Vznikl státní Program péče o vlka. Ochrání vlky i stáda a bude hradit škody

Jan Kašpárek

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s akademiky a ekology připravilo Program péče o vlka. Šelmy se totiž v posledních letech na české území vracejí a vzbuzují obavy v chovatelích hospodářských zvířat.

Vlci se v novém století stali znovu součástí české přírody. Foto Karel Brož, Selmy.cz

Častější výskyt vlčích smeček v pohraničí přinesl kromě radosti ekologů i spor o to, jak má vypadat soužití člověka s šelmou, se kterou na českém území nejméně sto let nikdo nepočítal. Myslivci a chovatelé ovcí či koz by chtěli vlky v případě potřeby střílet. Ochránci přírody to pokládají za nepřijatelné a volají po zavádění méně agresivní ochrany stád, jež je běžná v zahraničí.

Rozpor se nyní snaží vyřešit ministerstvo životního prostředí, které ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny i dalšími odborníky sestavilo rozsáhlý strategický dokument Program péče o vlka. Zatímco jiné obdobné materiály většinou platí deset let, vlčí strategii chce rezort aktualizovat již za dva roky. Do té doby chce především propočítat, kolik vlků je pro českou krajinu žádoucí, a přizpůsobit své plány nastavení evropských dotací na ochranu stád pro období mezi lety 2021 a 2027.

Strategický dokument usiluje o zmapování možných konfliktů mezi vlky a lidmi, potažmo o nastavení funkčního rámce budoucího soužití. „Program péče určuje základní kroky, které jsou potřebné pro prevenci a řešení konfliktů. Ministerstvo v souladu s programem pracuje na legislativních změnách v oblasti náhrad škod [působených vlky] s cílem poskytování náhrad zjednodušit,“ vysvětlil rezortní náměstek pro ochranu přírody a krajiny Vladimír Dolejský.

Ekonomické ztráty působené vlčími smečkami se týkají takřka výlučně stržených kusů domácího dobytka na pastvinách v podhůří. Ty nyní ze zákona proplácí státní rozpočet prostřednictvím krajských úřadů.

Chovatelé s nastavením ovšem nejsou spokojeni. Proces je poměrně těžkopádný, neřeší související náklady plynoucí kupříkladu z veterinárních posudků, navíc některé druhy chovů vůbec nezahrnuje. Z náhrad jsou například vyloučeni chovatelé méně obvyklých zvířat od jelenovitých po pštrosy.

Ministerstvo chce kompenzace rozšířit a převést je pod jednu organizaci. „Vyplácení náhrad škod je třeba provázat s minimálními standardy zabezpečení stád hospodářských zvířat v oblastech trvalého výskytu vlka,“ uvádí. Kompenzace se tedy mají vyplácet pouze tehdy, kdy chovatelé vynaloží alespoň nějaké úsilí k ochraně dobytka. Z této povinnosti rezort dočasně vyváže hospodáře v místech, kam se vlci rozšíří nově.

Preventivní opatření u nás postrádají novodobou tradici, přestože je ekologové již roky propagují. Chovatelům také nabízejí pomoc s jejich realizací. Jedná se mimo jiné o důkladné ohrazení pastvin a výstavbu přístřešků, do nichž se dobytek večer zažene. V zahraničí se osvědčili i speciální pastevečtí psi, v České republice je jich ale stále poměrně málo.

Na ochranu stád sice lze využít evropské i národní dotace, ty jsou ovšem buď administrativně náročné, nebo kladou podpoře do cesty nejrůznější podmínky. To ministerstvo plánuje změnit: chovatelům chce nejen usnadnit přístup k penězům na kompenzace, ale také jasné návody a poradenství. Kromě toho chystá i informační kampaně zaměřené na širší veřejnost.

Myslivcům se plán nelíbí, chtějí přísnější regulaci

Materiál se nepozdává svazům chovatelů ani myslivcům. Ti si stěžují, že ministerstvo nevyslyšelo jejich připomínky a tvrdí, že strategie ochrany vlka stojí na „čistě ideologickém základě“.

Kritici žádají především konkrétní stanovení oblastí, v nichž se vlci mohou pohybovat, a vypočítání takzvaného příznivého stavu populace. Ministerstvo jej nyní plánuje stanovit až ve chvíli, kdy bude mít více dat.

„Nikde se nepodařilo skloubit zemědělství s absolutní ochranou vlků. Proto je nepřijatelné, aby stát dál trval na nejvyšším stupni ochrany a nereflektoval zkušenosti z okolních zemí. Snaha o omezení škod na hospodářských zvířatech a snížení konfliktů vlka s člověkem je jen deklaratorní. Kopíruje postupy, které jinde selhaly,“ uvádí za Svaz chovatelů ovcí a koz Tomáš Havrlant.

Českomoravské myslivecké jednotě se nepozdává ani řešení možných konfliktů mezi vlky a lidmi, jak jej navrhuje ministerstvo životního prostředí. Podle myslivců je neurčité a v praxi naráží na neochotu orgánů ochrany přírody povolovat — slovy Jednoty — „odstranění problémových jedinců“.

Ministerstvo se v dokumentu možným konfliktům věnuje, je podle něj ovšem teprve zapotřebí zbudovat síť odborníků a vytvořit konkrétní metodiku. Jako potenciálně rizikové označuje především neobvyklé chování vlků, kteří žijí v nově obsazených teritoriích poblíž lidských sídel. Ti mohou být nadprůměrně zvědaví a uvyklí životu v kulturní krajině.

Vlci se obecně vyhýbají člověku, domy či jiná zástavba je ale sama o sobě neděsí. Problémy nicméně nastávají zpravidla až ve chvíli, kdy lidé začnou šelmy krmit, případně jim nevědomky vytvářejí zdroje potravy v bezprostřední blízkosti svých sídel.

„Útoky vlků na člověka jsou zaznamenány zcela výjimečně a případy jsou zpravidla spojeny s nemocnými jedinci nebo vlky s narušeným, člověkem ovlivněným, chováním,“ zdůrazňuje ministerstvo. Vlky, kteří by se dlouhodobě pohybovali poblíž lidských staveb či se nebezpečně přibližovali k lidem, pokládá za vhodné co nejdříve opatřit sledovacím obojkem a zaplašit z rizikové oblasti.

V případě, že první opatření nezaberou nebo se šelma k lidem chová agresivně, doporučuje rezort její odstranění. To nemusí znamenat pouze střelbu, ale také odborný odchyt.

Rezort konstatuje, že obava Čechů z vlčích smeček vyplývá i z nezkušenosti. „Většina lidí setkání s vlkem posuzuje svou zkušeností s býložravci, kteří se díky svému instinktu dávají na útěk. Vlk je v přírodě na vrcholu potravní pyramidy, nemá proto tak silně vrozenou útěkovou reakci, což může na člověka bez zkušeností s pozorováním velkých šelem působit jako příliš sebevědomé chování,“ píše se ve strategickém dokumentu.

Vlci mohou pomoci lesům

Ekologové návrat vlků do krajiny dlouhodobě vítají. Škody působené na stádech se podle nich v blízké budoucnosti podaří zredukovat, případně je účinně proplácet — a to tím spíše, že hospodářská zvířata tvoří v běžných podmínkách sotva dvě procenta vlčí potravy.

Smečky šelem ve velkých pohraničních lesích mohou pomoci s přirozenou regulací počtů spárkaté zvěře, jež je v současnosti přemnožená a devastuje mladé stromky v čele s listnáči a jedlemi. Tak ještě zhoršuje i bez toho bídné vyhlídky českých lesů trpících suchem a kůrovcovou kalamitou. Tím, že vlci zvěř loví, navíc chrání v delším časovém horizontu ekosystémy před některými nemocemi a zlepšují kondici potenciální kořisti.

Podle posledních informací se na území České republiky přinejmenším částečně nachází osmnáct vlčích teritorií. Převážnou většinu populace šelem tvoří smečky kolem pěti kusů.

Odborníci odhadují, že migrace vlků bude v příštích letech pokračovat, a to zejména ze Saska a Polska. Původní česká populace vlků zanikla v osmnáctém a devatenáctém století. Zřejmě posledního vlka zde lidé tenkrát zastřelili v roce 1914.

      Diskuse