Vážení přátelé,

Před pár dny jsem se rozhodl vystoupit z ČSSD. Nyní, po oznámení výsledků vnitřního referenda v ČSSD, posílám své vystoupení oficiálně na adresu strany. Zároveň zakládám web a iniciativu Moderní levice. Nevidím totiž na politické scéně v České republice levicovou stranu, která by kromě svého levicového programu také jasně a nekompromisně stála za hodnotami moderní liberální demokracie.

Uvítám proto každého, s kým se shodneme na základním desateru (zveřejněném na www.modernilevice.cz), a kdo se bude chtít podílet na vzniku širší skupiny prosazující levicovou politiku bez spolupráce s oligarchy a populisty. Ať už půjde o sociální demokraty, pro něž je vláda s Babišem poslední kapkou jako pro mě a rozhodli se odejít, nebo třeba o nestraníky, kterým bude tento levicový demokratický projekt sympatický.

V sociální demokracii po odchodu Bohuslava Sobotky bohužel převládly síly ochotné ke kompromisům i v těch základních demokratických principech. I když zhruba polovina členů je z této situace velmi nešťastná, na rozdíl od kariéristů ve straně se zatím nedokázala prosadit.

V ČSSD je řada osobností, kterých si lze vážit, pro mě je to například předseda senátu Milan Štěch, senátor Jiří Dienstbier, hejtman Josef Bernard nebo třeba starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, je tu ale i řada velmi čestných řadových členů. V opozici k nim však stojí nekritičtí příznivci Miloše Zemana, ba i Andreje Babiše, kariéristé ochotní uhnout kdykoliv a kamkoliv, ochotní pokleknout před každým, kdo jim nabídne funkci. Osobně jsem doufal, že jich je ve straně méně, než se mi nyní zdá.

Je na místě otázka, zda má takto rozpolcená strana vůbec smysl. Chápu ty, kdo se dál snaží a věří, že má, pro mě už ale ne. Jakkoli se většina členů shodne na obvyklých postulátech levicové politiky, jako je bezplatné školství a zdravotnictví, důstojné důchody a podpora mladých rodin, v jádrových věcech, to jest v obraně zcela nezbytných demokratických hodnot, lze podle mého soudu rozdělit stranu na zhruba dva naprosto odlišné tábory, tábor idealistů a tábor populistů a obdivovatelů našeho duševně chátrajícího prezidenta.

Vztah k Miloši Zemanovi

Nemohu se smířit s členstvím ve straně, která bude pochlebovat extremistickému a duševně vyšinutému prezidentovi jen proto, že od něj momentálně potřebuje podporu. Tohle chápu u oligarchy a populisty Babiše, ne u moderního levicového politika. Považuji to dokonce za velmi nebezpečné. Miloš Zeman je nejhorším prezidentem české polistopadové historie, což jsem po Václavu Klausovi původně považoval za nemožné. Je třeba stále opakovat, že je v současnosti vůdcem českého extremismu.

Komunisty a SPD označuje za demokratické strany a s chutí navštěvuje jejich stranické konference, čínskou diktaturu nám představuje jako vzor toho, jak stabilizovat společnost, podlézá ruskému diktátorovi Putinovi a vtipkuje s ním o likvidování (rozuměj: vraždění) novinářů. Všechny Zemanovy činy na poli takzvané ekonomické diplomacie přitom směřují k obohacení úzkého okruhu osob, soustředěných kolem něj, které pro něj za to sehrají i ty nejbizarnější komedie — viz nedávný trapný happening s pálením trenek.

Vidíme přitom zcela jasně, že Miloš Zeman se nesmířil s reprezentativní rolí prezidenta, ale že by rád podle svých vzorů v Číně a v Rusku vládl celé zemi a rozhodoval i o obsazení křesel ve vládě, na univerzitách a jinde.

↗

Jedním z důvodů odchodu z ČSSD je naprosto nepřijatelná figura Jaroslav Foldyna, který je místopředsedou strany. Repro DR

Co je ještě nebezpečnější než Miloš Zeman, je však v naší politice nově započatá éra Miloše Zemana. Miloš Zeman totiž neskončí odchodem z funkce nebo odchodem z tohoto světa. Jeho nedemokratické a ústavou pohrdající techniky vládnutí přetrvají i po něm a budou inspirací dalším vyšinutým jedincům.

Tak se v příštích prezidentských volbách můžeme těšit na nového „Miloše Zemana“ minimálně v roli silného kandidáta, ať už se bude jmenovat Okamura, Soukup, nebo nějak jinak. Právě z tohoto důvodu bylo velmi důležité, aby mocenský pakt Zeman-Babiš odmítly všechny demokratické strany, tedy včetně ČSSD. To se bohužel nestalo a je to jednoznačně selhání demokratických zásad této strany.

Vláda s trestně stíhanou osobou

Nemohu souhlasit s tím, aby se strana, jejímž jsem byl dosud členem, účastnila vlády, kde je trestně stíhaný člověk. To je podkopávání tradic polistopadové demokracie, která se ve svých porodních bolestech těžce učila demokratickým zvyklostem běžným ve vyspělých zemích Evropy. ČSSD uznáním této osoby ve vládě říká, že pro ministerská křesla, nebo třeba pro to, aby nezapadla do ústraní, je ochotná spolupracovat s kýmkoliv a možná napříště třeba i s Hitlerem nebo Mussolinim, když se to podaří členské základně dobře vysvětlit jako nezbytný krok pro záchranu ČSSD.

Andrej Babiš je nejen bývalým estébákem a komunistou, který se záhadně skoro přes noc stal superbohatým podnikatelem v divokých 90. letech. Je to také člověk, který hned po volbách opakovaně hlásal afinitu k ODS, člověk, který coby miliardář bude tvrdě prosazovat své čistě ekonomické zájmy (viz třeba nedávné hlasování České republiky proti zákazu tří nejjedovatějších pesticidů v EU), a člověk, který, ač je miliardářem, získal od státu, který řídí jako svou firmu, v minulém roce více než 1,5 miliardy korun dotací, jež mohly být rozděleny malým podnikům a projektům prospěšným všem.

Babiš je také českým Berlusconim, který odmítl politickou fair play a nahradil ji penězi, když si zakoupil významný podíl na českém mediálním trhu. Místo síly argumentů tak nastoupila síla mediální převahy a marketingu. Skutečnost, že si Babiš za 50 milionů z dotací pro malé firmy vylepšil své milionářské hnízdo, je pak už jenom třešničkou na dortu. Další skandály teprve čekají na odhalení a snad i vyšetření.

Nepřátelské výroky vůči živnostníkům

Snad každý zaznamenal výroky několika významných členů ČSSD proti živnostníkům, nejvíce však sami živnostníci. Skoro se až zdá, jak se ostatně snaží namluvit veřejnosti i Andrej Babiš, že malé firmy jsou našemu systému na obtíž, že to ony jsou ti největší daňoví švindlíři, zatímco obří konglomeráty typu Agrofert nikdo nezmiňuje.

Jako člen ČSSD jsem si přitom nemohl nevšimnout, že veliká část členské základny ČSSD má své malé živnosti a dělají sami na sebe. Jak si tedy mohou nechat líbit to, že strana ústy několika významných členů dělá i z nich třídu příživníků? Nejsou to snad náhodou nadnárodní řetězce a velké holdingy, které u nás prakticky neplatí daně kvůli optimalizaci nebo sídlům na nejpodivnějších místech planety? Opravdu chce ČSSD hlásat nenávist k jakémukoliv podnikání, typickou pro komunisty minulé éry?

Já se domnívám, že stejně jako moderní zaměstnanci ve výrobě či ve službách, také živnostníci jsou lidé práce, a dokonce jsou momentálně nejvíce sociálně a byrokraticky utlačovanou skupinou v České republice. Moderní levicová strana, která má chránit slabší proti silnějším, se proto za ně musí postavit.

Jaroslav Foldyna

Také tento muž má výsadní vliv na to, proč vystupuji z ČSSD, a je snad nasnadě, z jakého důvodu. Je to člověk, který měl už dávno přestoupit do KSČM nebo k SPD. Obhajuje ruský vpád na Ukrajinu, útočí na neziskový sektor a tím na celou svobodnou občanskou společnost, od Zemana se inspiroval v nenávisti k novinářům. Tato naprosto nepřijatelná figura je místopředsedou ČSSD, a to je pro mě samo o sobě dostatečný důvod vystoupit. Tohle jsme, přátelé a přítelkyně, neměli připustit.

Ideály nelze vyměnit za ministerská křesla

Je řada věcí, které může ČSSD zlepšovat, ale jedno asi zlepšit nemůže. Těžko může překonat hluboký rozpor ve vnímání základních hodnot demokracie uvnitř vlastní strany. Vždy to bude tak, že převládne buď liberální, nebo prozemanovské křídlo.

Samozřejmě že politika je vždy věcí konsensu. Osobně se ale domnívám, že mnohem důležitější než počet ministerských křesel nebo případný vzestup preferencí je prosazovat to, co je správné. Nezdá se mi, že by toho byla právě teď ČSSD zárukou, i když bych jí přál, aby se jí to dařilo.

Moje vystoupení není bez rozmyslu. Důvodů je celá řada, vypíchl jsem jen ty hlavní.

To vše mě vede k založení levicové inciativy, která bude tvrdě v opozici vůči extremistům (včetně extremistického prezidenta Miloše Zemana) a která bude říkat a dělat to, za co se nemusím stydět. To je mnohem víc než pět ministerských křesel ve vládě s trestně stíhaným estébákem!