Základní rámec budoucí podoby Společné zemědělské politiky (SZP) 2021-2027 představila Evropská komise už v červnu roku 2018. Mezi definovanými deseti strategickými cíli byly hned tři s jasnou vazbou na ochranu přírody a biodiverzity.

Jde o specifický cíl 4 zaměřený na zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, cíl 5, kterým je podpora udržitelného rozvoje a účinné hospodaření s přírodními zdroji, jako je voda, půda a ovzduší, včetně snížení chemické závislosti, a především cíl 6 s ambicí zastavit a obrátit trend úbytku biologické rozmanitosti, zlepšit ekosystémové služby a zachovat přírodní stanoviště a krajinu.

V České republice se na podkladech pro potřebný tzv. Strategický plán, který shrnuje základní principy a strukturu zemědělských dotací, začalo pracovat prakticky okamžitě. Proto nikdo nečekal, že ještě v lednu 2022 nebude rozhodnuto o jeho finální podobě. Situace je přitom ještě více nejasná, než byla v prosinci 2021.

Ten hlavní důvod, proč tomu tak je, je totiž ryze politický — hnutí ANO Andreje Babiše vystřídala koaliční vláda Spolu a Pirátů s hnutím STAN, tedy zástupců politických stran, které se v předvolebním boji zřetelně vymezovaly proti Andrejovi Babišovi a jeho Agrofertu. V resortu zemědělství tak ministra Tomana z ČSSD, bývalého prezidenta Agrární komory, vystřídal Zdeněk Nekula z KDU-ČSL s ambicí podpořit více malé a střední farmáře.

Vládní koalice se navíc ve svých volebních programech a vládním prohlášení daleko více hlásila k Zelené dohodě, kterou Evropská komise (EK) představila v prosinci 2019. Jde o ambiciózní, ale s výhledem na budoucí roky nutný plán, jak změnit mimo jiné i zemědělské hospodaření a ostatní složky průmyslu, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální a negativní dopady změny klimatu na přírodní zdroje včetně navázané biodiverzity byly pro Evropskou unii co nejmenší.

Česká biodiverzita

Dlouhodobý vývoj biodiverzity zemědělské krajiny v ČR je bohužel negativní. Vedle dílčích zpráv o úbytku některých skupin živočichů přináší nejkomplexnější obrázek ptáci. A data z Jednotného programu sčítání ptáků, který vznikl už v roce 1982, jsou neúprosná — od našeho vstupu do Evropské unie v roce 2004 se k dnešnímu datu početnost ptáků zemědělské krajiny snížila o celou třetinu, a to navzdory obrovským prostředkům, které na ochranu přírody začaly v rámci SZP proudit.

Jen pro představu — v období 2014-2020 bylo v ČR v rámci SZP alokováno zhruba 11,2 miliardy korun. Jak je tedy možné, že se to dosud na biodiverzitě pozitivně neprojevilo?

Na orné půdě se totiž skutečně přínosná opatření realizovala jen na ploše cca 15 000 ha (součet plochy úhorů v rámci Ozelenění a agroenvironmentálně-klimatických opatření II. pilíře Biopásy a Ochrana čejky chocholaté), což představuje cca 0,5 % plochy obhospodařované orné půdy. Na úrovni celé republiky je proto efekt biopásů a dalších biodiverzitně zacílených opatření marginální, a navíc jej zcela přebíjí rostoucí intenzifikace a mechanizace zemědělské výroby, snižující se plocha vnějších krajinných prvků, kam patří zejména travnaté okraje polí, ale i projevy klimatické změny.

To by se však nyní mělo změnit. Jak významná tato změna bude, ale zatím zůstává s otazníkem. V průběhu prvních měsíců roku 2022 se totiž ještě bude vyjednávat nastavení jednoho z klíčových nástrojů. Jedná se o tzv. ekoschémata, která jsou novým prvkem SZP a v I. pilíři nahrazují starší opatření nazvané „ozelenění“ („greening“).

Cílem „ozelenění“ bylo mimo jiné zlepšit stav přírodních zdrojů a podpořit druhovou diverzitu. Jak se ale prokázalo už v roce 2017, toto opatření bylo neefektivní — i proto, že do krajiny přineslo jen minimum prvků skutečně přínosných pro biodiverzitu.

Proto v novém návrhu EK dva ze tří požadavků zavedených v rámci dobrovolně volitelného ozelenění přenesla přímo do povinností (plošná ochrana trvalých travních porostů a vymezení určitého podílu tzv. ploch v ekologickém zájmu). Poslední požadavek a sice minimální počet pěstovaných plodin se nyní může po zemědělcích požadovat přímo v rámci ekoschémat.

Podíváme-li se na změnu detailněji, jde z pohledu biodiverzity o jednoznačně pozitivní krok. V rámci dřívějšího ozelenění museli zemědělci pro „ekologický zájem“ vymezit 5 % pozemků. Kromě čistě neprodukčních ploch typu krajinný prvek nebo úhor se mohli zemědělci rozhodnout tento požadavek naplnit i produkčními variantami jako např. poli s plodinami vázajícími dusík (vojtěška).

A právě této produkční varianty využívali zemědělci napříč EU (s výjimkou Irska) z více než 90 %. Není tak divu, že ozelenění nebylo z hlediska biodiverzity efektivní.

Nově budou muset zemědělci povinně vyčlenit 7 %, přičemž minimálně 3 % musí tvořit skutečně neproduktivní plochy (krajinné prvky, ochranná pásma a úhory). Problematické však je, že veškeré vnější krajinné prvky — tedy ty, které přímo nezasahují do polí — zůstanou dál mimo hru, což je z pohledu biodiverzity a fungování krajiny jednoznačně špatně. Stávající podmínky zemědělských dotací tak budou dále nepřímo motivovat zemědělce, aby obhospodařovaná plocha byla co největší, a to zejména na úkor stávajících vnějších prvků.

Nejistá ekoschémata

Velkým otazníkem pak zůstává, jaká bude finální podoba ekoschémat. Stávající tzv. celofaremní titul totiž z pohledu biodiverzity nepřináší významnější požadavky — hlavní důraz klade na optimální podíl organické hmoty a zachovává minimální požadavky na diverzifikaci plodin dle „ozelenění“. Jeho součástí sice je i postupný až 2% nárůst neproduktivních ploch, akceptovány by ale měly být i produktivní varianty, které by ve většině případů vznikaly i bez tohoto požadavku.

Ministerstvo zemědělství nyní přislíbilo vznik pracovní skupiny, která by měla vytvořit ambicióznější nadstavbu, ale zda k tomu skutečně dojde a jaká bude její podoba, je zatím nejisté. Ekoschémata každopádně mají potenciál přinést do krajiny potřebné změny v takovém měřítku, jež by pro živou přírodu přineslo viditelný efekt.

Různě může být realizováno i naznačované nové ekoschéma na podporu precizního zemědělství. Samotné snížení chemické zátěže a degradace půdy utužením podorničí efektivnějším využíváním chemických přípravků a samotných strojů, o němž se mluví, je určitě bonusem minimálně pro půdní život, existují ovšem i zajímavější alternativy s daleko větším efektem pro biodiverzitu. Jsou jimi vytváření různě širokých neproduktivních pásů osetých např. směsí kvetoucích rostlin nebo cílený ochranářský management okrajových ploch, kam se nevyplatí zajíždět s technikou.

Kromě stále vyšších nároků na požadavky I. pilíře je tu ale také Program rozvoje venkova (PRV), který je na opatření přínosná pro přírodu nejvíce zacílený dlouhodobě. Jedná se především o agroenvironmentálně-klimatická opatření (AEKO). U AEKO podporujících biodiverzitu na orné půdě nyní došlo k rozšíření nabídky o kombinované biopásy, které by měly pomoct např. koroptvi polní, a o opatření nazvané Druhové bohaté pokrytí orné půdy, které je vlastně alternativou zeleného úhoru.

Současně se navýšily i finanční alokace na dílčí varianty tohoto AEKO. Celková výměra opatření na podporu biodiverzity na orné půdě měla podle říjnové verze Strategického plánu v roce 2027 dosáhnout až na 108 800 ha, z toho nejvíce u opatření Druhové bohaté pokrytí orné půdy. Nicméně přesunem opatření na základní údržbu travních porostů z ekoschémat v I. pilíři mezi AEKO v PRV, který se dohodl na jednání zemědělských expertů vládní koalice, dojde k významnému krácení prostředků napříč PRV, což se nejspíš dotkne i opatření na podporu biodiverzity.

I tak by ale oproti současnému stavu mělo dojít ke značnému nárůstu ploch zařazených do biodiverzitních opatření na orné půdě. To by se mělo jednoznačně promítnout i do posílení populací druhů vázaných na ornou půdu. Bohužel ochrana celé řady typických druhů zemědělské krajiny, které často potřebují zacílený komplexní přístup hospodaření, stále není dostatečná. Jako příklad je možné uvést sýčka obecného, dropa velkého nebo hrdličku divokou. Pro mnohé z těchto druhů už v některých zemích EU různě nastavená AEKO fungují, ale u nás zatím chybí.

Mysleme na louky

Na travních porostech se do značné míry zachovala podpora podobného charakteru, jako tomu bylo dosud. Opět zůstávají nedořešené detaily spojené s přesunem opatření na základní údržbu luk, jako je třeba povinnost v chráněných územích na vzácných stanovištích čerpat více zacílený nadstavbový dotační titul. Jedná se předně o lokality, na kterých je žádoucí upravit způsob údržby, aby se zohlednil výskyt rostlinných nebo živočišných druhů se specifickými požadavky.

Typickým příkladem je výskyt ptačího druhu chřástala polního, který hnízdí v době obvyklé sklizně trávy, a při seči tak dochází k likvidaci snůšek včetně mláďat. Proto je podmínkou cíleného AEKO na jeho ochranu posun termínu první seče až na srpen, což mu zajistí bezpečné hnízdění. Pokud by tato povinnost byla rozšířená i do volné krajiny, určitě by to bylo pro druhovou rozmanitost přínosem.

Pozitivní dopad nejen pro bezobratlé by také mělo mít snížení výměry travních porostů, od které budou muset zemědělci ponechávat neposečené plochy, z 12 na 10 ha, i když optimálně by tato plocha mohla být i významně menší — podle výzkumu entomologů má smysl ponechat nesklizené úseky už od jednoho hektaru.

Jednoznačně pozitivně lze také hodnotit snahu MZe o posílení ekologického zemědělství (EZ) s důrazem na ornou půdu, a to postupně až na 25 % v roce 2030. Studií o větší druhové pestrosti na ekologických farmách je celá řada, ale samozřejmě vždy záleží na celkovém přístupu k hospodaření a krajině. Tedy i pestrá konvenční farma může být v konečném důsledku pro hmyz, ptáky a další organismy atraktivnější než masivně strojově obhospodařovaná ekologická.

Součástí PRV je také nové opatření nazvané agrolesnictví, které má rovněž kromě zlepšení adaptace krajiny na změnu klimatu potenciál podpořit některé organismy otevřené zemědělské krajiny. Nicméně s alokací 900 ha se opět nedá čekat významnější efekt na národní úrovni.

Zajímavá stanoviště mohou vznikat také při pozemkových úpravách, ale opět zůstává otázkou, kolik prostředků pro pozemkové úpravy zbyde. Podle prvních informací by mělo v reakci na přesun základního titulu na travních porostech dojít na krácení zhruba o 90 z původních 200 miliónů.

Nutnost poradenství

Samotná podoba realizačních opatření ovšem nezaručuje, nakolik se budou využívat, a hlavně realizovat s maximálním efektem. K tomu může přispět i podpora poradenství. Zde by bylo určitě přínosné rozšíření konceptu faremního poradenství ze zvláště chráněných ploch i do volné krajiny. Je však zřejmé, že některé kroky je vhodné naplánovat postupně až po ověření toho, že budou v praxi skutečně využívány a budou také mít výsledky.

Nový Strategický plán je zkrátka příslibem, a nikoli garancí toho, že se stav biodiverzity vázané na zemědělskou půdu zlepší. A stejné je to i s celkovou kondicí zemědělské krajiny. Zatím se i navzdory stále přísnějším podmínkám pro získání zemědělských dotací nedaří dosáhnout na takovou úroveň, aby se plně rozvinula schopnost krajiny adaptovat se na klimatickou změnu a hospodařilo se s přírodními zdroji optimálně.

I přes dílčí pokrok, jako např. návrh nové koaliční vlády snížit maximální výměru jedné plodiny na silně erozně ohrožených půdách na 10 ha, zůstává celá řada problémů řešená nedostatečně. Mantinely nastavené Strategickým plánem jsou ale do velké míry jen vodítkem, skutečně rozhodující pro fungování krajiny je osobní přístup každého hospodáře.

Už dnes, za stávajících podmínek, je možné dělat skoro až zázraky, jak to mimo jiné dokládají i ocenění sedláci v programu Pestrá krajina Asociace soukromého zemědělství ČR. Kde je totiž vůle, najde se i cesta.