Vlk je přítel člověka. Máme právo ho střílet?
Mojmír VlašínV České republice by bez újmy pro lidi i ekosystémy mohlo žít asi tisíc vlků. Dnes jich je tu hrstka a i ta budí kontroverze. Za jakých okolností lze připustit odstřel problematických jedinců?
Kdybychom udělali anketu, které zvíře je u nás pokládáno za nejnebezpečnější, určitě by se na jednom z prvních míst objevil vlk. Svou fyzickou silou, skutečnými i vymyšlenými vlastnostmi je v lidských představách ztělesněným symbolem zla. Pravdou je, že v minulosti vlk aktivním lovem zabíjel velké druhy býložravců, jako je zubr nebo los, a v současnosti loví srnce, jeleny, divoká prasat, z domácích zvířat například ovce. Tato zdatnost, schopnost lovit ve smečce, vynikající taktika a strategie lovu vzbuzovala v lidech mimořádný respekt a zároveň i velký strach.
Vlk však je nejen zvíře s vysokou inteligenci, ale i se schopností bohatých citů a sociálních kontaktů. Vlci mají právo na život stejně jako lidé a na světě je pro ně místa dost. V minulosti člověk vlka pokládal za vážného potravního konkurenta. Proto snad lidé uvěřili každé vymyšlené a přehnané historce o vlcích, které zůstávaly v povědomí jako ničím nevyvratitelná pravda. Tyto „memy“, jak označujeme kulturní obdobu genu, se vštěpovaly celým generacím pomocí pohádek pro děti, ale i literatury pro dospělé.
Ve svém původním areálu, zahrnujícím velkou část Asie, Evropy i Severní Ameriky, tvoří vlk přes třicet zeměpisných ras, a to podle toho, zda žije v polární oblasti, stepích, tundrách nebo v rákosinách velkých říčních delt. Dnes zjišťujeme nejen rapidní pokles jeho stavů, ale i vymizení v celých oblastech.