Nedávno proběhla i českým tiskem zpráva, že Slovensko se přiřadilo ke kulturním zemím Evropy, které začnou chránit vlka před lovem celoročně. Část slovenských pastevců se sice obává, že tento krok bude znamenat zvýšení tlaku na jejich stáda, ale ochrana stále vzácných šelem pro jejich vysoký přínos pro přírodu dostala přednost i na Slovensku.

Nutno podotknout, že Slovensko nikdy nepřestalo úplně bačovat — tedy pečovat o stáda pod dohledem člověka, který je trvale se zvířaty přítomen. V českých zemích jsme tohle zcela zapomněli.

Podařilo se mi získat názor jednoho slovenského bači ohledně vlků: ztráta ovečky vlkem je pro něj poškození cti. Chtěl tím sdělit, že útok vlka je na trvale hlídané stádo dost výjimečná záležitost a vnímá to jako lidské, ne vlčí selhání.

Je to ve srovnání s Českou republikou opravdu s podivem, protože na Slovensku žije odhadem až sedm set vlčích jedinců, zatímco v České republice je nanejvýš stovka jedinců, kteří navíc obývají většinou pohraniční oblasti a nelze o nich tedy říct, že jsou čistě „naši“, protože přebíhají hranice.

V českých zemích však jen těchto pár desítek vlků, kteří by měli regulovat neskutečný téměř půl milion kusů spárkaté zvěře, hned po návratu do země zvedlo vášnivý odpor části českých myslivců a pastevců. Největší odpor proti návratu a životu vlků v české přírodě klade několik pastevců na Broumovsku, kteří vykazují jistě velmi nepříjemné ztráty na zvěři lovem vlků v jednotkách milionů korun ročně.

Jsou to asi největší ztráty v České republice. Jak se však ukázalo kontrolou zdejších ohrazení ze strany státu, přibližně čtyřiadevadesát procent z nich neuchrání chovná zvířata před útokem vlka. Někteří pastevci před vniknutím vlka na pastvinu nechrání pasenou zvěř dodnes vůbec.

Není chybou vlků, že mají od části pastevců a chovatelů stále prostřený stůl. Navzdory tomu ale osmadevadesát procent potravy zdejších vlků představuje spárkatá zvěř. Žijí-li ve smečce, tak loví nejen srnčí, ale i černou a jelení zvěř.

Nutno podotknout, že škody páchané spárkatou zvěří jen na lesích dosahují v České republice pěti miliard korun ročně! Škody působené vlkem jsou tak ve srovnání s tím zanedbatelné, a odstřel navrhovaný pastevci pak zcela nežádoucí.

Navrhované odstřely stojí i na dvou elementárních omylech a ignorování etologie vlka. Za prvé zabití zkušeného vůdčího jedince může vést naopak k vyššímu lovu chovné zvěře nezkušeným zbytkem smečky. Za druhé: slabá smečka neuloví dospělé divočáky ani jeleny, silná ano.