Odvahou zastat se uprchlíků se měří naše lidskost

Jonáš Červinka

Apel Tomáše Halíka má mimořádnou cenu v tom, že otřásl s unavenou českou veřejnou debatou a poskytl nám příležitost pohnout se z bludného kruhu falešného politického pragmatismu, který vede celou společnost na scestí.

Je léto, vzduch ve městech jakoby mrtvolně stál. Trpíme jím v práci, nebo naopak někde prožíváme chvíle odpočinku či zahálky. Slunce pomalu uspává naše smysly.

Právě do vrcholící letní sezóny pronikl text Tomáše Halíka Byl jsem uprchlíkem a neujali jste se mě jako závan svěžího větru. Je z něj patrné, že se v první řadě jedná o kázání. Jsem přesvědčen, že nejsem jediný, koho se svým textem dotkl a přivedl ho k hlubšímu zamyšlení. Považuji ho svým způsobem za zásadní.

Je důležitý z vícero hledisek. Tím, že je osobní, oslovuje nás samé a nutí nás se ptát po smyslu našeho postoje. Navíc artikuluje, dle mého, úzkostný pohled mnoha z nás na postoje naší politické reprezentace k možnosti participace českého státu na řešení uprchlické krize.

V neposlední řadě pak odkazuje k výrazné proměně politického diskurzu v posledních letech, který se udál právě pod tlakem problematiky uprchlictví. To se také, myslím, výrazně ukázalo při poslední prezidentské volbě, kdy se jakékoliv verbální zastání uprchlíků ze strany politiků stalo pod tlakem okolností prakticky politickým tabu.

Bylo tedy asi skutečně třeba, aby toto téma ze země zvednul člověk z duchovního světa, kněz, teolog, filozof, v jádru přitom v mnohém konzervativní, a my jsme si tak plně uvědomili, že se nás lidsky musí dotýkat to absolutní odmítnutí, vyslovené z úst premiéra naší země, pomoci komukoliv zasaženému uprchlickou krizí. Někteří političtí komentátoři občas vyzdvihují údajnou orientaci Andreje Babiše na Evropskou unii a Západ obecně.

Co pak ale říkají na jeho postoj v této otázce, který je jak projevem provincionalismu nejhrubšího ražení, tak hlavně důkazem absolutního politického alibismu? Nejde jen o politické body ve vztahu k voličské základně: mít totiž jen jediného uprchlíka zde, u nás (nehledě na fakt, že jsme jich přijali v minulosti tisíce), znamená také mít problematiku celého uprchlictví ze zemí třetího světa před očima. A to nás podvědomě konfrontuje s námi samými.

Rád bych se na tomto místě zmínil o osobě Tomáše Halíka. Jeho přednášky jsem při svém studiu na FF UK, jako mnozí jiní, navštěvoval. A společně s přednáškami jiného křesťansky orientovaného filozofa, kterým je Erazim Kohák, mě také v mnohém ovlivnily.

×