Dva silné televizní zážitky: Česká televize začala v hlavních zpravodajských relacích představovat vicepremiéra a ministra financí Andreje Babiše opravdu takovým, jakým je. Pozvolna vytváří pravdivý obraz osobnosti tohoto politika, jeho chování, způsobů vystupování a jednání. Tím dokumentuje také povahu jeho vůdcovské politiky, kterou v rámci svého hnutí ANO razí.

Je to obraz objektivní, jak se od média veřejné služby očekává, a pro Babiše a jeho voliče značně nelichotivý. Tak nám ČT zprostředkovala jeho vystoupení v poslanecké sněmovně, v níž horlil, že se „nebude ospravedlňovat poslancům“ a nějakému gauneru Kalouskovi, ale pouze svým voličům. Jak chce ze společnosti selektovat „jen ty svoje voliče“, nevysvětlil.

Nicméně on to je, kdo rozhodne, s kým a za jakých okolností se bude bavit, a co pravda je, nebo není. Obsáhlá zpráva a závěry vyšetřovací komise ohledně okolností reorganizace Policie ČR je podle jeho slov „prasárna“. Prostřednictvím ČT máme možnost sledovat Andreje jako člověka opojeného vlastní (téměř bezmeznou) mocí a pohrdajícího společností.

Novelu zákona o střetu zájmů pokládá rovněž za prasárnu a za útok proti sobě a — podle jeho slov — „dokud bude součástí českého právního řádu“, budou jeho majetek v hodnotě 70 miliard spravovat dva svěřenské fondy, v jejichž čele stojí jeho nejbližší spolupracovníci z Agrofertu, s dozorem Babišova rodinného příslušníka, jeho ženy. (K tomu premiér Bohuslav Sobotka důvtipně poznamenal: Vlk zákona se nažral a koza obchodních zájmů Andreje Babiše zůstala celá.)

Na druhé straně je to docela pochopitelné, v jeho situaci by to tak udělal asi každý. Novela zákona neřeší morálku té věci ani kulturu politiky. Je to jurodivá situace, k níž v demokratickém politickém systému nemá docházet. Normálnímu člověku by úplně stačilo být magnátem. Ten politický nadúvazek těžko může mít obecně prospěšné cíle, to by přece nebyl magnátem.