Podle prohlášení mluvčího prezidenta Zemana Jiřího Ovčáčka „Předseda vlády požádal prezidenta republiky, aby se obrátil na prezidenta ČLR s žádostí o dodání čínské vakcíny. Pan prezident této žádostí vyhověl a napsal prezidentu ČLR.“ A jak informuje velvyslanectví České republiky v Pekingu: „Čínská strana rozhodla této žádosti okamžitě vyhovět.“

Zní to neuvěřitelně… A také to neuvěřitelné je. Podívejme se na nesrovnalosti příběhu, jak jej líčí mnohá česká média, jednu podruhé.

Za prvé: snad ani prezident Zeman nemůže být tak málo poučený ve věcech čínské politiky, aby si myslel, že napíše generálnímu tajemníkovi Komunistické strany Číny a obratem dostane odpověď. Navíc, pokud by skutečně proběhla korespondence na nejvyšší úrovni, měl by vědět, anebo by mu měl jeho zahraniční odbor vysvětlit, že riskuje blamáž.

Je přece jasné, že okamžitý nákup čínských vakcín nepřipadá v úvahu, protože jejich aplikace by se formálně vzato rovnala testování na lidech. Čínské vakcíny nepodstoupily zatím mezinárodně závazné klinické testy, a panují tudíž důvodné pochybnosti o jejich účinnosti i nežádoucích vedlejších účincích.

Číňané sami, včetně čínských lékařů, se k očkování čínskou vakcínou staví rezervovaně. Mimo jiné i proto, že mají zkušenost s různými skandály domácího farmaceutického průmyslu.

Za druhé je vysoce pravděpodobné, že žádná korespondence, o které Ovčáček tweetoval, vůbec neproběhla. Pokud ano, nechť prezidentův mluvčí zveřejní dopis českého prezidenta i čínskou odpověď na něj. Do té doby je na místě vše pokládat za hoax, jehož smysl leží úplně jinde.

Vypadá to celé tak, jako by se tu odehrávala variace na představení z loňského roku, kdy se Hrad snažil zabránit cestě předsedy Senátu na Tchaj-wan. Tehdy si kvůli tomu objednal sdělení čínského velvyslanectví.

Tentokrát by fiktivní stanovisko nejvyššího představitele ČLR, potvrzené českým velvyslancem v Pekingu, mělo vmanipulovat Českou republiku do nákupu neprověřených čínských vakcín. A podobně jako v případě snahy neutralizovat cestu druhého nejvyššího ústavního činitele na Tchaj-wan i nákup čínských vakcín má bezpochyby nejen obchodní, ale i politické pozadí.

Čínský tisk mlčí o korespondenci, ale využívá Ovčáčkův tweet

Soudě podle zpráv v médiích se totiž zatím neuskutečnila žádná korespondence na nejvyšší úrovni, ale pouze jednání prezidenta Zemana a zástupců čínské firmy CITIC o možnosti dodávek čínských vakcín do České republiky. Proběhla informativní schůzka, kde mimo jiné čínští zaměstnanci firmy potvrdili, že jsou všichni čínskou vakcínou očkovaní.

Kancléř Mynář pak s expertní erudicí sobě vlastní médiím tvrdil, že vakcína je skutečně účinná, protože očkovaní zaměstnanci CITICu covidem neonemocněli. Český člen představenstva CITIC Europe Holdings Jaroslav Tvrdík, který zřejmě byl také jednání přítomen, podle vlastních slov očkován nebyl.

Domněnce, že Ovčáček pouhé předběžné obchodní setkání nafoukl do podoby korespondence mezi hlavami států, nahrává letmý pohled do čínských médií. Jak známo, od nástupu Si Ťin-pchinga se čínská média „jmenují Strana“ a všechno zpravodajství důsledně filtruje státní agentura Sin-chua.

To znamená, že skrze ni procházejí zprávy ze světa i z domova. A je těžko představitelné, aby média publikovala zpravodajství nezávisle na agentuře, tím spíš jedná-li se o „citlivé otázky“ zahraniční politiky. Je tedy zcela nemyslitelné, že by se tu neobjevila zpráva o odpovědi čínské hlavy státu českému prezidentovi.

Ale už sám dopis prezidenta jednoho ze států Evropské unie čínskému prezidentovi ve věci vakcín bezpochyby citlivou otázkou je. Agentura Sin-chua však v té věci setrvale mlčí: o žádném Zemanově dopise nevydala zprávu. A státní televize CCTV uveřejnila s několikadenním zpožděním pouze krátkou zprávu o „Zemanově prosbě“ adresované „Číně“ a doplněné informací v jedné větě, že „české zdravotnicí se co nevidět kompletně zhroutí“.

O to podrobněji o údajném Zemanově dopisu referovala zpravodajství na serverech, které lze označit za čínské bulvární platformy. Odvolávaly se na Ovčáčkův tweet a paralelně zmiňovaly zprávu z ruského dezinformačního webu Sputnik o tom, že Zeman zároveň o vakcínu požádal Putina. Sputnik má čínskou jazykovou mutaci a v ČLR je citován jako seriózní zdroj informací.

Některé ze serverů v úplnosti publikovaly i Ovčáčkův původní tweet v češtině. V překladu do čínštiny se nicméně původní „žádost“ stala „prosbou“ a čínského prezidenta nahradila „Čína“. Čínské titulky pak hlásaly, že „Český prezident Zeman prosí Čínu o vakcínu“.

Politické využití Ovčáčkova tweetu v ČLR

Ovčáčkův tweet o pravděpodobně neexistující korespondenci tak posloužil jako výsostně politické gesto, jež žije v čínském kontextu svým vlastním životem. V čínských médiích se stal spouštěčem výčtu provinění „extrémistů“ a „protičínských sil“ v České republice — počínaje zrušením sesterské smlouvy mezi Prahou a Pekingem, přes cestu předsedy Senátu ČR na Tchaj-wan, „hrubé zasahování do vnitřních záležitostí Číny“, jakým prý byl protest českého ministerstva zahraničí loni na podzim ve věci Hongkongu, až po vyřazení ČLR z tendru na dostavbu jaderné elektrárny.

Připomnělo se také „šíření fámy“, jehož se údajně dopustil bývalý ministr zdravotnictví Prymula, když v říjnu loňského roku prohlásil za vysoce pravděpodobné, že za epidemií koronaviru je únik z čínské laboratoře. Nic mu nepomohlo, že byl dříve horlivým zastáncem spolupráce České republiky, včetně propagace čínské národní medicíny ve fakultní nemocnici v Hradci Králové.

V této souvislosti pak některé články hovoří o velkorysosti Číny. Je prý připravena odpustit České republice její protičínské aktivity a přispěchat jí na pomoc.

Druhá linie diskurzu v čínských médiích se chopila Ovčáčkova tweetu jako příležitosti vylíčit v černých barvách zoufalou situaci v Evropské unii, která prý vede veřejné mínění k tlaku na evropské politiky, a ti pak prý „stále častěji prosí Čínu o pomoc“. Na pozadí těchto zpráv se objevují také Spojené státy jako země, která si údajně všechny vakcíny uzurpuje pro sebe a jedině Čína je připravena poskytnout světu pomoc.

Co si z toho vzít?

Ovčáčkův tweet se tedy holedbá pomocí, která jednak ještě není dojednaná a jednak nedává smysl, a to na základě korespondence, která nejspíše neproběhla. V tomto světle se jedná o typický hoax, nepravdivou či nafouknutou zprávu vypuštěnou do světa s vědomím, že se bude šířit a bude využitelná k manipulaci veřejným míněním.

Doma v České republice má vzbudit dojem, jakou má prezident péči o národ a vytvořit půdu pro uzavření dalšího netransparentního obchodu s partnery v ČLR na nákup zboží, jež nikdo soudný nedovolí použít. Obchod se tak zřejmě má prosazovat třeba i za cenu další změny ve vládě — ministr zdravotnictví se totiž chová zatím profesionálně a odmítá dát neotestované čínské vakcíně výjimku.

V ČLR je pak „prosba českého prezidenta“ dobrou záminkou k očerňování USA a EU a propagaci „nepochybných předností vlastního společenského zřízení“. Čína jako zachránkyně světa před pandemií je pak součástí propagandy, která má zahladit, že právě odtud se pandemie rozšířila do světa.

Zeman dokazuje, že dál provozuje politiku obratu k ČLR, kterou nastoupil před několika lety za pomoci svého čínského poradce Jie Ťien-minga, šéfa později zkrachovalé firmy CEFC. Ten je dnes nezvěstný a pravděpodobně úpí v systému mimosoudního vyšetřování šuang-kuej, zatímco jeho blízký spolupracovník Patrick Ho sedí v americkém vězení za korupci afrických politiků.

Majetek CEFC posléze převzala čínská státní firma CITIC, jejíž představitelé opravdu jednali s Hradem o vakcínách. Pád CEFC, na rozdíl od Jie Ťien-minga, politicky přežil Jaroslav Tvrdík, který dnes pracuje pro CITIC.

Vazba na čínskou státní firmu mu nebrání v úzkém styku s českými politiky a vždy stojí nablízku různých českých státních zakázek směřujících do Číny. S využitím Hradu a dalších povolných součástí státního aparátu sleduje své osobní zájmy obchodní, nikoli obecné zájmy České republiky.