Hned ve dvou publicistických pořadech ve dvou po sobě jdoucích dnech — 168 hodin a Reportéři ČT — si televizní redaktorky dovolily ptát se Andreje Babiše na jeho příjmy a na to, jak odpovídají jeho výdajům. A politik Babiš v obou případech reagoval velmi podrážděně. Reportéry ČT nazval zkorumpovanou pakáží, která točí pořady na objednávku.

Co bych vám měl vysvětlovat?

„Vy jste součástí kampaně, lidé za vás platí 135 korun poplatek měsíčně, máte 5,2 miliardy a děláte zmanipulované věci. A jste zkorumpovaní a děláte reportáže na objednávku. Já se vám nemám co zpovídat,“ bezprecedentně napadl veřejnoprávní televizi. Na otázku, kdo má být zkorumpován a na čí objednávku reportéři točí, odpověděl, že neví.

↗

Andrej Babiš: „Jste zkorumpovaní a děláte reportáže na objednávku. Já se vám nemám co zpovídat.“ Foto Ondřej Mazura, DR

I o den dříve v pořadu 168 hodin odmítl cokoli vysvětlovat. „A proč vám já mám sdělovat všechny moje příjmy? Sorry jako. Vy sdělujete někomu příjmy? Nebo kdo tady sděluje příjmy za posledních 22 let? Co vám je vůbec do toho jako.“

Je až únavné muset argumentovat takovou samozřejmostí, že Babiš dobrovolně vstoupil do politiky a musí tedy počítat s tím, že se o jeho příjmy a výdaje (i o další aspekty jeho života) budou média zajímat nad míru běžnou u nepolitiků. Tím spíše, když důvody k pochybnostem zavdává on sám.

V celé věci jde primárně o otázku, kde vzal Babiš téměř 1,5 miliardy korun na nákup korunových dluhopisů jím vlastněné společnosti Agrofert. Babiš je sice nepopiratelně bohatý muž, ale jedna věc jsou soukromé finance a druhá majetek jím ovládaných firem. Kde na nákup dluhopisů, jež mu zajišťují nezdaněný příjem ve výši desítek milionů ročně, Babiš vzal, vysvětloval nadvakrát. Napoprvé neuspěl.

Čí je to chyba?

Nejprve prohlásil, že „moje hrubé příjmy od roku 1993 do roku 2015 dosahují 1,86 miliardy korun.“ (čistého 1,53 milionu). Jenže, jak dokázalo Echo 24, tyhle počty by na koupi dluhopisů a život v luxusu dohromady nestačily. A to by bylo mimochodem možné do kolonky výdajů započítat i další soukromé Babišovy výdaje, například na nákup nemovitostí v zahraničí.

Ekonomický týdeník Faktor S napsal, že si Babiš nedávno jako soukromá osoba pořídil v saském Wittenbergu renesanční domy, za něž utratil zhruba 12 milionů eur (zhruba 324 milionů korun). Další soukromé peníze investuje prostřednictvím společnosti Hartenberg.

Krátce poté tedy přišla oprava; v Babišových soukromých příjmech přibyla miliarda korun: „Moje celkové příjmy od roku 1993 byly 2 miliardy 531 milionů 768 tisíc 228 korun,“ upřesnil s odstupem dvou týdnů od prvního výpočtu Babiš. Zpochybnění první verze jeho příjmů je prý „kampaň bývalých zaměstnanců Mafry“.

Nutno však dvakrát podtrhnout, že i kdyby první čísla skutečně neseděla (někdo v koncernu asi udělal chybu), a správná jsou až ta druhá, ten, kdo obě verze zveřejnil, byl sám Andrej Babiš. Média pouze jeho původní verzi podrobila analýze, upozornila na chybu a donutila jej verzi upravit, respektive své příjmy dopočítat (přidat k zdanitelným příjmům ty nezdanitelné, například z akcií či podílů ve firmách). Tedy veřejně přiznat chybu — nikoli novinářů, nýbrž svou.

Mít to pod kontrolou

Babiš je ale na jakoukoli kritiku alergický a svůj mediální obraz si hýčká. Má k tomu jak zdatné poradce, tak vlastní mediální arzenál. Ten denně oslovuje miliony lidí (detailně jsme jej analyzovali v minulosti v textu Babišova mediální palba).

Babišova média ke kritickému psaní o svém majiteli nemají v drtivé většině případů vůli. (I když o aktuálním tématu týkající se korunových dluhopisů například server iDnes informoval — poté, co k vysvětlení rozporů vyzval Babiše premiér Bohuslav Sobotka.)

Kdybychom chtěli být jako Babiš a bez důkazu stříleli do veřejného prostoru neověřené teze a obvinění, dalo by se možná mluvit o tom, jak si Babiš dokáže svůj mediální obraz (a témata, jež se mu hodí) pohlídat i na TV Nova a co vše pro to dělá (doporučujeme zejména reportáž Babiš o sobě: Jsem čistotná urputná panna a mám rád zvířata odvysílanou v hlavní zpravodajské relaci krátce před krajskými volbami). Případně by se dalo mluvit třeba o uzavřených paktech o neútočení s majiteli jiných vydavatelství.

Specifickým médiem je ve vztahu k Babišovi televize Prima. Zde si Babiš může diktovat, s kým bude v debatě a s kým ne. Naposledy nedávno odmítl (opět) zasednout proti Miroslavu Kalouskovi, což Prima akceptovala. Většinovým vlastníkem TV Prima je nově Ivan Zach. Bude zajímavé sledovat, jak o Babišovi a hnutí ANO bude televize referovat v době nadcházející předvolební kampaně.

ČT — obraz vnějšího nepřítele

Výpady proti reportérům veřejnoprávní televize zapadají i do modelu hledání — a vytváření si — vnějšího nepřítele, proti němuž je nutné se vymezovat. Což je postup typický zejména pro populistické politiky. Jak se ukázalo třeba na kampani amerického prezidenta Donalda Trumpa, tím nepřítelem mohou být právě i „zlá mainstreamová média, která nám lžou, dělají kampaně a pracují v něčím zájmu a v něčí prospěch“.

Ve chvíli, kdy hlavní česká tištěná média vlastní sám Andrej Babiš, má i nejposlouchanější rozhlasovou stanici a dokáže si pohlídat přívětivý přístup dvou největších soukromých televizí, je jasné, že — vedle malých nejmenovaných webů — mu zbývá jediný velký mainstreamový „nepřítel“: Česká televize.

Včera také na ČT opět po čase podal stížnost k Radě České televize a Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Což je v tuzemsku tradiční forma nátlaku na veřejnoprávní média.

Tlak na Českou televizi je ze strany politiků — včetně prezidenta — dlouhodobý. Nyní tedy ústy a činy Andreje Babiše značně zesílil. Ostatně blíží se nejen parlamentní a prezidentské volby, ale i volba nového generálního ředitele ČT.

Text původně vyšel pod titulkem Dělení médií podle Andreje Babiše: Ta, co mi jdou na ruku a pak už jen „zkorumpovaná pakáž“ v Hlídacípes.org. V DR vychází v rámci spolupráce obou médií.