Vážení přátelé,

Před pár dny jsem se rozhodl vystoupit z ČSSD. Nyní, po oznámení výsledků vnitřního referenda v ČSSD, posílám své vystoupení oficiálně na adresu strany. Zároveň zakládám web a iniciativu Moderní levice. Nevidím totiž na politické scéně v České republice levicovou stranu, která by kromě svého levicového programu také jasně a nekompromisně stála za hodnotami moderní liberální demokracie.

Uvítám proto každého, s kým se shodneme na základním desateru (zveřejněném na www.modernilevice.cz), a kdo se bude chtít podílet na vzniku širší skupiny prosazující levicovou politiku bez spolupráce s oligarchy a populisty. Ať už půjde o sociální demokraty, pro něž je vláda s Babišem poslední kapkou jako pro mě a rozhodli se odejít, nebo třeba o nestraníky, kterým bude tento levicový demokratický projekt sympatický.

V sociální demokracii po odchodu Bohuslava Sobotky bohužel převládly síly ochotné ke kompromisům i v těch základních demokratických principech. I když zhruba polovina členů je z této situace velmi nešťastná, na rozdíl od kariéristů ve straně se zatím nedokázala prosadit.

V ČSSD je řada osobností, kterých si lze vážit, pro mě je to například předseda senátu Milan Štěch, senátor Jiří Dienstbier, hejtman Josef Bernard nebo třeba starosta Nového Města na Moravě Michal Šmarda, je tu ale i řada velmi čestných řadových členů. V opozici k nim však stojí nekritičtí příznivci Miloše Zemana, ba i Andreje Babiše, kariéristé ochotní uhnout kdykoliv a kamkoliv, ochotní pokleknout před každým, kdo jim nabídne funkci. Osobně jsem doufal, že jich je ve straně méně, než se mi nyní zdá.

Je na místě otázka, zda má takto rozpolcená strana vůbec smysl. Chápu ty, kdo se dál snaží a věří, že má, pro mě už ale ne. Jakkoli se většina členů shodne na obvyklých postulátech levicové politiky, jako je bezplatné školství a zdravotnictví, důstojné důchody a podpora mladých rodin, v jádrových věcech, to jest v obraně zcela nezbytných demokratických hodnot, lze podle mého soudu rozdělit stranu na zhruba dva naprosto odlišné tábory, tábor idealistů a tábor populistů a obdivovatelů našeho duševně chátrajícího prezidenta.

Vztah k Miloši Zemanovi

Nemohu se smířit s členstvím ve straně, která bude pochlebovat extremistickému a duševně vyšinutému prezidentovi jen proto, že od něj momentálně potřebuje podporu. Tohle chápu u oligarchy a populisty Babiše, ne u moderního levicového politika. Považuji to dokonce za velmi nebezpečné. Miloš Zeman je nejhorším prezidentem české polistopadové historie, což jsem po Václavu Klausovi původně považoval za nemožné. Je třeba stále opakovat, že je v současnosti vůdcem českého extremismu.