O lidech z Wuhanu se v Číně nadneseně mluví jako o „devítihlavých ptáčcích“, což si vysloužili svým zvykem soustavně se o něco handrkovat. V posledních týdnech ale jejich svět zastřelo děsivé ticho. Prázdné ulice, prázdné obchody. Všichni zavření doma. Vláda uvádí, že se koronavirem nakazilo osmdesát tisíc lidí, přičemž tři tisíce čínských občanů už nemoci podlehly.

Z Wuhanu se pandemie rozšířila už do více než stovky zemí světa. Proměnilo se teď epicentrum nákazy v jednu velkou nemocnici s vězeňským režimem? Zprávy i dohady proudí čtyřiadvacet hodin denně, ale jejich neustálý příval situaci zdá se spíš zhoršuje. Pár lidí už tlak nezvládlo, vyšplhali do nejvyššího patra a skočili do temnoty ticha pod sebou.

Zvenčí se může město jevit jako obří akvárium. Rybky v něm plují tiše, ani kapka vody nevyšplouchne ven. Policie monitoruje budovy, kdo vchází a kdo vychází ven. Přístupové cesty jsou zataraseny, silnice za městem přerušují hluboké příkopy a zdi. Zničeny byly dokonce i polňačky. Chtěl bys odplout po řece? Chytneš se do sítí.

Proslulá přičinlivost wuhanského lidu nabývá makabrózních podob. Krematoria inzerují na internetu. Rostou ceny roušek a rozšiřuje se trh s rubáši. V gestu podtrhujícím absurditu situace lidé v některých čtvrtích sborově z otevřených oken se svými sousedy pějí písně oslavující čínskou vládu.

Kolik jen jímavých příběhů se asi tak v třináctimilionovém městě odvíjí? Většinu z nich nikdy neuslyšíme, ale tady je alespoň jeden: mladence přijíždí na návštěvu ke svým stárnoucím rodičům, je to poprvé v novém roce. Jeho rodiče si už dlouho přejí, aby se oženil, ale on si nějak není schopen najít nevěstu. Nechce je ale zklamat, a tak si najme slečnu, aby před nimi hrála jeho snoubenku, jež přespává v oddělené ložnici. Smluvili se, že až se z Wuhanu vrátí, budou zase jen přáteli. Zasáhl ale virus a teď jsou v rodičovském bytě uvězněni. Mladá žena to musí vydržet: krájí tofu a klábosí se svou „nastávající tchyní“. Nic se nedá dělat.

V normální době by devítihlaví ptáčci wuhanští štěbetali o všemožných politických a kulturních tématech, na všechno mají vždycky názor, ale palčivé téma virové nákazy zasunulo vše ostatní do pozadí. V sázce jsou životy, přičemž nejtíživější je, že téma, jež si nárokuje všechnu pozornost, zůstává zároveň ještě nepoznatelné.

Kde se virus vzal? Kam až se rozšířil? Jak dlouho bude epidemie trvat? Otázky zahalené mlhou, bez čehokoli, co by mohlo přiblížit k odpovědi, vzbouzejí obavy, že ohrožena může být civilizace sama.