Identita jedince je značně odvozena od podoby systému, tedy prostředí, v němž žije. Každý jedinec proto představuje specifický dokument doby, ve které žil a žije. Andrej Babiš byl významnou figurou v době před listopadem 1989 a je jí i po něm.

Andrej Babiš na první pohled nevypadá jako myslitel, ale zdání klame. Jako jeden z mála má výše vyřčenou poststrukturalistickou tezi v malíčku. Foucaltovy složitě psané spisy dokáže vtěsnat do jedné věty: „Jsem váš matrix, vy jste si mě zplodili.“ Vždycky věděl, že systém je prvotní, že jedinec je proti němu trpaslík. Ví proto, že si se systémem musí umět porozumět, za normalizace i teď. Proto je jeho biografie doslova případovou studií našeho systému.

Božská hra

Babiš ví, co je systém zač, a ví, že musí systém hanit, aby získal voliče. Rozhlašuje: „všichni kradnú, tradiční strany se zdiskreditovaly, Kalousek — symbol korupce…“ A má pravdu, voliči to cítí a funguje to na ně. Že on je také systém, a dokonce mnohem více než Kalousek se Zemanem dohromady, to už se od něj samozřejmě volič nedozví. A nedozví se to ani z novin, které vlastní.

Lidé, když nepracují, se chtějí především bavit, aby zapomněli na většinou neveselou realitu, ve které pracují. To Babiš opět moc dobře ví, protože pracovní realitu u nás do začne míry vytváří zase on. Vedle toho má dostatek poradců, kteří mu prozradí, že žijeme ve společnosti, co se rozhodla „ubavit k smrti“. Andrej Babiš na sebe dobrovolně a ochotně bere podobu šaška a lidi ho milují. A Babiš se baví s nimi: „bože, jací vy jste blbci,“ říká si v duchu.