↗

Společnost, která odmítá návrat vlka, je sama proti sobě. Foto Emi Gonzalez, Flickr

Nedávno proběhla i českým tiskem zpráva, že Slovensko se přiřadilo ke kulturním zemím Evropy, které začnou chránit vlka před lovem celoročně. Část slovenských pastevců se sice obává, že tento krok bude znamenat zvýšení tlaku na jejich stáda, ale ochrana stále vzácných šelem pro jejich vysoký přínos pro přírodu dostala přednost i na Slovensku.

Nutno podotknout, že Slovensko nikdy nepřestalo úplně bačovat — tedy pečovat o stáda pod dohledem člověka, který je trvale se zvířaty přítomen. V českých zemích jsme tohle zcela zapomněli.

Podařilo se mi získat názor jednoho slovenského bači ohledně vlků: ztráta ovečky vlkem je pro něj poškození cti. Chtěl tím sdělit, že útok vlka je na trvale hlídané stádo dost výjimečná záležitost a vnímá to jako lidské, ne vlčí selhání.

Je to ve srovnání s Českou republikou opravdu s podivem, protože na Slovensku žije odhadem až sedm set vlčích jedinců, zatímco v České republice je nanejvýš stovka jedinců, kteří navíc obývají většinou pohraniční oblasti a nelze o nich tedy říct, že jsou čistě „naši“, protože přebíhají hranice.

V českých zemích však jen těchto pár desítek vlků, kteří by měli regulovat neskutečný téměř půl milion kusů spárkaté zvěře, hned po návratu do země zvedlo vášnivý odpor části českých myslivců a pastevců. Největší odpor proti návratu a životu vlků v české přírodě klade několik pastevců na Broumovsku, kteří vykazují jistě velmi nepříjemné ztráty na zvěři lovem vlků v jednotkách milionů korun ročně.

Jsou to asi největší ztráty v České republice. Jak se však ukázalo kontrolou zdejších ohrazení ze strany státu, přibližně čtyřiadevadesát procent z nich neuchrání chovná zvířata před útokem vlka. Někteří pastevci před vniknutím vlka na pastvinu nechrání pasenou zvěř dodnes vůbec.

Není chybou vlků, že mají od části pastevců a chovatelů stále prostřený stůl. Navzdory tomu ale osmadevadesát procent potravy zdejších vlků představuje spárkatá zvěř. Žijí-li ve smečce, tak loví nejen srnčí, ale i černou a jelení zvěř.

Nutno podotknout, že škody páchané spárkatou zvěří jen na lesích dosahují v České republice pěti miliard korun ročně! Škody působené vlkem jsou tak ve srovnání s tím zanedbatelné, a odstřel navrhovaný pastevci pak zcela nežádoucí.

Navrhované odstřely stojí i na dvou elementárních omylech a ignorování etologie vlka. Za prvé zabití zkušeného vůdčího jedince může vést naopak k vyššímu lovu chovné zvěře nezkušeným zbytkem smečky. Za druhé: slabá smečka neuloví dospělé divočáky ani jeleny, silná ano.

Kromě toho, že vlk do české i slovenské krajiny odjakživa patří a má právo zde být, potřebujeme nezbytně vlka i rysa na ochranu lesů před přemnoženou spárkatou zvěří. Ale hlavně, pro celou Evropu je vlk jedním z takzvaných klíčových druhů v ekosystému.

Bez vlků přicházíme o rovnováhu nejen ohledně spárkaté zvěře, která se přemnožuje, protože myslivci nestíhají a často ani nechtějí stíhat její odlov v potřebné míře, ale tam, kde nežije vlk, přicházíme také o hmyz.

Jak to? Tam, kde je méně mlazin, žije méně hmyzu. Tím se i snižují počty hmyzožravých ptáků. To zase umožňuje přemnožení některých hmyzích druhů i s dopadem například na sadařství — větší počet hmyzích škůdců. Návrat je tak pro ekosystém a jeho zdraví požehnáním, dokonce lepším zmlazením snížením počtu spárkaté a rozpohybováním stád vlky vede k větší zádrži vody ve funkčních mlazinách!

Proto zasvěcené překvapilo, že několik pastevců a chovatelů z Broumovska se nadále snaží iniciovat regulaci početnosti vlků, navrhuje je zavírat do rezervací, podává marné podněty na ústavní soud, a iniciovali marnou žádost čtyř zdejších obcí o odstřel takzvaných problematických vlků. Přitom, kdyby si po všech těch letech vyspravili ohrady, škody by rázem poklesly o desítky procent.

Vlky by to přinutilo lovit ještě více divokou zvěř a tím ještě více pomoci lesníkům s ochranou lesů. Vlci pracují zadarmo, jsou vždy připraveni k akci a narozdíl od myslivců se dostanou i do těžko přístupných míst.

Společnost, která odmítá návrat vlka, je sama proti sobě. Je však nezbytně nutné, aby oba státy daleko rychleji a lépe kompenzovaly ztráty a zvýšené náklady pastevcům a chovatelům, a i tím zklidnily zbytečně vyhrocenou situaci.

Naštěstí vítězí zdravý rozum a vědecké poznání a vlčí populace dostává postupně prostor k návratu v celé Evropě. Děje se to proto, že návrat vlků představuje významný veřejný zájem, který vysoce převažuje trable, jež přináší.