Identita jedince je značně odvozena od podoby systému, tedy prostředí, v němž žije. Každý jedinec proto představuje specifický dokument doby, ve které žil a žije. Andrej Babiš byl významnou figurou v době před listopadem 1989 a je jí i po něm.

Andrej Babiš na první pohled nevypadá jako myslitel, ale zdání klame. Jako jeden z mála má výše vyřčenou poststrukturalistickou tezi v malíčku. Foucaltovy složitě psané spisy dokáže vtěsnat do jedné věty: „Jsem váš matrix, vy jste si mě zplodili.“ Vždycky věděl, že systém je prvotní, že jedinec je proti němu trpaslík. Ví proto, že si se systémem musí umět porozumět, za normalizace i teď. Proto je jeho biografie doslova případovou studií našeho systému.

Božská hra

Babiš ví, co je systém zač, a ví, že musí systém hanit, aby získal voliče. Rozhlašuje: „všichni kradnú, tradiční strany se zdiskreditovaly, Kalousek — symbol korupce…“ A má pravdu, voliči to cítí a funguje to na ně. Že on je také systém, a dokonce mnohem více než Kalousek se Zemanem dohromady, to už se od něj samozřejmě volič nedozví. A nedozví se to ani z novin, které vlastní.

Lidé, když nepracují, se chtějí především bavit, aby zapomněli na většinou neveselou realitu, ve které pracují. To Babiš opět moc dobře ví, protože pracovní realitu u nás do začne míry vytváří zase on. Vedle toho má dostatek poradců, kteří mu prozradí, že žijeme ve společnosti, co se rozhodla „ubavit k smrti“. Andrej Babiš na sebe dobrovolně a ochotně bere podobu šaška a lidi ho milují. A Babiš se baví s nimi: „bože, jací vy jste blbci,“ říká si v duchu.

Okázale demonstruje nekompetenci, říká nesmysly, protiřečí si a vůbec si s tím neláme hlavu. Může si to se svými miliardami dovolit. Nic neriskuje, už si jenom hraje. Politika musí politika především bavit. To je nejlepší zdroj motivace. Tak jako politika bavila Václava Klause, ještě stále baví Miloše Zemana a Miroslava Kalouska, baví také Andreje Babiše. Koncipoval si ji totiž jako vzrušující hru. Někdo kvůli tomu musí strnule sedět celé hodiny před monitorem počítače a kazit si oči, nikoliv však Babiš. Může svou hru hrát reálně, s reálnými lidmi. A to už je něco. To si zatím mohlo dovolit jen těch pár skutečně „vyvolených“. Babiš si užívá slast z božské režisérské pozice ve hře s názvem Řídit stát jako firmu.