K šíření infekčních onemocnění a vzniku pandemií významně přispívá nejen rychlejší cestování a větší objem globálního obchodu, ale zejména odlesňování a ztráta přirozeného prostředí pro divoce žijící živočichy. Právě vinou úbytku divoké přírody a narušování ekosystémů se zvířata dostávají častěji do kontaktu s lidmi, čímž se zvyšuje riziko přenosu jejich chorob na člověka.

Vědci z americké Brownovy univerzity vypozorovali mezi léty 1980 a 2013 rostoucí trend v množství vzniku infekčních onemocnění. Podle jejich výzkumu to souvisí právě se zánikem velkých lesních ekosystémů a divoké přírody.

Také výzkum organizace Eco Health Alliance upozornil, že vznik až jednatřiceti procent nových nemocí lze přičíst právě kácení lesů. Mezi ně řadí Ebolu či virusy Zika a Nipah. Celkově se za posledních padesát let počet infekčních onemocnění zvedl čtyřnásobně.

Až šedesát procent infekčních onemocnění má původ u zvířat, dvě třetiny z toho právě od zvířat z divoké přírody. Studie Mezinárodního institutu pro výzkum nemocí hospodářských zvířat (ILRI) dokládá, že každoročně zemřou nejméně dva miliony lidí na nemoci způsobené přenosem patogenů ze zvířete na člověka.

Podle vědkyně a novinářky Soniy Sahové, která se celý život profesně věnuje infekčním onemocněním, bychom proto měli při současném šíření nemoci Covid-19 mluvit o systémových příčinách vzniku podobných onemocnění. Má to mnohem větší smysl než ukazovat prstem na netopýry, hady či luskouny.

„Od roku 1940 se stovky mikrobiálních patogenů začaly objevovat v blízkosti lidských obydlí, kde se dříve nevyskytovaly. Avšak není to problém divokých zvířat, která v sobě mikroby nosí. Problémem je, že mohutné kácení lesů, rozšiřování měst a průmyslové výroby vytváří pro šíření mikrobů příležitosti adaptovat se na lidské tělo,“ vysvětlila Sahová v článku pro The Nation.

Richard Ostfeld z Kalifornské univerzity v Berkeley, který se věnuje ekosystémovým příčinám šíření nemocí, už vloni upozornil v článku vydaném v New York Times na to, že zásahy do divoké přírody snižují i počty druhů, které mohou člověka před rizikem nákazy chránit. „Jsou druhy, které působí jako zásobárna různých patogenů. Snižování počtu přirozených predátorů, jako jsou vlci, lišky, sovy nebo draví ptáci, napomáhá rozvoji právě takovýchto druhů. Příkladem může být křeček bělonohý, který je rezervoárem lymské boreliózy,“ napsal Ostfeld.

Jak se pandemiím do budoucna bránit

Nejlepším způsobem, jak podle expertů do budoucna snížit přenos patogenů ze zvířat na člověka, je rozšířit znovu oblasti divoké přírody a chránit druhovou rozmanitost. Právě to požaduje vědecké hnutí One Health Initiative, které sdružuje na šest stovek vědců. „Zjistíme-li, v čem tkví hlavní příčiny přenosu nemocí ze zvířete na člověka, může nás to poučit i o tom, jak žít s přírodou v souladu,“ citovaly The New York Times Simona Anthonyho, virologa z Kolumbijské univerzity.