Politický systém v České republice prochází přerodem, tradiční strany s jasně definovaným programem nahrazují populistické strany, jejichž volební programy se odvíjejí od aktuální nálady obyvatelstva. Skutečným viníkem této skutečnosti jsou však právě tradiční strany, jako je ČSSD, které jsou prolezlé patolízaly, kmotry, lobisty a technology moci.

Členové, kteří vstoupí do těchto stran z ideových důvodů, nachází ve stranách zklamání a z politiky odchází, nebo jsou vyloučeni jako například Jakub Patočka, který byl vyloučen za svůj nesouhlasný názor s odsunem brněnského nádraží. Na důležité funkce se pak dostávají lidé bez vlastního myšlení a dostatečné odbornosti.

Jako příklad mohu uvést současnou vyprázdněnou kandidátku do města Brna, kde na předních pěti volitelných místech se nachází politici, od nichž jsem za celé působení v politice neslyšel jediný vlastní originální názor či myšlenku a voliči je prakticky neznají. Přitom ty samé politiky brněnská ČSSD nasazuje již několikáté volební období, nyní se slovy „teď je čas na tu starou gardu“.

Co považuji však za více alarmující, je posun názorových proudů v ČSSD. Strana a její členové se ve snaze zabránit dalšímu propadu preferencí snaží programově vměstnat mezi populistické hnutí ANO a komunistickou stranu a opouští liberálně levicové proevropské smýšlení.

Přitom právě sociální demokracie byla vždy internacionální a řídila evoluci společnosti v Evropě. Namísto toho se vnitřně podvolila uměle vyvolaným proti-imigrantským náladám, rostoucímu nacionalizmu a populistickým programovým prohlášením.

Za pro mne zlomový považuji výsledek referenda o vstupu do vlády s premiérem Andrejem Babišem, bývalým agentem StB a trestně stíhaným politikem. ČSSD zrazuje jak své předvolební sliby, kdy popírala možnost povolební spolupráce s hnutím ANO, tak i levicově demokratické ideje. Vláda s podporou Komunistické strany vedená trestně stíhaným miliardářem nás posune směrem k oligarchisticky vedeným státům typu Ukrajina.

Nejvyšší představitelé v čele s předsedou Janem Hamáčkem a Jiřím Zimolou jsou nevýrazní, bez vize a jasného politického názoru a úspěšně pokračují v sebevražedném tažení pod pět procent. Voliči neví, proč by měli ČSSD volit, a její členové neví, čím by je mohli oslovit. Každý rok opouští ČSSD více členů a tento rok nebude výjimkou.

↗

Vystupuji, protože se za ČSSD stydím. Foto Jakub Patočka, DR

Vstupoval jsem do sociální demokracie s přesvědčením, věřím v solidaritu, rovnoprávnost, demokracii, jednotnou a moderní Evropu, jež je schopna čelit světovým výzvám. Nyní si však nepřipadám jako člen sociální demokracie. Stydím se za její představitele, které jsem nevolil a nikdy bych je nezvolil, za její kandidáty, kteří jsou pro mne a mnoho dalších občanů nevolitelní a stydím se za členství v ČSSD, s jejímž programem se stále více rozcházím.