Návrat vlka na naše území, po téměř sto letech od jeho vyhubení, byl pro lidi se vztahem k přírodě důvodem k radosti. Jako vrcholový predátor má v přírodě své důležité místo. S vlkem se ale nesporně objevily také nové výzvy pro chovatele zvířat. Ti mohli mít z návratu šelmy pochopitelné obavy. Navíc dalším, kdo s návratem vlka nepočítal, byly zákony.

A tak chvíli trvalo, než stát vytvořil systém podpory a pravidel, jenž by umožnil tuto vzácnou šelmu chránit a zároveň podpořil zemědělce, kteří nově musejí investovat do zabezpečení stád, nebo kterým dokonce vlk zadáví zvířata. Dnes už jsou pravidla nastavena jasně, i když stále mají své mouchy.

Vedle pochopitelné nejistoty chovatelů a snahy najít funkční řešení dorazily záhy také „protivlčí nálady“. Rozhodně ne nálady celospolečenské, ale odpor vůči vracející se šelmě převládal v určitých skupinách, kterým se více či méně dařilo tento postoj předávat dál.

V Beskydech za těmito náladami stáli hlavně někteří myslivci, vedoucí proti vlkům pytláckou gerilovou válku. Vlk je zkrátka škodná v revíru, ekosystém neekosystém. Kvůli ilegálnímu lovu trvalo celých dvacet let, než se zde v roce 2016 první vlčí smečka uchytila stabilně.

Největšímu odporu ale zřejmě čelí vlk na Broumovsku. Ten tu, slovy novinových titulků, „týrá hospodářská zvířata“ a „terorizuje místní obce“. Zapalují se tu vatry proti vlkům, píšou petice a podávají žaloby na stát, aby umožnil odstřel. V roce 2017 dokonce několik desítek agresivních odpůrců vlků vtrhlo v Polici nad Metují na ochranářské školení.

A právě zprávy z Broumovska tvoří významnou část mediálního obrazu soužití s vlkem. Při jejich sledování se může zdát, že konflikt je nevyhnutelný. Buď člověk, nebo vlk. Dá se ale místní situace zobecnit? Je broumovská situace normou, nebo výjimkou?

O problémech se nejsnáze píše. Je ale možné, že mimo pomyslný záběr kamery upřené na broumovské nesnáze se skrývá řada oblastí, kde je soužití vlků a lidí nekonfliktní? Pojďme se vypravit do další vlčí oblasti, na Kokořínsko, odkud o žádných vyhrocených konfliktech s vlkem slyšet není.

V lesích pod Bezdězem

Hrad Bezděz se tyčí vysoko nad chráněnou krajinnou oblastí Kokořínsko a nejde ho přehlédnout snad z žádného směru. Pod ním se rozpíná hustě zalesněná krajina, do které se vlk vrátil před necelými osmi lety. Podle informací CHKO se zde stabilně vyskytuje jedna vlčí smečka (čtyři až šest jedinců) a v posledních letech také jeden samostatný vlk.

K napadení ovcí či koz vlky tu čas od času dochází také. V roce 2020 bylo nahlášeno a správou chráněné krajinné oblasti potvrzeno šest napadení hospodářských zvířat vlkem. Zabito během nich bylo jedenáct chovaných zvířat. V loňském roce byl pak potvrzen jeden hlášený útok, při kterém vlk strhl jednu kozu. Kvůli přítomnosti vlka musejí chovatelé také svá zvířata důsledněji zabezpečit. Odpor vůči vlkům ale z Kokořínska moc slyšet není. Zkrátka nic nenasvědčuje tomu, že by se tu hrálo podle broumovského scénáře.

Zpravodajské titulky ale nemusejí vždy odrážet skutečnou situaci. Proto se vydávám přímo do regionu, abych se potkal s místními. Ze Mšena, malého města přímo na hranici chráněné krajinné oblasti, vyrazím malým regionálním autobusem hlouběji do oblasti.

„Slyšel jsem o těch pozorováních, je to spíš taková rarita,“ odpovídá mi asi třicetiletý muž se zarostlou tváří, jediný další cestující, když se ho na vlky ptám. „Ale mě se to nijak netýká, pro člověka nebezpeční nejsou, ne?“ dodává ještě, než se rozloučí a vystoupí v drobné vesnici Lobeč.