Základní rámec budoucí podoby Společné zemědělské politiky (SZP) 2021-2027 představila Evropská komise už v červnu roku 2018. Mezi definovanými deseti strategickými cíli byly hned tři s jasnou vazbou na ochranu přírody a biodiverzity.

Jde o specifický cíl 4 zaměřený na zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, cíl 5, kterým je podpora udržitelného rozvoje a účinné hospodaření s přírodními zdroji, jako je voda, půda a ovzduší, včetně snížení chemické závislosti, a především cíl 6 s ambicí zastavit a obrátit trend úbytku biologické rozmanitosti, zlepšit ekosystémové služby a zachovat přírodní stanoviště a krajinu.

V České republice se na podkladech pro potřebný tzv. Strategický plán, který shrnuje základní principy a strukturu zemědělských dotací, začalo pracovat prakticky okamžitě. Proto nikdo nečekal, že ještě v lednu 2022 nebude rozhodnuto o jeho finální podobě. Situace je přitom ještě více nejasná, než byla v prosinci 2021.

Ten hlavní důvod, proč tomu tak je, je totiž ryze politický — hnutí ANO Andreje Babiše vystřídala koaliční vláda Spolu a Pirátů s hnutím STAN, tedy zástupců politických stran, které se v předvolebním boji zřetelně vymezovaly proti Andrejovi Babišovi a jeho Agrofertu. V resortu zemědělství tak ministra Tomana z ČSSD, bývalého prezidenta Agrární komory, vystřídal Zdeněk Nekula z KDU-ČSL s ambicí podpořit více malé a střední farmáře.

Vládní koalice se navíc ve svých volebních programech a vládním prohlášení daleko více hlásila k Zelené dohodě, kterou Evropská komise (EK) představila v prosinci 2019. Jde o ambiciózní, ale s výhledem na budoucí roky nutný plán, jak změnit mimo jiné i zemědělské hospodaření a ostatní složky průmyslu, aby Evropa byla v roce 2050 klimaticky neutrální a negativní dopady změny klimatu na přírodní zdroje včetně navázané biodiverzity byly pro Evropskou unii co nejmenší.

Česká biodiverzita

Dlouhodobý vývoj biodiverzity zemědělské krajiny v ČR je bohužel negativní. Vedle dílčích zpráv o úbytku některých skupin živočichů přináší nejkomplexnější obrázek ptáci. A data z Jednotného programu sčítání ptáků, který vznikl už v roce 1982, jsou neúprosná — od našeho vstupu do Evropské unie v roce 2004 se k dnešnímu datu početnost ptáků zemědělské krajiny snížila o celou třetinu, a to navzdory obrovským prostředkům, které na ochranu přírody začaly v rámci SZP proudit.

Jen pro představu — v období 2014-2020 bylo v ČR v rámci SZP alokováno zhruba 11,2 miliardy korun. Jak je tedy možné, že se to dosud na biodiverzitě pozitivně neprojevilo?

Na orné půdě se totiž skutečně přínosná opatření realizovala jen na ploše cca 15 000 ha (součet plochy úhorů v rámci Ozelenění a agroenvironmentálně-klimatických opatření II. pilíře Biopásy a Ochrana čejky chocholaté), což představuje cca 0,5 % plochy obhospodařované orné půdy. Na úrovni celé republiky je proto efekt biopásů a dalších biodiverzitně zacílených opatření marginální, a navíc jej zcela přebíjí rostoucí intenzifikace a mechanizace zemědělské výroby, snižující se plocha vnějších krajinných prvků, kam patří zejména travnaté okraje polí, ale i projevy klimatické změny.