Před dvěma lety byla na Jablunkovsku, nejzazším cípu České republiky na česko-polsko-slovenském pomezí, zaznamenána radostná událost: narodila se vlčata. Byl to další slibný příznak návratu majestátní psovité šelmy do české přírody. Před desetiletími ve střední Evropě téměř vyhubení vlci se k nám postupně vracejí.

Při mapování v terénu a také z fotomonitoringu bylo zjištěno, že se letos na území narodila minimálně dvě vlčata. Smečku tedy tvoří nejméně rodičovský pár a dva potomci.

Nebezpečný predátor, nebo nedostatečné zabezpečení?

Český rozhlas ovšem před několika dny v reportáži upozornil na to, že na Jablunkovsku se množí útoky vlků na ovce. Někteří zdejší chovatelé ovcí a starostové okolních samospráv požadují rázné zásahy.

„Lovem se baví, kolikrát ovce ani nezabijí a ty tam běhají třeba bez jedné nohy,“ uvedl pro Radiožurnál starosta Jablunkova Jiří Hamrozi (KDU-ČSL). „Měl by se člověka bát, ale on útočil v Nýdku pár desítek metrů od náměstí. Takže je nasnadě, že jsme začali debatu o eliminaci podezřelých jedinců,“ sdělil starosta nedaleké obce Bystřice Roman Wróbel (nezávislý).

Podle Miroslava Kutala z Hnutí Duha taková vyjádření politiků dokazují, že v debatě o návratu vlků do krajiny mnohdy hrají větší roli emoce než faktické argumenty. „Pokud je člověk chovatel, nebo na něj stížnosti chovatelů doléhají, tak chápu, že si objektivní názor ani udělat nemůže. Rozhořčení, zklamání a frustraci chovatelů rozumím,“ řekl Kutal pro Deník Referendum.

Odbor životního prostředí jablunkovské radnice pro Radiožurnál uvedl, že za poslední měsíc bylo v okolí celkově zabito čtyřiačtyřicet ovcí. Podle protokolů, které získala občanská organizace Hnutí Duha z městského úřadu Jablunkov ovšem většina ohrad, ve kterých vlci útočili, nesplňovala minimální standardy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Ty byly splněny jen ve čtyřech z pětadvaceti případů. Jen devět ohrad bylo v době útoku pod napětím, z toho ale ve dvou případech ohrada tvořila jen dva vodiče, které nemohly efektivně zabránit útokům. Napětí v ohradníku bylo měřené jen v jednom případě. A žádná z pevných ohrad neměla ochranu proti podhrabání.

„Těžko žádat a argumentovat eliminaci daného druhu, pokud jsme ve většině případů neudělali ani minimální opatření, abychom útokům vlků zabránili. Je to podobné, jako by chovatelé drůbeže chtěli vyhubit všechny lišky, protože si nezavírají kurníky a lišky jim tam chodí jako do supermarketu,“ říká k tomu Miroslav Kutal z Duhy. „Minimální standard zabezpečení je první krok k tomu, abychom vůbec mohli začít posuzovat, zda dané chování vlka je nebo není nestandardní,“ dodal.

Budoucnost soužití lidí a vlků

Že soužití farmářů a divokým šelem možné je, dokazuje chovatel ovcí a skotu Peter Staňo z obce Hrčava v nejvýchodnějším cípu republiky, kde se stýkají české, polské a slovenské hranice. „Škody jsou, mně taky vlci udělali škodu, ale neberu to nějak tragicky,“ říká Staňo, který podle svých slov pamatuje doby, kdy výskyt vlků nebyl na Jablunkovsku tak rozšířený, kromě toulavých psů se tu nevyskytoval přirozený predátor a ovce mohl chovat ve volné krajině.

„Stádo intenzivně kontrolujeme několikrát denně, v noci jsou ovce zavřené v elektrické ohradě, a pokud se přesto vlkovi podaří nějakou ovci napadnout, tak jsme někde udělali chybu. Chyba není ve vlkovi, chyba je v chování člověka, které se změnilo,“ vysvětluje chovatel. „Ten komfort posledních let, kdy vlci v krajině nepůsobili, nás odnaučil ostražitosti.“

Staňo doporučuje vyžívat dotační opatření na ochranu před divokými šelmami Státního zemědělského fondu, zároveň však upozorňuje, že dnešní nastavení systémové podpory chovatelů není samospásné. „Ani ty ohrady nás neochrání, chce to dostat ke zvířatům více lidí, celý management včetně salaše,“ říká.

„Myslet si, že jeden a půl metrová elektrická ohrada vlkovi zabrání skočit a nějakou ovci zlikvidovat, je mylné — to vám přeskočí dobře vycvičený malý pes. Stejně tak vás nespasí pouze pastevecký pes, protože toho nemůžete na pastvině u ovcí nechat jen tak, poněvadž hrozí, že vám napadne kolemjdoucího turistu,“ rozvádí Staňo.

„Místo dotací od ohrad bych tedy daleko více dotoval zabezpečení ovcí lidmi. Zemědělec by tak mohl vynaložit více peněz na platy zaměstnanců,“ navrhuje.

Podle místopředsedy Svazu chovatelů ovcí a koz Romana Cieślara standardní a doporučovaná ochranná opatření zabrání útokům tak z osmdesáti procent. Útoky podle něj úplně vyloučit prakticky nelze, a to ani při nepřetržitém lidském dohledu.

„Maximální zabezpečení lze vytvořit, ale nejsme schopni reagovat rychle, protože jsme vázání stavebním zákonem či orgány rozhodujícími o tom, jestli tento charakter zabezpečení může v dané lokalitě být využit,“ zmiňuje Cieślar další aspekt, který efektivnímu nastavení bezpečnostních opatření brání. „Při dnešní legislativě je to zdlouhavé, a když chce chovatel stádo ochránit a zabezpečit urychleně, tak narazí,“ dodává. Cieślar se ovšem staví také za eliminaci „nežádoucích jedinců“ ve vlčí populaci.

Terénní pracovníci Hnutí Duha minimálně v okolí Jablunkova v prostředí Slezských Beskyd však u vlků žádné atypické chování nevypozorovali. Nebyl dosud zdokumentovaný žádný případ, kdy by se někde pohyboval vlk s pozměněným chováním.

Ochránci přírody upozorňují, že sama přítomnost šelem v blízkosti lidských sídel nebo přímé pozorování vlků člověkem nemusí být projevem nedostatku plachosti, ale může být přirozené v kontextu tamního prostředí. Obce na Jablunkovsku se nacházejí v hustě zastavěném průsmyku oddělujícím Moravskoslezské a Slezské Beskydy a na okolní pastviny tu z obou stran navazují rozsáhlé lesní komplexy.

Návrat vlků do krajiny

Z hlediska predátora se tak dostupná potrava v podobě ovcí nachází v bezpečné vzdálenosti od jejich domovského okrsku a v době snížené lidské aktivity se nemusí obávat vyrušení. Možnost kontaktu člověka s vlkem nelze podle ochránců přírody nikdy úplně vyloučit. V podmínkách západní a střední Evropy se však jedná o výjimečné události.

V posledních desítkách let nebyl v českch zemích zaznamenán ani jeden případ napadení, upozorňují zástupci Hnutí Duha s odkazem na zprávu Norského institutu pro výzkum přírody, podle níž mezi léty 2002 až 2018 bylo v Evropě zaznamenáno celkem šest útoků vlka na člověka — nejblíže českému území v roce 2018 na jihovýchodě Polska.

„Stejně jako u medvědů platí zejména zásada — nepřibližovat se a nekrmit. Pokud se s vlkem setkáte, stačí obvykle v klidu počkat, než zvíře člověka zaznamená a samo se vzdálí,“ doporučují ekologové z organizační skupiny Šelmy v Hnutí Duha.

Vlci se do České republiky navracejí postupně zhruba od poloviny minulé dekády. „Ve většině našich pohraničních hor už vlci žijí. Za loňský rok máme na území České republiky potvrzeno čtyřiadvacet vlčích teritorií. Od roku 2014, kdy byla poprvé zaznamenána reprodukce přímo na našem území, se vlčí populace zvyšuje každým rokem. Na některých místech je situace občas nestabilní, ale celkově jde trend směrem nahoru,“ podotýká ekolog Miroslav Kutal.

Výskyt vlčí smečky byl na českém území zaznamenán kromě Beskyd také na Šumavě, v Českém lese, v Krkonoších, v Lužických a Jizerských horách. Výskyt šelem — vedle vlka se zdárně rozšiřuje i rys — má mnohočetné příznivé účinky na kvalitu lesů a kondici přírody. Kromě etických ohledů tak ve prospěch návratu šelem hovoří i ryze utilitární důvody.