Lidové noviny sice horlivě pomohly Babišovi vyřídit pomyslný politický účet s Jakubem Patočkou (a mně se nepodařilo je přesvědčit o tom, že se zpronevěřily svému proklamovanému poslání), na druhé straně (totiž na poslední) otiskují kapitoly z historie nejen naší státnosti, ale také i jednotlivé osudy vlastenců a bojovníků za naši svobodu, za vznik a uchování Československa.

Tak během několika let postupně zveřejnily pozoruhodné osudy málo známých nebo úplně neznámých vlastenců, hrdinů, bojovníků, nebo upřesnily a doplnily obraz těch politiků První republiky, jejichž podoba nám zkostnatěla do školních frází a politických floskulí. Aktivní odpor vůči naší porobě za 2. světové války byl ve skutečnosti silnější, ba masovější, než jsme se učili, nebo než si i myslíme. Byl ovšem také tragičtější, což mnozí současníci považují za naivní zmarnění životů, vždyť osvobození bychom se dočkali i bez toho. Podle mého svoboda se dostaví jen tehdy, když lidé dokážou naplnit její potenciál; vítězství vojenské je pouze součástí.

Ze současného seriálu LN, věnovanému československým legionářům, mě nejvíce zaujal „Statečný kuchař z Jadranu“, jehož osud zdokumentoval historik Vojenského historického ústavu v Praze Jindřich Marek: František Koucký, mladík, vyučený řezník z Hnidous u Kladna, se dal k námořnictvu, aby poznal svět, ještě před První světovou válkou.

Po jejím vypuknutí rukoval na torpédovou loď rakousko-uherské flotily. V říjnu 1917 byla torpédová loď unesena z Šibeniku do Itálie. Únos „zorganizovali Češi a budoucí legionáři Bohumil Brkl a Bohumír Petrla, ale především po nepokojích námořníků v Pule a velké námořní vzpouře v Boce Kotorské v únoru 1918“ pohlíželo rakousko-uherské námořní velení na české námořníky s obzvláštní nedůvěrou. Ta námořního kuchaře Františka Kouckého a jeho chorvatského kolegu Ljubomira Krause stála život.