Poslanci po vleklé debatě přehlasovali Zemana: Babiš se musí zbavit Agrofertu
Vratislav DostálPoslanecká sněmovna na začátku lednové schůze přehlasovala dvě veta prezidenta Miloše Zemana. V úterý poslanci schválili nižší sazbu DPH na tiskoviny, ve středu novelu zákona o střetu zájmů. Andrej Babiš se tak bude muset zbavit Agrofertu.
Hned v úvodu lednové schůze Poslanecké sněmovny zákonodárci přehlasovali dvě veta prezidenta republiky Miloše Zemana. Nejprve v úterý rozhodli o nižší sazbě DPH na tiskoviny, ve středu pak rozhodli o novele zákona o střetu zájmů, která je široké veřejnosti známa jako lex Babiš.
Zatímco první norma prošla téměř bez diskuse, hlasování o zákoně o střetu zájmů předcházela vleklá debata, která chvílemi připomínala obstrukce. Poslanci se k hlasování dostali až ve středu těsně před polednem. Pro zákon hlasovalo 129 ze 185 přítomných poslanců, proti jich bylo 49. K přehlasování veta je potřeba nejméně 101 hlasů.
V rozpravě se činili především zástupci hnutí ANO, příkladně v tomto ohledu vystupoval předseda jejich poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek, který je zároveň předsedou Zemědělského výboru a členem představenstva Agrofertu. S obhajobou svého předsedy a dlouholetého zaměstnavatele vystoupil v průběhu obou dnů asi desetkrát.
Zákon o střetu zájmů označil za účelový, pokrytecký, demotivující a ohrožující demokracii. „Vždyť sami tvůrci zákona při rozhovorech v kuloárech Poslanecké sněmovny přiznávají, že pozměňovací návrhy sepsali proto, aby uškodili Andreji Babišovi, že to je motivem jejich jednání. Jediný, kdo to veřejně přiznal a řekl, byl Petr Fiala, předseda ODS,“ uvedl na plénu sněmovny Faltýnek.
„Proč je novela pokrytecká?,“ pokračoval a pravil: „Tak se podívejme mezi sebe. Nejsme tady sice všichni, ale sedí mezi námi řada politiků, kteří převedli své firmy na manželky nebo děti a po převodu vlastnických práv právě těmto firmám raketově rostly příjmy z erárních peněz, ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů a měst.“
Ale dál ty firmy bude řídit.
Je tady někdo, kdo si myslí, že to bude jinak?
Tedy krok, který je doposud drtivé části společnosti znám jako levicová chyméra.
Pokud se levice tohoto úkolu radikálně neujme, tak všichni setrváme jako homogenizované voličstvo v čapím hnízdě...bych tvrdil.
Apropos, převzetí Babišova výrazu zákon Antibabiš médii je obdobou jejich dávnější obdobné vstřícnosti vůči V. Klausovi po "sarajevském atentátu".
A to ani s vyhrocenou verzí, že ne jen tak ledasjaký politik, ale vysoký ústavní činitel, člen vlády ne.
Takto vylučujeme celou jednu vrstvu obyvatel a nemůžu si pomoct -- zde je na místě velká opatrnost, protože saháme přímo na svobodnou politickou soutěž.
Je jasné, že z ní musí být vyřazena jedna skupina podnikatelů, a to právě v zájmu zachování této svobodné politické soutěže -- majitelé médií. Zde není alternativa -- můžeš být buď to, nebo ono, nebo nic z toho. Nikdy oboje.
Ale všichni podnikatelé bez přístupu k (vrcholné) politice?
Říkám to přesto, že cítím rizika podnikatelů v politice -- ani ne daně, nebo státní zakázky (veřejné soutěže only), ale u dotací........
Jsem zvědavý co bude, jestli to doputuje před ÚS.
Je myslím zřejmé, že člověk ve vysoké státní funkci by neměl začít s podnikáním. Po odchodu z takové pozice podnikat ovšem může, byť (třeba v případě G. Schrödera) se nám to nebude třeba líbit. Zároveň, i když nad tím nebudeme jásat, mohou voliči vynést do nejvyšších funkcí podstatné procento podnikatelů. (Podle hesla tady pán, v "nebi" pán.)
Představíme-li si práci prezidenta, premiéra a ministrů, bude nám jasné, že nemají mít čas, myšlenky ani příležitost myslet na na svůj podnik na svůj zisk. (Stačí, že myslí, na rozdíl od biskupů a kněží, na své rodiny.) Pokud jsou svou původní profesí třeba lékaři, během několika let ztrácejí s profesí kontakt, který budou již jen stěží navazovat. Proč by tomu mělo být s podnikáním jinak, leda bychom podnik považovali prostě pouze za majetek dotyčných.
Nepřekročitelné přehrady jsou přece také mezi mnohými dalšími funkcemi. Soudce nemůže dělat politiku a zároveň soudit, nemůže také soudit a (jindy) dělat obhájce. Kněz se nemůže stát ministrem a přitom kázat. Dokonce lékař by neměl ve vedlejší ordinaci provozovat (podnikat) léčitelství, myslím si. Proč by měl, nejen pro střet zájmů, ale také z principu, podnikat místopředseda vlády (a premiér být vedle něho za kluka)?
Jinou otázkou je otázka majetková. Bohatství nejbohatších vzniklo (abnormální rychlostí) skoro vesměs aktivitou, jež zove neurčitě podnikání. (Podnikat lze leccos, také lumpárny.) Nutně nepoměrné zastoupení miliardářů ve vysoké politice není věc, kterou bychom měli podporovat. Jejich zájem o funkce může být podnícen lecčím, třeba chutí zkusit něco nového, zájem věci ovlivňovat ve vlastní prospěch (a svého stavu) je však podnikavým lidem vlastní.
Nemyslím si, že by miliardář musel být špatný státník. Zvláště v případě, kdy s podnikáním skončí, podobně jako by skončil s medicínou. Andrej Kiska je zajisté nejlepší slovenský prezident a dokonce i Andrej Babiš není (zatím) z nejhorších politiků.
V jisté době byl svět aspoň poněkud evropeizován, dnes se Evropa zpětně „posvěťuje“. Často ne právě ke svému prospěchu. Žel, zdá se, že také v té oblasti, kdo že má zdejším zemím vládnout. Začalo to Berlusconim a dnes hrozí „devátá vlna“ berlusconizace. Itálie vždy zprostředkovávala umění Orientu a zůstala lecčeho průkopníkem, zdá se tedy, že musolinizace nebyla jejím posledním významným zprostředkováním.