Vlk byl přirozenou součástí naší krajiny až do konce 19. století — poslední vlk v Čechách byl zastřelen na Šumavě v roce 1874, v Beskydech v roce 1914. Po sto letech se k nám přirozeně navrací a jeho přítomnost budí vášně. Pro některé krásná a uctívaná šelma, pro jiné nenáviděný a lstivý tvor. Je tu zase s námi.

A stejně jako se šíří vlk, šíří se i mnoho dezinformací: je uměle odchováván a vypouštěn, je to kříženec se psem, ztrácí plachost a brzy půjde určitě i po lidech — jen co sežere veškerou zvěř v lesích. Třeba muflony na Broumovsku.

Muflon je přitom v naší přírodě nepůvodním druhem. Jedná se vlastně o zdivočelou ovci původem z Korsiky, která je pro vlka snadnou kořistí. Muflon dokáže působit obrovské škody na lesních porostech — přemnožená zvěř obecně je u nás původcem škod, které se pohybují v řádech miliard (oproti 1,5 milionu korun vyplacených za škody způsobené vlkem v loňském roce).

Z hlediska legislativy také stádo na Broumovsku překračuje normované stavy. Jedná se sice o geneticky cennou mikropopulaci, která je výskytem vlka ohrožena, nicméně mufloni jsou tu chováni — jiné slovo použít nelze, i když kolem sebe nemají plot — na zcela nevhodném lokalitě v chráněném území a mohou představovat nebezpečí pro původní biotopy.

Paradoxem také je, že právě na Broumovsku se s narůstajícím počtem vlků škody na hospodářských zvířatech nezvyšují. Obecně platí, že většina útoků se odehrává tam, kde se vlci usazují na nových územích a majitelé hospodářských zvířat se dosud nenaučili svá stáda preventivně zabezpečovat.

Ochranou stád lze výrazně omezit škody v oblastech, do kterých zasahuje víc smeček, a naopak i jediný vlk putující krajinou a hledající nové teritorium může způsobit značné škody, zasáhne-li nechráněné stádo. Proto jsou představy o redukci počtu vlků, které zaznívají z různých stran, poněkud liché.

Řada chovatelů opakovaně zpochybňuje funkčnost ochranných opatření. To ve výsledku škodí chovatelům, kteří se rozhodnou je nepoužít, i jejich zvířatům. Kvalitní zabezpečení stáda přitom představuje účinnou ochranu před útokem vlka — správně nainstalovaný elektrický plot s dostatečně vysokým napětím a zajištěný proti podlezení či podhrabání zajistí ochranu na 80 procent, v kombinaci s pasteveckým psem až na 95 procent. Stoprocentní ochranu si v přírodě — ani v životě — samozřejmě zajistit nelze.