jak to vlastně je. Jeden čínský podnikatel v Praze mi tehdy mezi čtyřma očima řekl, že Jie Ťien-ming určitě za nic potrestán nebude, neboť pro čínskou vládu vykonal v České republice mnoho užitečného.
Předseda česko-čínské komory do čela ministerstva kultury
Pokud ministr Zaorálek skutečně opustí ministerstvo kultury, kde se zřejmě osvědčuje zhruba podobně jako dříve na ministerstvu zahraničních věcí, na jeho místo by měl nastoupit Jan Birke. Podle jeho vlastního životopisu se jedná o absolventa Střední průmyslové školy strojnické v Novém Městě nad Metují. Kdysi aktivně hrál hokej v místním přeboru.
V 90. letech působil v manažerských funkcích ve Východních Čechách. A v letech 1993—1996 také v Číně, kde údajně pracoval pro (blíže nespecifikovanou) americko-čínskou společnost „se zaměřením na zabezpečení výroby a dodávky strategických surovin v ČLR“.
Vzhledem k tomu, že v té době v reakci na masakr na náměstí Tchien-an-men platilo na Západě embargo na „strategické“ dodávky do ČLR, bylo by zajímavé vědět, co to bylo za firmu a s čím a jak obchodovala. Manažer světového formátu se z něj nicméně nestal, ale je úspěšným lokálním politikem a působil i v exekutivě, za premiéra Paroubka byl ředitelem jeho kabinetu a od roku 2013 je poslancem za ČSSD. Podle vlastního vyjádření miluje sport. Ke kultuře se zatím, pokud známo, nijak nevyjadřoval.
V době restartu česko-čínských vztahů se Birke angažoval ve Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce, jejímž byl od roku 2013 prezidentem; a dnes je vice-prezidentem po boku prezidenta Jaroslava Tvrdíka. Komora sloužila jako platforma pro spektákly, na nichž se v Praze prezentovali vysocí představitelé Komunistické strany Číny, podepisovala se bombastická a nikdy nenaplněná memoranda a získávaly politické kontakty pro pročínskou lobby.
Zde Jan Birke přece jen získal jistou zkušenost s uměním, když se Komora podílela na výstavě čínského umění na Pražském hradě — a získala pro to tehdy podporu z ministerstva kultury. Jednalo se o putovní výstavu současného umění postupně vystavenou v několika balkánských zemích a v Praze, narychlo a neprofesionálně připravenou, která měla nevalnou úroveň, zato bombastickou reklamu.
Komora sama je spíše organizací typu někdejších společností Československo-čínského přátelství, než skutečnou obchodní komorou. Však také první kontakt, který na svých stránkách uvádí je „Asociace čínského lidu pro přátelství se zahraničními zeměmi“, která je významnou složkou jednotné fronty budované pod vedením KS Číny s cílem získávat pro ni sympatie a posilovat její vliv.
V Komoře se od počátku angažovali představitelé PPF, jejíž HomeCredit zásluhou kontaktů s českými i čínskými politiky získal jako první zahraniční firma v ČLR celostátní licenci k poskytování mimobankovních půjček. V kontextu politického zřízení ČLR a jeho mezinárodních ambicí není pochyb o tom, že za tento úspěch vděčí firma vstřícnosti české vlády vůči politice KS Číny.
Hamáček jako pověřenec pro Čínu
Za pozornost stojí i čínské vazby nově potvrzeného předsedy ČSSD, místopředsedy české vlády a ministra vnitra, který změny na ministerských postech prosazuje. Podle svědectví čínských médií byl Jan Hamáček od počátku angažmá CEFC v České republice v kontaktu s vedením firmy.
Komentář●Olga Lomová
Hamáčkovo poklonkování čínským komunistům nás znevažuje i v jejich očích</p><p></p><p>
Byl jedním ze čtyř ústavních činitelů, kteří podepsali ostudné prohlášení v reakci na setkání tehdejšího ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou a také pod jeho záštitou se před příjezdem Si Ťin-pchinga do Prahy konal ve sněmovně seminář o Si Ťin-pchingově teorii vládnutí. O „přátelské a vřelé atmosféře“ na semináři, kde promluvil i tehdejší ředitel Střediska bezpečnostní politiky Univerzity Karlovy Miloš Balabán, později zapletený do skandálu s Velvyslanectvím ČLR v Praze, tehdy referovalo i české vysílání Čínského rozhlasu.
Hamáček také reprezentoval ČSSD na „dialogu politických stran s KS Číny“ v létě 2017 v Bukurešti, kde zaznívala slova obdivu a přátelství na adresu KS Číny a čínského politického systému. A na začátku roku 2020 vystupoval jako osobní zmocněnec prezidenta Zemana pro jednání s Čínou. V Praze pak ve vší diskrétnosti uvítal tehdejšího člena Politbyra a šéfa čínské propagandy Liou Jün-šana.
Jan Hamáček také od jara minulého roku zachraňuje Českou republiku před koronavirem nákupy zdravotnických potřeb v ČLR. Vydatně mu v tom pomáhá Jaroslav Tvrdík, předseda smíšené komory, v minulosti člen vedení CEFC Europe a dnes ve správní radě české pobočky čínské státní konsolidační agentury, která v Praze odkoupila aktiva CEFC. Nákupy zdravotnických potřeb doprovázely politické rituály vděčnosti nejvyšších představitelů České republiky, a jak nedávno potvrdil NKÚ dovoz nekvalitního a předraženého zboží.
Komu to prospěje?
Když se to vezme kolem a kolem, je to pořád dokola pár stejných lidí, kteří se točí kolem Hradu a kolem lukrativních státních zakázek — a zároveň tíhnou k Čínské lidové republice. Jejich vazby na zkrachovalý CEFC by je teoreticky měly vyřadit z možnosti působit v politice, avšak neděje se tak.
Vzhledem k tomu, jak mizivé předpoklady má pan Birke pro to, aby řídil ministerstvo kultury, a jak se zároveň podílel na rozvoji velmi specifických česko-čínských styků, lze předpokládat, že ve výměně ministrů se setkává zájem Hradu, který je i zájmem neprůhledného businessu, s geopolitickými zájmy Čínské lidové republiky. V zájmu české kultury i celé České republiky je proto, aby se výměna ministrů neuskutečnila.