Snad se i blíží začátek Babišovy éry. Ale Taberyho už skončila
Jakub PatočkaTaberyho fatalismus vůči vzestupu Andreje Babiše postrádá vnitřní logiku, respekt k budoucnosti i základní cit pro politické děje. Jak Babiše, tak Zemana lze stále porazit. Jde o hodně a je na každém, jak se v takovém střetu osvědčí.
Šéfredaktor Respektu Erik Tabery vydal v týdnu mimořádně nepodařený komentář k vývoji české politiky v letošním volebním roce. Tvrdí v něm, že Andrej Babiš je v podstatě jistým vítězem nadcházejících parlamentních voleb, a proto by ostatní demokratické strany učinily lépe, kdyby se namísto snahy o principiální konfrontaci s ním už soustředily hlavně na nějakou strategii jeho povolební kultivace.
Podle Taberyho si Babiš získává obratně spojence v jiných stranách, v ODS si našel Klause juniora, v ČSSD Zimolu, na Hradě má Zemana, v KDU-ČSL Čunka. A to ještě zapomněl na komunisty — pánbů s námi a zlý pryč. Kdyby s nimi v Respektu mluvili, věděli by, že svou pátou kolonu, a dost možná tu nejslibnější, si politická divize Agrofertu buduje i tam. A také zapomněl na hlavní akvizici Agrofertu v KDU-ČSL, Mariána Jurečku, kterého by se to mohlo dotknout.
Taberyho psaní je tak sugestivní, že by člověk rázem mohl zapomenout na podružnou maličkost: politické strany mají pořád ještě i nějaké ty své předsedy. Tabery se dočkal kritiky z mnoha stran. Můžeme ji shrnout ve třech bodech. 1. Předjímá výsledek, který zdaleka není jistý. 2. Má o pravé povaze Andreje Babiše pošetilé představy. 3. Nekomentuje, ale konstruuje realitu — napomáhá vzniku nejhorší možné vlády, která by tu po letošních volbách mohla vzniknout.
Erik Tabery měl možnost kritiku zpracovat, zamyslet se nad ní, ba dokonce si třeba mohl o pravé podstatě podnikání a politického působení Andreje Babiše něco přečíst. Nemusel se hned kát, mohl mlčet; každému se ostatně tu a tam něco nepodaří. Namísto toho si ale zvolil suverénně nehorší cestu: rozhodl se prohloubit své neudržitelné stanovisko, hájit sebe; a také Babiše.
Publikoval druhý text, z nějž jsem se dověděli, že:
- ANO posiluje, zatímco pravicová opozice slábne. (Realita je taková, že ANO jednorázově posílilo na úkor ČSSD, pravicová opozice setrvává dlouhodobě na totožných preferencích.)
- Zeman se bude snažit, aby byl premiérem Babiš, a ne Sobotka. (Už minule Sobotku nechtěl, ale nepomohlo mu to.)
- Všichni politici chtějí hlavně vládnout, tudíž lze předvídat, že nevěsty se Babišovi beztak jenom pohrnou. (Ale proč by nemohli ostatní chtít vládnout bez Babiše, kdyby jim to všem dávalo větší programový smysl a nadto garantovalo i větší vliv, což může být základní povolební situace?)
- Když budou pravicové strany Babiše odmítat, najde si horší — rozuměj levicové — spojence. (Viz období 2006 až 2013.)
- Taberyho postoj není mnichovanstvím, protože kdyby demokratické strany v roce 1948 zůstaly v Gottwaldově vládě, byli bychom na tom možná lépe. (Jak na to přišel, nechtějte vědět po nás.)
- ODS a TOP 09 ukázaly, že umí Babiše kritizovat, a byly by mu tudíž přísnými koaličními partnery. (Proto si je jistě vybere.)
- Lepší Babišova vláda s ODS a TOP 09, než Babišova vláda se Zemanem a přeběhlíky v zádech. (O tom Tabery leccos ví, protože právě takovou v roce 2006 vehementně podporoval.)
- Nepředvídali jsme Brexit, nepředvídali jsme Trumpa. Předvídejme tedy Babiše a snažme se, aby byl co nejlepší. (Jak by předvídání Brexitu a Trumpa mohlo je polepšit, zůstává ovšem bohužel nevysvětleno.)
- Nebude o Babišovi psát, že je gauner, jen proto, že to po něm někdo chce. (A co třeba kvůli způsobu, jakým Babiš lhal o příčinách smrti svého manažera v Hodicích?)
- Kdo mě za můj text kritizuje, oddává se psychologii spiknutí. (Ale no tak.)
Vraťme debatu z hlavy na nohy
O druhém Taberyho textu už nemá smysl více mluvit. Základní slabina jeho prvního, mnohem závažnějšího, textu tkví v tom, že je myšlenkově neukázněný, teze se mu rozbíhají větami jako ovečky bez hlídacího psa; nedrží pohromadě, protiřečí si.
Tak například tu Erik Tabery za důkaz Babišovy „rostoucí neohrozitelnosti“ — pomiňme tu milosrdně otázku, jak může definitivní kvalita ještě nějak růst — vydává podporu Klause mladšího, o němž však vzápětí tvrdí, že „jeho politická kariéra je teprve na začátku a nemá ještě jisté místo na kandidátce do sněmovny“.
Situaci v ČSSD Tabery tradičně nerozumí vůbec, ale o to sebevědoměji o ní mluví. Za příklad „Babišových příprav na povolební vyjednávání“ dává Zimolovo hudrání proti Sobotkově kritice Anofertu. Ale Zimola remcá prostě proto, že si jako veškerá zpozdilá opozice v ČSSD hledá oporu u Zemana a snaží se přitom být zemanovitější než on sám. Nakolik to dnes v ČSSD zůstává marginální tendencí, ukáže se nejspíše zanedlouho: na sjezdu. Ale i kdyby nakrásně nebylo: před tím se máme opravdu ohnout?
Lekce současných hodnot a nároků oportunismu nejsou k zahození a pan Tabery je nám čtenářům DR nejednou i osobně nabídl.
Jeden z nich je ten, že Tabery je více novinář, Patočka více politik. Když Tabery píše, že Babiš je prakticky jistý vítěz příštích vole, tak je to jeho očekávání, které se v dohledné dob buď potvrdí nebo ne. Když Jakub Patočka píše, že to tak jisté není, tak je to s představou, že tak lze Babišovo vítězství odvrátit. Do voleb ovšem zbývá krátká doba a zatím nikdo nepřišel na to, jak Babiše ve volbách porazit.
Kauza Čapí hnízdo ho poškodila málo, o konfliktu mezi ANO a Chovancem Jakub Patočka soudil, že je to možná počátek Babišova konce. Ten konflikt naopak Babiše posílil a policejní reforma se mu možná brzo hodit, protože pro každého premiéra je lepší mít v policii méně nepoddajné lidi než je Šlachta. Tady bylo přání otcem myšlenky a pravděpodobný výsledek někteří lidé, například já v komentáři k jeho článku, odhadli lépe.
Další rozdíl je ve stylu. Tabery píše střízlivě, spíše analyzuje a argumentuje, Jakub Patočka hlavně hodnotí a rozčiluje se. Jeho protiargumenty jsou někdy chatrné. Například mezi tvrzením, že Babiš nemá žádný program a žádné hodnoty a tvrzením, že chce Česku prospět žádný rozpor není. Nevím sice podle čeho by se dalo poznat, jaká je Babišova motivace, ale co když si myslí, že jelikož je prostě nejlepší, tak jeho neomezená moc Česku jen prospěje? Patočka věc staví tak, že Tabery Babiše chválí ale já tam tu chválu nevidím. Hitler si také dost pravděpodobně opravdu myslel, že Německu prospívá.
Další rozdíl mezi Taberym a Patočkou je v tom, že zatímco Taberyho je všude plno, Jakub Patočka zásadně nikdy s nikým nediskutuje. Takže je tento komentář vlastně zbytečný.
Ěra Patočkova nastane se značným zpožděním .....nejen proto pane Kubičko, že neví jakou formu rozpravy si žádá demokratický režim.
Opozicí jsou pouze zastánci demokratického režimu - tedy vzdělaná menšina.
Zastánce/voliče politiky Trumpa tvoří většina - zklamaní všech vrstev a ideologií, kterým Trump slíbil možnost znovunabytí sebevědomí. Jistá možnost se mu nabízí formou krátkodobých opatření - dílčích zisků.
Otázkou je jak slib naplní a jak se k rozpadu demokracie postaví financelita.... bych se domníval.