Dá se brát za prakticky jisté, že pokud by se býval Andrej Babiš stal prezidentem, novelu zákona o střetu zájmů by nepodepsal. Ne nadarmo se jí přezdívá Lex Babiš II.

Prezidentem je ale po letošním únorovém jasném vítězství Petr Pavel a ten svůj podpis pod novelu v rámci zákona o sdružování v politických stranách a hnutí připojil.

Od ledna příštího roku tak mimo jiné platí, že členové vlády, poslanci, senátoři a prezident nesmějí vlastnit média, respektive provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat tiskoviny. Na internetová média se však změna nevztahuje.

„Je třeba konečně narovnat prostředí v naší zemi, zajistit férovou soutěž a zabránit prorůstání politiky, velkých mediálních domů a obchodních koncernů,“ komentoval to za Piráty, kteří zákon zejména „tlačili“, jejich předseda (a ministr pro místní rozvoj) Ivan Bartoš.

Babiš má proto jen dvě možnosti: buď se vzdá poslaneckého mandátu, nebo Mafru (či její neinternetovou část prodá).

Třetí variantou je pokusit se vlastnictví ukrýt přes nějaký neprůhledný řetězec firem v daňových rájích. Ne, že by ani takové akce nebyly Babišovy cizí — vzpomeňme na nákup zámku na francouzské riviéře, tuto variantu ale pro účely tohoto textu ponechme stranou.

Je vyloučeno, že Andrej Babiš zvolí cestu odchodu ze sněmovny? Pokud by opustil poslanecký post, přinejmenším do příštích voleb by požadavky novelizovaného zákona zcela splňoval.

Přišel by sice o politické kolbiště, ale parlamentní žvanírnu — jak sám říká — nikdy moc nevyhledával (účastní se sotva poloviny hlasování); raději voliče oslovuje prostřednictvím sociálních sítí, či právě svých médií. Obvykle prostřednictvím lifestyle magazínů, které jej líčí jako vzorného manžela a občana, jak opakovaně popsal HlídacíPes.org, případně formou komentářů v deníku MF Dnes. Jen letos je podepsán pod desítkami textů, které — nijak překvapivě — tepe do vlády Petra Fialy s tím, že „za Babiše bylo líp“.

Zájemci o vydavatelský byznys

Podržme se nyní varianty prodej. Babiš je pořád také obchodník, který rád lacino kupuje, ale levně prodávat rozhodně nechce. Karty v případy prodeje Mafry nejsou pro výhodný obchod rozdány zdánlivě ideálně.

Pokud Babiše k prodeji nutí zákon, mělo by to cenu tlačit spíše dolů. Opačnými silami působí to, že jsou zde nejméně tři velmi solventní zájemci. Seznam nemusí být konečný.

O rozšíření svého tuzemského mediálního impéria v České republice má dlouhodobě zájem Daniel Křetínský. Vedle odmítaných nabídek na koupi vydavatelství Economia, se údajně přihlásil i o Mafru. U Babiše má ale škraloup, protože ten má za to, že vydavatelství Křetínského CNC v prezidentských volbách „psala proti němu“.

Kandidátem byl i uhlobaron Pavel Tykač. Ten se ke svému interesu také veřejně přiznal. „Pokud jde o vydavatelství MAFRA, tak jsme zájem projevili, ale ta jednání jsou na počátku,“ řekl letos v únoru pro Český rozhlas. Jenže tato jednání jsou již podle dostupných informací passé.

Mluví se i o zájmu investora Karla Pražáka; ten podniká mimo jiné v realitách, průmyslu a financích, jeho klíčovou firmou je investiční skupina Kaprain.

A dalším, pravděpodobně nejvážnějším, zájemcem je Czechoslovak Group v čele s Michalem Strnadem, synem otce zakladatele Jaroslava Strnada.

Připomeňme si, že Jaroslav Strnad původně podnikal s kovovým šrotem, postupně ale rostl, bohatl a nakonec se pevně usadil v oboru obranného průmyslu, kde přeskočil všechny dříve zavedené tuzemské hráče.

Přesun z otce na syna