Losí odysea

Hana Nováková

Reakce odborníků i široké veřejnosti na losa putujícího moravskou krajinou překvapila mírou empatie vůči divokému zvířeti. Roste naše senzitivita vůči mimolidské přírodě?

Ačkoliv jde po zubrovi o druhé největší evropské savce, losí duše je překvapivě křehká. Foto WmC

Ludgeřovice, Ostrava, Opava, Lukov, Děhylov, Čavisov, Bítov u Bílovce, Nový Jičín, Zlín. To jsou jen některá zastavení samce losa evropského, který už déle než měsíc prochází naší krajinou a budí pozornost, kdekoliv se objeví. Možná ještě pozoruhodnější než jeho putování Moravou jsou ale reakce, které vyvolává u laické i odborné veřejnosti. Jako by se naše senzitivita vůči volně žijícím zvířatům proměnila. A to výrazně v losí prospěch.

Losi se do Československa začali spontánně vracet z Polska, po pěti stech letech od vyhubení. V roce 1957 byl v Polabí spatřen a velmi záhy zastřelen první z nich. Během sedmdesátých let se u nás začali dokonce rozmnožovat. Jejich celková populace se na počátku devadesátých let odhadovala až na padesát jedinců a po stržení železné opony na stabilních patnáct až dvacet jedinců.

Už od příchodu onoho legendárního prvního vytvořili za několik dekád svého spolubytí s lidmi statistiku smutných konců buďto zastřelením, anebo — častěji — fatálním střetem s autem či vlakem.

Zdá se až absurdní, že při náhodných letmých setkáních si je mnoho lidí pletlo s koněm, krávou nebo jelenem. Češi zkrátka odvykli, že losi do naší přírody patřili kdysi úplně stejně jako třeba do té skandinávské.

Bod zlomu nastal v červnu 2016, kdy u brněnského úseku dálnice D1 měla být odchycena losice s odrostlým mládětem a převezena do Pošumaví, protože tam se českým losům přece „daří nejlépe“. Zásah s vrtulníkem, hasiči, tuctem různých policistů a veterinářem jedoucím na koni s uspávací puškou, to vše s podkresem westernové hudby v hlavních zprávách na Nově byl příběh, který, jak se později ukázalo, poznamenal půlku republiky.

Ačkoliv jde po zubrovi o druhé největší evropské savce, losí duše je překvapivě křehká. Obě dvě zvířata zahynula při zákroku hrůzou. Z narkózy už se neprobudila.

Aktéři zásahu, vedeného — bez ironie — s nejlepšími úmysly, byli upřímně zarmoucení výsledkem. Dostali nicméně svou životní lekci o limitech vědeckého pozitivismu i podobách veřejného pořádku. Jako tehdejší mluvčí brněnské policie v nepublikovaném rozhovoru k tématu situaci shrnul slovy: „Holt si musíme vybrat, jestli chceme auta a pokrok, anebo přírodu a zvířata.“

×