Pět poznámek k hrůzostrašné události bez srozumitelných příčin
Jakub PatočkaJe v lidské přirozenosti tváří v tvář tragickým událostem hledat nějaká poučení, cesty, jak předejít jejich opakování. V případě neštěstí, jaké se stalo na pražské filozofické fakultě, je to ovšem krajně obtížné. Přesto se o to pokusme.
Při každé tragédii takového charakteru, jaká se ve čtvrtek 21. prosince 2023 udála na pražské filozofické fakultě, musí naše první myšlenky mířit k obětem a jejich blízkým. Jen pár dní nás dělí od zřejmě nejpěknějšího svátku v roce, v němž se rodiny, v nichž panují láskyplné vztahy, radují už jen z toho, že spolu mohou v klidu a pokoji trávit čas. Leč pro několik rodin, jejichž členové přišli takto surově o své životy, se letošní Vánoce stanou časem bolesti, prohloubené právě o takto zmařenou radost. Nejspíš na každého z mrtvých čekají nějaké dárky, které už nikdy nerozbalí.
Je zapotřebí, aby se všem pozůstalým teď dostalo nejlepší možné podpory. Je také na místě, aby se veškeré institucionální a hmotné podpory dostalo Filozofické fakultě Karlovy univerzity — jednomu z největších symbolů české vzdělanosti a živé kulturní památce. A ne, opravdu tu nemáme na mysli bezpečnostní rámy u vchodů. Jako první krok se jeví šířit všemi kanály kontakty na linky poskytující psychologickou podporu.
Je v lidské přirozenosti tváří v tvář tragickým událostem hledat nějaká poučení, cesty, jak předejít jejich opakování. Faktem ale je, že ojedinělým akcím osamělého, duševně vyšinutého jedince, se vždy předcházelo velmi obtížně. Ze všeho, co je o případu zatím známo, jedná se spíše o vzor neštěstí typu „Hepnarová“ než o teroristický čin s jakoukoli ideovou motivací. Přesto se pokusme několik dílčích předběžných závěrů vyvodit.
I.
Buďme mnohem opatrnější v práci s informacemi. Během včerejšího dne se velmi rychle objevila řada fám, mezi nimi i zpráva, že pachatel si vedl „deník“ na účtu v komunikační aplikaci Telegram, kam si měl zapisovat své pohnutky k akci. Vesměs kusé zápisky byly psány rusky. Na „deník“, posléze rychle znepřístupněný, se ve svém vyjádření pro média odkazoval i policejní prezident a média včetně České televize na něj nekriticky odkazovala jako na zdroj.
Nicméně jak upozornil na Twitteru/X redaktor Českého rozhlasu Ondřej Soukup, text „deníku“ byl redigován v čase, kdy měl být pravděpodobný pachatel už několik hodin po smrti, navíc podle jeho konzultací s rodilými mluvčími jej psal Rus obeznámený se slangem ruské mládeže. Také podle konzultace redakce DR s rodilou mluvčí, vyučující ruštiny, text psal Rus, který v textu zřejmě dělal záměrně chyby, jež měly evokovat, že jej psal ne-Rus.
Buď jak buď, nejspíš se jedná o podvrh, který ale vytvářel první porozumění pro pohnutky střelce. Je selháním České televize, pokud ve vypjaté atmosféře namísto vybízení k rozvaze a střízlivosti sama nekriticky šíří falešný obsah. A je jistě přinejmenším nerozumné, pokud tak činí i policejní prezident.
"V jedné z povídek Richarda Yatese..."
To je bohužel smutný "evergreen", kterým si prošli mnozí adoptivní rodiče, učitelé nebo vychovatelé v sociálních zařízeních pro mládež. V určité (bohužel asi poměrně rané) fázi vývoje dítěte/dospívajícího je už na zahrnování láskou "objektivně" pozdě, respektive nelze od toho už očekávat významnější pozitivní výsledky (ale jistě i "zázraky" se někdy mohou stát).
Bylo by tedy třeba se více zaměřit na "společenský dohled" nad podmínkami vývoje té nejmladší části populace, ale tak, aby to nebylo na úkor jiných důležitých oblastí. Což by samozřejmě vyžadovalo především více zdrojů... Bohužel ale společnost, která si vinou svých vládnoucích elit sama pod sebou podřezává větev, asi ani v tomto směru před sebou nemá světlou budoucnost.
P.s.
Uvědomuji si, že termín "společenský dohled" může vyvolávat různé nepříznivé konotace, takže ještě pár slov na vysvětlenou. Myslím, že by se především mělo jednat o zvýšení dostupnosti psychologické/psychiatrické, případně i sociální podpory rodičů/pěstounů, kteří se ve výchovném procesu dostávají do problémů. Současnou situaci, kdy u nás na 100 tisíc dětských a adolescentních pacientů připadá asi šest psychiatrů*), lze, i z laického pohledu, sotva považovat za vyhovující. Pouze tam, kde rodiče nebo jiné odpovědné osoby nejsou schopni nebo ochotni zajistit dětem vyhovující podmínky a pomoc nevyhledávají nebo dokonce odmítají (tedy v případech, kdy dochází k vážnému zanedbávání péče ve smyslu příslušných právních předpisů - o nepřípustném násilí na dětech nemluvě), by se měl uplatnit v pravém smyslu "společenský dohled". Ze statistik jasně vyplývá **), že také v tomto směru je současná situace "poměrně tristní".
*) https://www.asociacebezpecnaskola.cz/2023/04/17/pediatrickych-psychiatru-je-nedostatek-stat-zaspal/