Lesnictví je obor, ve kterém si na výsledky své práce musíte počkat dlouhé roky, někdy i desítky let. Stejnou trpělivost a vytrvalost ukazuje opavský lesnický podnikatel Jindřich Grosser ve snaze vybudovat soukromou a veřejnosti nepřístupnou oboru Jelenice v jednom z nejkrásnějších míst údolí řeky Moravice. Klid na komerční lov zvěře mu nyní překazil Ústavní soud, který rozhodl, že obora Jelenice musí zůstat veřejnosti přístupná. Na jak dlouho?

Téměř každý aktivista si dokáže vzpomenout, co bylo tím zásadním okamžikem v jeho životě, po kterém se začal o svět kolem sebe aktivně zajímat. Případ obory Jelenice je takovou situací pro mne. Údolí řeky Moravice je krajina mého dětství, oblast Weishuhnova splavu a přilehlého vodního kanálu do žimrovických papíren jako unikátní technické památky byly nejednou cílem našich výletů na střední škole.

Když na podzim roku 2000 začal růst v lokalitě plot, který předznamenal vznik obory, spolu s přáteli jsme zorganizovali petici a snažili se znepřístupnění oblíbených míst zastavit. Tehdejší snaha o zastavení výstavby plotu byla ale marná.

Téměř 300 hektarů lesů a luk na pravém břehu řeky Moravice se stalo součástí obory, jejímž hlavním účelem je komerční lov zvěře. Provozovatel obory, společnost Opavská lesní a.s., sice na začátku slibovala zachování volného průchodu oborou, to se ale v průběhu let změnilo. Co se nezměnilo, je nezlomná snaha této společnosti mít oboru jen pro sebe.

Historie obory v této lokalitě spadá do první poloviny 19. století, kdy ji zde zřídil majitel panství Hradec nad Moravicí, kníže Lichnovský. K historickým tradicím se současná obora ve své propagaci odkazuje, nicméně tato původní obora byla pro nerentabilitu zrušena ještě před koncem 19. století.

Oblast pak prodělala rozvoj spíše průmyslový. Průmyslník Carl Weisshuhn zde v roce 1890 postavil umělý vodní kanál, který přiváděl vodu do tři kilometry vzdálené papírny v Žimrovicích. Jeho využití pro plavbu dřeva do papíren skončilo v 60. letech dvacátého století, jako unikátní turistický cíl ale přetrval dodnes.