Ministerstvo vnitra dokončilo a do připomínkového řízení rozeslalo novely zákonů o sdružování v politických stranách a hnutích a o volbách do Poslanecké sněmovny, Senátu, Evropského parlamentu, krajských zastupitelstev a volbě prezidenta republiky.

Jedná se velmi zajímavý počin, který je nutné ocenit, neboť se po dlouhé době debat a pokusů dostal na stůl konkrétní návrh, který má na první pohled ambici zalepit dosavadní díry ve férovosti politické souže v České republice.

Nově se má velmi zprůhlednit financování politických stran a hnutí, které budou muset pod sankcí uvádět konkrétní vyjmenované údaje, včetně podmínek přijetí půjček či přesný rozpis a účel výdajů. Doslova revolucí je zavedení stropu jak pro dary politickým stranám a hnutím (dva miliony Kč na fyzickou či právnickou osobu, včetně omezení pro možné obcházení), tak pro výdaje na jednotlivé druhy volebních kampaní.

Těžko může proti těmto návrhům protestovat kdokoliv, kdo volá po transparentnosti ve financování čehokoliv ve veřejné sféře. O to méně pak ten, kdo postavil svoji rétoriku, kampaň, a celé své politické bytí na boji s korupčním „matrixem“, se světem „starých“ politických stran. A vůbec byste kritiku či zlehčování takových opatření nečekali od médií, která léta stavěla svoji redakční politiku na tepání neduhů, jež tyto konkrétní zákony řeší.

Impérium Agrofert

Přesto se tomu tak děje. Hnutí ANO miliardáře, místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše se k jakémukoliv omezování financování politických aktivit staví negativně. Odmítá jak limity pro dary, tak omezení výdajů na volební kampaně. Andrej Babiš se měl dokonce na jednom z koaličních jednání nechat slyšet, že přece „strana či hnutí je jako firma“, tak proč se nechat omezovat.

Vedle ostentativního odporu k převedení správy podílů státu ve firmách z ministerstva financí na jiný resort je tento postoj Andreje Babiše a jeho věrných dalším z řady jasných důkazů o jeho kluzké morálce a gumové rétorice: pravidla musí platit pro ostatní, ne však pro „Impérium Agrofert“.

Mnohem zásadnější je však to, jak se k návrhům postavila Babišova média v čele s MF Dnes. Ta totiž nyní zlehčují návrhy, po jejichž přijetí léta volala; ironizují je a povrchně odsuzují jako zbytečná a neúčinná. Je to bohužel jen dalším znakem toho, kam se mediální krajina s příchodem Andreje Babiše dostala, a jak je dnes potřeba se v ní orientovat.

Radikální obrat některých médií v postoji vůči zákonům o politické soutěži můžeme brát i jako důkaz o tom, jak nebezpečné tyto zákony zřejmě jsou pro jejich nového majitele.