Politický projekt Andreje Babiše soustavně popisujeme jako nejvážnější ohrožení české demokracie od roku 1989. Nikoli ovšem jako úkaz, který podoben meteoru náhodně spadl z nebes, nýbrž jako předvídatelný — a v našich novinách dlouhodobě předvídaný — a de facto zákonitý důsledek politiky české pravice, která Babišově vzestupu předcházela. Právě chronické opomíjení tohoto aspektu současné situace je příčinou, proč dnes Babišova vláda získala ve Sněmovně důvěru a proč je odpor proti ustavování jeho režimu zatím fatálně neúčinný.

V první reakci na výsledek voleb vloni v říjnu jsme tvrdili, že „strategickým cílem demokratických stran musí být vyvolání předčasných voleb, v nichž by obnovily svou sněmovní převahu.“ Dosažení takového cíle nebylo nemožné i díky v českých poměrech vcelku fascinující zásadovosti pravicových stran a Pirátů.

↗

Taťána Malá a Robert Pelikán: dva typy Babišem použitých kouřových clon. Foto FB Andreje Babiše

Babišova neschopnost sestavit funkční vládu s důvěrou se zřejmě začínala zakusovat do jeho voličské přízně. A kdyby důvěru nedostal ani dnes, možnost předčasných voleb by se přiblížila.

Nejpříznivější možnost rozuzlení současné situace, přesně v duchu vývoje české politiky po listopadu, dnes nad ránem ale padla. Bohužel úplné selhání české levice, zejména ČSSD, i neobratnost opozice, jak sněmovní tak občanské, způsobují, že Babišovým hlavním protihráčem je dnes Zemanův Hrad, což je vzhledem k rozsáhlému průniku jejich horších zájmů, veskrze skličující zpráva. Demokratická opozice ovšem netahá za kratší konec jen v důsledku volebního výsledku, ale také vinou svých chyb.

1.Nejvážnějším problémem Andreje Babiše není jeho trestní stíhání

Během typicky neproduktivní a úmorné sněmovní debaty zaznívaly proti Babišově vládě dva základní argumenty: za prvé Babiš je trestně stíhaný kvůli dotačnímu podvodu, jímž financoval své opulentní sídlo Čapí hnízdo, za druhé jeho vládu podporují komunisté. K druhému argumentu více vzápětí.

Trestní stíhání kvůli Čapímu hnízdu je sice důležitým faktem, který by opravdu měl Babiše vyřazovat z veřejného života, ale není argumentem zdaleka nejpodstatnějším. Vzbuzuje se dojem, že nebýt trestního stíhání, byl by vstup do Babišovy vlády vlastně v pořádku. Tak to ale není ani v nejmenším.

Časopis Forbes vloni uvedl, že Babiš za čtyři roky ve vládě zbohatl o čtyřicet osm miliard, tedy o miliardu měsíčně. Jinak řečeno, jednu dotaci na Čapí hnízdo si de facto nosil domů každý pracovní den. Byl to důsledek kolosálního střetu zájmu, de facto institucionalizované korupce, kterou česká politická veřejnost nedokázala dostatečně důkladně popsat a odsoudit.

Problém je přitom systémový, nejedná se excesy, ale o princip. Jak jsme ukázali v reportážích a analýzách sebraných do knihy Žlutý baron, Babiš proměňuje klíčové segmenty veřejné správy v součást svého podnikání. Z institucí od České inspekce životního prostředí po Finanční správu dělá fakticky organizační jednotky Agrofertu. Není nejmenší důvod se domnívat, že to nyní nebude pokračovat v ještě masivnějším měřítku.

Z českého státu se stává Babišův zajatec. Faktické, organizační včlenění složek veřejné správy do Babišova holdingu je pravou podstatou povahy jeho vládnutí. Když tu před pár dny v rozhovoru přirovnal polský novinář Witold Szablowski Erdoganův režim k finanční mafii, vystihl velmi přesně tendenci, která se už v minulém období zřetelně projevovala u nás.

Nyní se vystupňuje. Nikoli Babišovo trestní stíhání, ale odmítnutí vlády „finanční mafie“ Agrofertu má být korunním důvodem pro nepřípustnost jakkoli se podílet na jeho vládě a také všech snah o její co nejrychlejší ukončení.

2.Antikomunismus je jedním z hlavních Babišových spojenců

Druhý zhusta zaznívající argument — a poslanci STAN si ho dokonce přinesli do Sněmovny na tričku — se vymezuje proti tomu, že Babišovu vládu budou podporovat komunisté. Je to argument, který vychází z naprostého nepochopení listopadové revoluce v roce 1989 a vývoje po ní.

Komunisté v listopadu 1989 dobrovolně — sametově — předali moc výměnou za to, že se budou moci nadále svobodně účastnit politické soutěže. Sebevědomí nové demokratické moci nesené Občanským fórem spočívalo v přesvědčení, že demokracie už provždy dokáže manifestovat své přednosti, takže komunisté se k moci už nikdy nedostanou, ba během jedné dvou generací vymřou.

To se ovšemže nestalo. Jednak vinou chyb polistopadové politiky a jednak vinou antikomunistů, kteří s Husákovými pohrobky zacházeli, jako by hrozilo, že obnoví jeho režim. Oni proti tomu nikdy příliš vehementně neprotestovali, nebylo by to pro ně vzhledem k různým folklorním sklonům kmene jejich pošetilých voličů výhodné.

V praxi se komunisté ale postupně na všech úrovních včleňovali do nových politických poměrů, včetně jejich odpudivého korupčně-klintelistického charakteru. Otevřeně řečeno, komunisté se v polistopadovém kapitalismu zabydleli, znormalizovali se.

Proto se dnes při jednáních s Babišem chovají vlastně úplně stejně, jako by se chovala ODS, kdyby ji nedej bože zase ovládl nějaký Klaus: prodávají svou podporu za prebendy. Jak jsme již před časem napsali, poslední tajemství komunistů totiž tkví v tom, že jsou ve všem podstatném stejní jako jiné strany polistopadového politického provozu.

Absurdní komičnost současných antikomunistických tirád podtrhuje fakt, že komunisté jsou kritizováni za podporu vlády Andreje Babiše, muže, který zosobňuje nejodpornější typ predátorského kapitalismu. Kdyby je viděl Karel Marx, neoblékal by si na protest tričko, ale hnal by ji s bičem v ruce jako Ježíš kupčíky z chrámu.