Vláda národní únavy
Filip OutrataNastupující vláda rozhodně nevzbuzuje žádné velké naděje. Převažuje spíše očekávání konce sociální demokracie, jak jsme ji znali dosud. Bude možné z všeobecné únavy vykřesat alespoň nějaké pozitivní úsilí?
Jak nazvat vládu, která dnes získá ve Sněmovně důvěru? Jako první se nabízí označení vláda národní únavy. Lidé byli unaveni politikou, volbami, nekonečnými hádanicemi, korupcí, stranami jako takovými. Proto vsadili na Babiše, který programově vystupuje proti tomu všemu, aspoň verbálně. Unaveni polistopadovými demokraty zprava doleva ve volbách vsadili na člověka, který si na demokrata opravdu nehraje.
Únava hrála roli i v případě sociální demokracie a jejího rozhodnutí vstoupit do vlády. Bezprostředně po výprasku v podzimních volbách byla v ČSSD zřejmě skutečná vůle odejít do opozice. Postupně ale mizela s tím, jak otřes z debaklu slábl a ve vedení strany naopak sílila vidina pozic a křesel. Nakonec, zmasírováni kampaní svého vedení včetně drahého barevného letáku do každé socdemákovy schránky, ale také obavami z neviditelnosti v opozici a představou, že už je nějaká vláda opravdu potřeba, členové ve většině vládu odkývli.
Hamáček a sociální demokracie nejsou ani Don Quijoti - to byl Sobotka, který statečně bojoval předem prohraný boj. Hamáček mu podtrhl židli a proto se dostal do čela sociální demokracie, protože vyhovuje Babišovi a Zemanovi. Sociální demokracie prohrála všechna jednání s Babišem - nechtěli trestně stíhaného premiéra, chtěli alespoň jeho odstoupení, když bude prvoinstančně odsouzen, chtěli odvolat Okamuru, včera se v Událostech dověděli, že už nemají ani prvního místopředsedu sněmovnu. To už nejsou ani užiteční idioti, ale jen idioti. Pokud v sociální demokracii někdo nezatáhne za záchrannou brzdu, tak ta strana se sama pohřbí, spíše se už sama pohřbila. Amen.