Předseda ČSSD Jan Hamáček minulý pátek oznámil, že se sociální demokraté ve vnitrostranickém referendu většinově vyslovili pro vstup strany do vlády s politickým hnutím ANO. Potvrdil také, že ČSSD i přes výhrady prezidenta Miloše Zemana nadále trvá na nominaci europoslance Miroslava Pocheho na post ministra zahraničních věcí.

Druhý den se vůči Pochemu coby šéfovi Černínského paláce společně vymezili designovaný premiér Andrej Babiš i předseda KSČM Vojtěch Filip. Sestavování nové vlády se znovu zkomplikovalo a současně se ukázalo, jak slabou pozici bude ČSSD v druhém Babišově kabinetu zastávat.

Ještě předtím než členové ČSSD přistoupili k hlasování o budoucím směřování strany, vymínili si znát kandidáty na jednotlivá ministerská křesla.

Hamáček vyšel poptávce svých spolustraníků vstříc a v polovině května oznámil, že ČSSD do druhé Babišovy vlády kromě něj samotného vyšle Petra Krčála, Antonína Staňka, Miroslava Tomana a právě Miroslava Pocheho. S vědomím těchto nominací se následně členská základna rozhodla pro obnovení vládní spolupráce s politickým hnutím ANO.

Uzavřená dohoda mezi ČSSD a politickým hnutím ANO navíc uváděla, že premiér by měl respektovat personální nominace sociálních demokratů do čela příslušných rezortů. Hamáček nad to říkal, že se s Babišem shodl, že si strany nebudou ministerské kandidáty vzájemně kádrovat.

Plané sliby

Designovaný premiér Babiš se přesto pouhý den po vyhlášení výsledků vnitrostranického referenda v rozhovoru pro Právo nechal slyšet, Pocheho na post ministra zahraničních věcí nenavrhne.

„Představy pana Pocheho o migraci jsou v zásadním rozporu s mými představami. Pokud naše vláda myslí vážně boj proti migraci a kvótám, tak nemůže být jejím členem člověk, který kvóty podporuje,“ prohlásil Babiš s odvoláním na dřívější prezidentovy výroky, který avizoval, že Pocheho hlavou české diplomacie nejmenuje.

Se svými výhradami vůči europoslanci záhy přispěchali i komunisté. Jejich předseda Filip řekl, že Poche nezaručuje nezávislou českou zahraniční politiku a že vládu, kde by byl ministrem zahraničních věcí, nehodlají tolerovat.

Ačkoli Babiš sám připustil, že jeho slova budou chápána jako podraz, hájil se tím, že zkrátka zakročit musel, jinak by menšinová vláda politického hnutí ANO a ČSSD nevznikla.

„Tak uvidíme, jestli jsou hlasy členů ČSSD víc, než zájem jednoho politika. Myslím, že bychom teď všichni ocenili, kdyby se pan Poche zachoval státotvorně a na té funkci nelpěl,“ napsal Babiš a dodal, že s nesouhlasem prezidenta není s to s Pocheho nominací nic dělat.

Babišova slova, že pro Zemanovo odmítavé stanovisko nemůže Pocheho navrhnout do čela rezortu zahraničních věcí, jsou samozřejmě zavádějící. Za vládu je totiž odpovědný její předseda, nikoliv prezident. Česká Ústava v tomto ohledu mluví zcela jasně: Prezident jmenuje na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev.

Zeman nemá možnost některého z nominantů na ministerské křeslo odmítnout a Babiš to nepochybně ví. Kdyby Babiš chtěl, aby se Poche ministrem stal, prosadil by si ho stejně, jako si posledně Bohuslav Sobotka prosadil Jiřího Dienstbiera a Lubomíra Zaorálka, ač i k nim měl Zeman výhrady.

Zbytečná varování

Před samotným vznikem vlády se tak ukázalo to, před čím mnozí členové ČSSD dlouhodobě varovali.

„Nejen, že u Babiše neplatí podání ruky, neplatí pro něj ani jím podepsaná koaliční smlouva. Opakovaně jsem na koaliční radě od něj slyšel, že koaliční smlouvu ani nečetl. Vždy, když se ji zdráhal plnit,“ upozorňoval bývalý ministr Sobotkovy vlády, senátor Jiří Dienstbier. A k obezřetnosti vybízel i předseda Senátu Milan Štěch nebo další ze členů Sobotkova kabinetu, poslanec Lubomír Zaorálek.

Současně je ze sporu kolem Pocheho nominace zřejmé, jak slabá bude pozice ČSSD v druhé Babišově vládě.

Přestože zastánci vládního angažmá opakovaně tvrdili, že jedině z ministerských křesel může strana prosazovat vlastní program a znovu získat ztracenou důvěru voličů, ukazuje se, že narazí-li sociální demokraté na odpor komunistů, anonistů, nebo prezidenta, nebudou mít dostatek sil, aby své zájmy prosadili. A to ani tehdy, kdyby nalezli oporu v programovém prohlášení a sjednaných principech koaliční spolupráce.

Co naplat, že Babišovy výzva, aby se Poche státnicky vzdal funkce, a umožnil tak vznik vlády, působí minimálně nedůvěryhodně. Když je to právě on sám, který nehodlá přenechat post premiéra někomu jinému, aby odblokoval již osm měsíců trvající krizi vládnutí. Ale ČSSD a ani žádná jiná strana není schopna přerámovat společenskou debatu.

Sociálním demokratům dnes zbývají dvě možnosti. Buď se podvolí tlaku Zemana, Babiše a Filipa a najdou jiného adepta pro řízení Černínského paláce, nebo navzdory výsledkům vnitrostranického referenda jednání s politickým hnutím ANO podruhé ukončí a vydají se do opozice.

Obě rozhodnutí ČSSD jistě poškodí. Budou-li sociální demokraté pokračovat v jednání o vládě, vzbudí dojem oportunistů, kterým nejde o nic jiného než o pár teplých míst. Odeberou-li se do opozice, sklidí posměch od všech těch, kteří je před Babišem varovali.