Častější výskyt vlčích smeček v pohraničí přinesl kromě radosti ekologů i spor o to, jak má vypadat soužití člověka s šelmou, se kterou na českém území nejméně sto let nikdo nepočítal. Myslivci a chovatelé ovcí či koz by chtěli vlky v případě potřeby střílet. Ochránci přírody to pokládají za nepřijatelné a volají po zavádění méně agresivní ochrany stád, jež je běžná v zahraničí.

Rozpor se nyní snaží vyřešit ministerstvo životního prostředí, které ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny i dalšími odborníky sestavilo rozsáhlý strategický dokument Program péče o vlka. Zatímco jiné obdobné materiály většinou platí deset let, vlčí strategii chce rezort aktualizovat již za dva roky. Do té doby chce především propočítat, kolik vlků je pro českou krajinu žádoucí, a přizpůsobit své plány nastavení evropských dotací na ochranu stád pro období mezi lety 2021 a 2027.

Strategický dokument usiluje o zmapování možných konfliktů mezi vlky a lidmi, potažmo o nastavení funkčního rámce budoucího soužití. „Program péče určuje základní kroky, které jsou potřebné pro prevenci a řešení konfliktů. Ministerstvo v souladu s programem pracuje na legislativních změnách v oblasti náhrad škod [působených vlky] s cílem poskytování náhrad zjednodušit,“ vysvětlil rezortní náměstek pro ochranu přírody a krajiny Vladimír Dolejský.

Ekonomické ztráty působené vlčími smečkami se týkají takřka výlučně stržených kusů domácího dobytka na pastvinách v podhůří. Ty nyní ze zákona proplácí státní rozpočet prostřednictvím krajských úřadů.

Chovatelé s nastavením ovšem nejsou spokojeni. Proces je poměrně těžkopádný, neřeší související náklady plynoucí kupříkladu z veterinárních posudků, navíc některé druhy chovů vůbec nezahrnuje. Z náhrad jsou například vyloučeni chovatelé méně obvyklých zvířat od jelenovitých po pštrosy.

Ministerstvo chce kompenzace rozšířit a převést je pod jednu organizaci. „Vyplácení náhrad škod je třeba provázat s minimálními standardy zabezpečení stád hospodářských zvířat v oblastech trvalého výskytu vlka,“ uvádí. Kompenzace se tedy mají vyplácet pouze tehdy, kdy chovatelé vynaloží alespoň nějaké úsilí k ochraně dobytka. Z této povinnosti rezort dočasně vyváže hospodáře v místech, kam se vlci rozšíří nově.