Právem vyhuben

Jakub Patočka

Nejhorší pasáží posledního z nekonečné řady malmotů Miloše Zemana není to, co řekl o novinářích, ani záměna Madagaskaru s Mauritiem. Co je to za člověka, který je schopen o nějakém druhu říct, že byl „právem vyhuben“?

Od momentu, kdy jsem si ve středu večer přečetl poslední z nekonečné řady malmotů Miloše Zemana, jejž mí spoluobčané pokládali za možné zvolit svým prezidentem, má mysl neustále těká k jedné hrozné pasáži. Ne, netrápí mě další volání po zániku dnes tak těžce zkoušené novinářské profese, bez níž by demokracie nebyla možná.

S tím se dobře vypořádal kolega Břešťan a můžeme vzít za vděk aspoň tím, že tentokrát se Zemanovo ostudné blábolení obešlo bez samopalu. My novináři se s Milošem Zemanem nakonec dokážeme popasovat dobře sami.

A už vůbec mě nepohoršila záměna ostrova Mauritius s Madagaskarem, pro Zemanovu práci s fakty tak příznačná. Nemůžu se ale zbavit bolestného přemítání nad tím, jak může někdo o celém zvířecím druhu říct, že byl „právem vyhuben“. Právem vyhuben? Jakým právem? Co je to za člověka, který může něco takového říct? Vždyť žádný pták dodo nikdy nikomu nic zlého neudělal.

Od kdy víme, že druh může být vyhuben?

Dronte mauricijský je dnes jedním z nejznámějších vyhynulých druhů. V češtině má hned tři zaužívaná jména: vedle již zmíněného se mu říká také „pták dodo“, čemuž zhruba odpovídá ono původní latinské i české zoologické jméno „blboun nejapný“.

Dronteho pro evropskou civilizaci objevili v roce 1598 portugalští námořníci, kteří přistáli u ostrova Mauritius — Madagaskar je ten větší ostrov od něj „vlevo dole“. Vzhledem k tomu, že dronte na tehdy liduprázdném ostrově neměl žádných přirozených nepřátel, choval se nebojácně. Neznal lidi a nevěděl, že se k němu budou chovat jako k živoucí masové konzervě. Právě jeho bezelstnost námořníci zaměnili za přitroublost — tak přišel ke svému jménu „dodo“ neboli blboun.

Dodo na dobové rytině. Repro DR 

V rozporu s dlouho tradovaným přesvědčením ale během následujících desetiletí dronteho nevybili lidé. Mauritius byl tehdy porostlý hustým pralesem, který skýtal ptákům hojnost přirozených úkrytů. Nové výzkumy odpadních jam prvních osad ukazují, že na jídelníčku prvních lidských obyvatel ostrova se dronte prakticky nepodílel.

×
Diskuse
JN
September 1, 2018 v 20.40
Teď jste mi v tom udělal trochu zmatek, pane Patočko.
Já si totiž vždycky myslel, že progresivní levice by vyhubení blbounů (kteří se vyznačují hlavně nelevicovými názory) také uvítala.

DR: "... šovinisté rozhodně neumírají po stovkách, jako uprchlíci (...) My v takovém světě žít nechceme, a proto říkáme: mrtvý šovinisté jsou dobří šovinisté."
MP
September 2, 2018 v 17.04
Jiřímu Nushartovi
JIstě, mrtvý šovinista, dobrý šovinista. Zatímco živý šovinista je osoba, ke které přes její zoufalou neohroženou idiocii musíme projevovat lidskou lásku a snažit se ji odvrátit od jejího arogantního bludu. S vědomí marnosti.

Jinak vím, je to složité:

a) Blboun nejapný byl živočisný druh.

b) Šovinista může být sice jak nejapný, tak blboun, nicméně stále zůstává exemplářem druhu Homo sapiens sapiens.

Chápu, že b) působí často neuvěřitelě a uznat to vyžaduje nejen intellektuální zběhlost, ale také morální sílu.
JN
September 2, 2018 v 17.44
Jenže, pane Profante, ti "dobří šovinisté jsou (podle všeho) mrtvý natvrdo"!
Takže je zde zcela legitimní otázka, zda skutečně chceme žít ve světě, kde šovinisté neumírají po stovkách.

To musí být přece úplně hrozné žít v takovémto světě. Nešlo by s tím něco dělat?

HZ
Znáte povídku Vyhubení praktikantů špeditérské firmy Kobkán?
Mezi nimi maximálně dva nebo tři šovinisti, pane Nusharte. Strašný svět.
JN
September 3, 2018 v 0.05
Dva nebo tři vyhubení šovinisté - to sice není nijak potěšitelné číslo,
ale na celou věc lze pohlížet i z té lepší stránky: Mezi vyhubenými praktikanty firmy Kobkán tvoří dobří šovinisté na konci povídky plných čtyřicet nebo dokonce šedesát procent!